Oslavy odeznívají, radost zůstává. Jak se žije mistrům světa deset dní po triumfu

V neděli 23. května dovedli k vítěznému cílu neuvěřitelné finále s Ruskem a stali se mistry světa. Českým hokejistům se v mnoha ohledech změnil život. Někteří se museli štípat do tváře, co se to vlastně v Kolíně nad Rýnem povedlo, následující dny proběhly ve znamení hektických akcí, radovánek, veselí. "Bylo to nádherné, neopakovatelné. Ale už utekl nějaký čas, mně osobně došlo, co jsme dokázali. Mám pořád ohromnou radost," říká kapitán Tomáš Rolinek.

Bojovník z ruského Magnitogorsku byl jednou z hlavních postav nečekaných šampiónů, po návratu do vlasti se ocitl v jednom kole. "Nikdy bych nevěřil, jak velký mediální zájem se strhne. Vlastně pořád mi zvoní telefon, je toho dost. Ale nebojte, už se mi taky podařilo být chvilku v klidu. Doma jsem si otevřel pivo a vydechl," popisuje s úsměvem.

Nejnáročnější byly první hodiny po triumfu. Společná oslava v Kolíně nad Rýnem, v pondělí 24. května návrat do Prahy, pak oslava s fanoušky na Staroměstském náměstí. A následné akce privátního i společenského charakteru. "To hlavní máme za sebou, ale něco je ještě před námi. Já kupříkladu uskutečním oslavu s pohárem pro mistry světa, už jsem se na svazu domluvil a všechno potřebné zařídil," naznačuje Rolinek.

Společně s dalšími zlatými hochy Petrem Vampolou a Petrem Koukalem ukáže trofej ve Žďáru nad Sázavou, odkud tohle trio pochází. "Moc se na to těším. Jde o odměnu pro klub, který nás vychoval. Pro trenéry, co se piplají s malými kluky. Věřím, že všem uděláme radost," konstatuje Rolinek, jenž už má za sebou i telefonát ze svého klubu. "Volali mi z Magnitogorsku a gratulovali. Já ale teď nechci myslet na další sezonu. Mám před sebou tři až čtyři týdny volna, musím si odpočinout," dodává.

Podobně hovořili i další mistři světa. Sedmička z nich se v úterý v podvečer zúčastnila akce agentury Sport Invest, hokejisté si společně s Petrem Čechem nebo Martinou Sáblíkovou zahráli beach tenis, poté chvilku poseděli s kamarády a blízkými. "Já už se oslavám skoro nevěnuju. To nejhezčí proběhlo po finále, pak nastal docela klid. Byl jsem v Pardubicích v jedné hospůdce se známými, oslavil jsem to také s Tomášem Divíškem a dalšími kluky, jinak jsem se věnoval hlavně rodině," tvrdí Petr Čáslava.

Vysoký bek, který mění švédskou Timru za ruské CSKA Moskva, řeší věci, na něž dosud nezbyl čas. "Dostavujeme dům, jsou s tím určité starosti. Pokud to klapne, příští týden bychom se měli stěhovat," hlásí. Někdejší zadák Pardubic už vstřebal první nadšení, záznam té báječné neměcké jízdy ale dosud v televizi pořádně neviděl. "Jen úryvky. I tak to ovšem bylo hezké," usměje se.

To Jan Marek hrál finále dvakrát. Nejprve v onu zlatou neděli 23. května, pak přesně týden poté u televize. "Seděli jsme s manželkou doma a náhodně to přepnuli na ČT4. Záznam byl akorát ve druhé třetině, takže jsme to dokoukali. Když se přiblížily poslední dvě minuty utkání, byl jsem znovu nervózní jako tehdy na ledě. Neuvěřitelné! Vychutnal jsem si to znovu, tentokrát s odstupem," přiznává další posila CSKA Moskva.

Marek už bujaré veselí opustil. "Vrátili jsme se do reality. Aspoň já tedy určitě," líčí s úsměvem. Týden po triumfu strávil ve společnosti kamarádů. Na společných i soukromích akcích. Poskytl pár rozhovorů. A pak si doma konečně vydechl. "V Německu jsem tvrdil, že obětuju všechno, jen abych konečně získal nějaký týmový úspěch. Mám strašnou radost, že se to povedlo."

Ke slovu přicházejí všední povinnosti. "Ve čtvrtek jedu k lékaři, budou mi vyndavat dráty z kotníku, který jsem si zranil loni na začátku sezony. Uvidím, jak dlouho se pak budu dávat dohromady. Věřím, že by to mohlo být za dva týdny dobré. Do tréninku se teď nepoženu. Bylo toho hodně," připomíná. Titul mistra světa oslavil Marek v Praze a Jindřichově Hradci, odkud pochází. Do jihočeského města zamíří ještě jednou, s Jiřím Novotným by měl ukázat pohár na tamním náměstí. "A v pátek bude ještě jedna akce v Českých Budějovicích," doplňuje.

Počátkem července hodlá Marek vyrazit na krátkou dovolenou do ciziny, naopak Petr Hubáček zůstane v Brně. "Chci být s dcerou, s rodinou. Byli jsme teď strašně dlouho pryč," konstatuje. O víkendu stihl kratičký výsadek do Rakouska, velký milovník britského fotbalu nemohl chybět na přátelském utkání anglické reprezentace s Japonskem ve Štýrském Hradci. "Jeli jsme tam na otočku s tátou a bráchou. Já měl na sobě dres Gerrarda, brácha Rooneyho. A tátovi jsme dali triko s logem anglického týmu," reaguje.

Zápas si užil. "Byla to sice jen příprava na šampionát, ale je neuvěřitelné, co ti hoši s balónem dovedou, jak s ním pracují v rychlosti. Byl to fakt zážitek." Na turnaj do Jižní Afriky ale nepojede. "Je to daleko, navíc tam není moc bezpečno. V klidu si pustím televizi. Vím, že budou tři fotbaly denně, všechny sledovat nemohu. I když - znám se. Řeknu se, že k obrazovce nepůjdu, a stejně tam skončím," směje se.

Letos měl ročník tak dlouhý, že se nestihl v květnu osobně podívat na nějaký duel soutěží za kanálem La Manche. "Příští rok se mi to snad povede. Musí!" doufá rázně. Na akci Sport Investu měl aspoň možnost chvilku poklábosit s Petrem Čechem, brankářem londýnské Chelsea. V dalších dnech bude i Hubáček hlavně odpočívat. "Někdo slaví titul dva týdny, jiný dva dny. Já si to užil, ale opilý jsem nebyl ani jednou. Teď už se všechno vrací do normálu. Blázinec polevuje, zase to bude jako dřív," uzavírá spokojeně.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace