Obránce Čáp útočníkem: Sžívám se, ale musím zabrat na šikovnosti
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Nelehkou pozici mají hokejisté hradeckého Mountfieldu před první reprezentační pauzou. Vzhledem ke dvěma vloženým předehrávkám si ani na chvilku neodpočinou, porce osmi zápasů během 17 dnů jim přijde vhod o to méně, s jakou marodkou se potýkají. Absenci několika důležitých forvardů pomáhá „zalepit“ i jeden nečekaný muž, tedy Zdeněk Čáp. Klasicky obránce, který teď ale hraje v útoku, a dokonce stoupá sestavou!
Úterní bitvu v Litvínově odehrál Čáp už ve třetí formaci. Na ledě strávil necelých dvanáct minut, ze všech hráčů měl nejkratší střídání. Jeho čerstvě složený útok nakonec k výhře nepomohl – Hradec měl i tentokrát blízko ke třem bodům, jenže znovu se musel spokojit s jedním. „Kádr jsme doplnili a zraněné se snažíme zastoupit. Blokujeme střely, pomáháme si. Jsme jeden tým, jedna parta a táhneme za jeden provaz,“ hlásí mladík, jenž odehrál v útočných řadách už třetí zápas za sebou.
Proč vás vůbec trenéři do útoku postavili?
Je to proto, že máme nějaké zraněné hráče a hrajeme na šest beků. Kdyby se někdo z nich zranil, tak budu připravený jít i do obrany. Snažím se vepředu odvést práci, kterou mi trenéři dají za úkol. Naše snaha je nedostat góla, kdyby nám tam něco spadlo, bude to jedině plus.
A jak se vám tedy vepředu hraje?
Já se snažím útok podporovat i normálně, když jsem v obraně. Akorát jsem musel k trenérům na pohovor, aby mi řekli, kde se mám vůbec pohybovat. Stejně ale člověk při tréninku vidí, kde kluci jezdí. Snažím se, abych byl ve správných prostorech a dostával puky ze třetiny. A v útočném pásmu abych byl defakto volná ruka, ten třetí dozadu, který zabrání šanci soupeře, pokud bychom propadli.
„Do deváté třídy jsem hrál třeba střídání v útoku a střídání v obraně. Bylo to pro mě super.“
Vy jste v žácích v útoku hrával, že?
Do deváté třídy za trenéra Salavy, ještě v Pardubicích. Ten mi dal třeba střídání v útoku a střídání v obraně, což pro mě bylo super, protože jsem hrál defakto všechno. Pak v dorostu jsem tam někdy ještě párkrát naskočil, ale stejně mě to víc táhlo do obrany. Jsem rád, když jsem na puku a můžu ho vyvézt a rozdat útočníkům.
Vzpomínám, že jednu sezonu v hradeckém dorostu jste coby obránce měl bod na zápas. Změnil jste se od té doby?
V extralize se klade větší důraz na systém. Ale když je možnost a vím, že tam za mě je útočník, nebo když mám hru před sebou a vím, že můžu útok podpořit, tak dopředu vyjedu rád. To samé útočníci, když dobruslují na bekčekink, pomáhají zase nám. V přečíslení je jeden člověk vždycky znát. Ať je to dopředu, nebo dozadu, je nás tam pět a musíme makat všichni nahoru dolů. Může se to různě prolínat, ale když bek zaútočí, musí to umět vyhodnotit a pak se hned vrátit na své místo, aby vzadu nechyběl.
Cítíte se v útoku zápas od zápasu lépe?
Myslím, že to jde nahoru a sžívám se s tím. Vím, kde se mám pohybovat. Jednou jsem střídal a málem jsem srazil Standu Dietze, protože jsem nevěděl, kam si mám najet (směje se). Ale jinak nám to docela klapalo. Musím ještě zabrat na šikovnosti, abych puky prohazoval na kluky a třeba by mohli jezdit dva na jednoho.
„Jednou jsem střídal a málem jsem srazil Standu Dietze, protože jsem nevěděl, kam si mám najet.“
V Litvínově vás trenéři poprvé postavili k Michalu Dragounovi, který přišel ze Slavie. Jak se vám s ním hraje? Přijde mi, že do hry vnáší klid, jsou na něm znát zkušenosti.
Určitě jsou na něm zkušenosti vidět. Kolikrát mě i uklidňuje, že jsem si to s ním mohl narazit. Já mám ale zase v hlavě ty zadní vrátka, abych pomohl bekům. Pořád mě to táhne dozadu.
Třetí do party k vám byl Jan Veselý. Jak vám zápas společně vyšel?
Myslím, že nám to docela sedlo. Když jsme byli na ledě, moc se u nás v pásmu nehrálo, a když, tak jsme dostali puk jednoduše ven. Role jsme měli jasně dané, člověk se snaží pomoct týmu. Akorát mě štve ten gól, co jsme dostali. Tam jsme si asi blbě rozebrali hráče.
Ztratili jste vedení 2:0, letos už poněkolikáté...
Jak říkám, ten gól na 2:1 byl zbytečný. Pak se před koncem necháme zbytečně vyloučit, přitom víme, že Litvínov má přesilovky dobré. Tlačili se do brány, přišla střela od modré, bohužel Rybka (Patrik Rybár) neviděl. A Pavlis (Tomáš Pavelka) to trefil.
Přitom se většinu zápasu zdálo, že i když zrovna nejste aktivnější, tak Litvínov držíte na uzdě.
Hráli jsme zodpovědně zezadu, oni neměli tolik šancí. Chtěli jsme to udržet jako doma s Chomutovem. Tam jsme dlouho vedli 3:2 a udrželi to, teď jsme si to za stavu 2:1 taky měli pohlídat. Mohli jsme si odvézt krásné tři body. Člověk remizuje, tak chce aspoň ten druhý bod, ale bohužel.
„Z každého zápasu chceme vytěžit maximum, ale bod z Litvínova nás může těšit. I když mohly být tři.“
Na druhou stranu jste bodovali posedmé za sebou. To není k zahození, viďte?
Je to plus. Z každého zápasu chceme vytěžit maximum, ale bod z Litvínova nás může těšit. I když mohly být tři.
Na marodce máte šest hráčů, z toho čtyři stěžejní útočníky. Jak moc vám scházejí?
Kádr jsme doplnili a my, co hrajeme místo nich, se je snažíme zastoupit. Blokujeme střely, pomáháme si. Jsme jeden tým, jedna parta a táhneme za jeden provaz.
Na dva úterky před reprezentační přestávku jste si dali předehrávky za Spengler Cup, takže program máte opravdu hustý. Ještě k tomu při takové marodce. Sáhnete si až na dno?
O to nejde, každý v mančaftu radši hraje, než trénuje. Musíme do repre pauzy nasáčkovat co nejvíc bodů. Příští zápas jedeme do Boleslavi, tam to bude taky těžké. Musíme hrát zodpovědně zezadu. Uvidíme, jak to bude s našimi marody, trenéři zase dají sestavu dohromady.
Share on Facebook
