Recept osmnáctky? Přístup, čistá hlava a správný tým, tvrdí Reichel
Kristian Reichel.
|
Foto: Jan Čech, Karlovarský deník
Nebudou patřit k favoritům, čeští hokejisté do 18 let zkusí na mistrovství světa v americkém Grand Forks zaútočit z druhé řady. Jejich předchůdci z ročníku 1996 vybojovali před dvěma lety senzační stříbro, ale za poslední období šlo o výjimku. Letošní parta má také své sny, ovšem v oblacích se nevznáší. Už základní skupina bude zatraceně těžká. "Musíme makat jako tým, nikdo nemůže budovat jen svůj individuální úspěch," upozorňuje Kristian Reichel.
Mladý litvínovský útočník se na turnaj velmi těší, zároveň je v očekávání. Dojde tříletá etapa s parťáky z ročníku 1998 sladkého naplnění? Ovlivňujících faktorů bude spousta, Češi každopádně chtějí překvapit a dokázat, že hokej umějí. "Musíme se hlavně pořádně připravit, k čemuž je výborný kemp ve Winnipegu. Máme dost času srovnat se s užším kluzištěm a naladit formu," říká hráč, jenž je díky slavnému tatínkovi od dětství zvyklý na zájem okolí. Možná i díky tomu je ve svém věku vyspělejší než jiné dospívající naděje.
Až do neděle jste hrál za Litvínov baráž o udržení v Tipsport extralize. Je těžké bleskově se přeorientovat na hokej v juniorské kategorii?
"Na osmnáctky jsem myslel celou sezonu. Jak byla zveřejněná nominace, říkal jsem si: hraj v klidu, ať se něco nestane. Na druhou stranu to úplně nejde. Byl jsem moc rád, že jsme vyhráli poslední zápas, který jsem letos za Litvínov absolvoval. Klub mě uvolnil, teď mám v hlavě jen šampionát osmnáctek."
Neměl jste obavy, zda bude Verva souhlasit? Jihlava brankáře Škarka nepustila.
"Ne, bylo domluveno, že budu moci jet. Mám nějak zakotveno ve smlouvě, že když je mezinárodní akce, tak by mě klub měl pustit. I trenéři mi říkali, že na baráž s týmem nebudu. Takhle jsem to bral."
S ročníkem 1998 jste v reprezentaci třetím rokem, všechno směřuje k mistrovství světa. Turnaj je za dveřmi, už cítíte napětí?
"Člověk musí být napnutý pořád. Protože když není nervozita, nebojíte se ničeho. A v hokeji to pak moc nefunguje. Já mám radost, že jsem se dostal do týmu. Uvidíme, jak to dopadne. Parta jsme dobrá, mančaft vůbec není špatný. Do Ameriky pojedeme z kempu ve Winnipegu s tím, že něco určitě chceme vyhrát."
Jak vypadají představy a ambice?
"Ke každému soupeři musíme přistoupit s respektem, ale také je dobré mít čistou hlavu. Chce to co nejvíc makat, oddat se tomu. Nevíme, kam nás co posune. Prvním důležitým bodem je čtvrtfinále, pak se ukáže. Každý by chtěl medaili, to je jasné. Spíš bych to řekl ale asi tak, že se musíme soustředit na nejbližší zápas. Člověk dopředu nikdy neví, co se stane."
Na loňském Memoriálu Ivana Hlinky jste nehráli špatně, tým ale srážela slabší produktivita a efektivita zakončení. Dá se od toho teď odrazit?
"V proměňování šancí se musíme zlepšit. Je pravda, že v Břeclavi jsme góly moc nedávali, platilo to i na únorovém turnaji ve Finsku. Za soupeři jsme v tom zaostávali. Příležitosti byly, góly ne - to pak rozhoduje zápasy. Ve Finsku jsme se všemi prohráli, musíme se vzpamatovat a poučit se."
Může vám nepovedená generálka ve Finsku svým způsobem pomoci?
"Dá se říci, že jo. Říkali to i trenéři. Na mistrovství světa nebudeme favority, ale chtěli bychom uspět. Poslední turnaj nám ukázal, co je třeba zlepšit. Kde to třeba nebylo ono. Naší zbraní musí být týmový výkon."
Do obrany budou k dispozici hráči jako Hájek, Kachyňa, Budík, kteří působili v CHL. To je pro osmnáctku dobrá zpráva, co říkáte.
"Každý kvalitní hráč, který je v naší kategorii, znamená přínos. Tihle kluci mají zkušenosti ze zámořských juniorek, určitě nám pomohou. Hájek s Budíkem hráli mistrovství už loni, to je také bonus. Ale víte, jak to na turnajích chodí. Rozhoduje výkon celého týmu. A třeba i maličkosti."
Se spoluhráči se znáte několik let. Jsou mezi vámi natolik kamarádské vztahy, že udržujete kontakty i v době, kdy zrovna nejste na akcích národního mužstva?
"No jasně. Jsme kámoši. Bavíme se pořád, píšeme si. Já třeba s Ondrou Najmanem a s dalšími kluky. Všichni táhneme za jeden provaz. Jsou tady i mladší kluci, jeden druhému musíme pomoci. Parta je výborná, to jednoznačně! Myslím, že tohle bude na šampionátu hodně důležité. V našem případě jde o jedinou cestu k úspěchu."
Vyhovuje vám užší led, na němž se šampionát bude hrát?
"V mladších kategoriích to podle mě není takový problém. Zvykneme si rychle. Musíme se spíš adaptovat na hokej, kdy soupeř všechno dohrává. Člověk by měl počítat s častějšími osobními souboji. Já osobně to beru v pohodě. Navíc před mistrovstvím máme kemp ve Winnipegu. Dáme se do kupy, trenéři nás připraví na mužstva, máme dost času správně se naladit na začátek šampionátu."
Hlavním koučem výběru je váš otec. Tohle kdysi zažil třeba Vladimír Růžička mladší, který říkal, že tátu bere při hokeji vyloženě jako trenéra. Co vy?
"Úplně stejně. Na ledě to je trenér, v kabině i po zápase také. Až doma je to táta. Já se k němu chovám jako k trenérovi, připadá mi to úplně normální."
Asi jste neslyšel od okolí častější otázku než na tátu, že? Částečně to může být příjemné, protože váš otec dosáhl mraky úspěchů, ale někdy toho může být až moc...
"Člověk si musí zvyknout. Když se všechno pořád omílá, nesmíte to vnímat. Někdo vás má rád, jiný ne... Nesmíte si dotazy a debaty tohoto typu připouštět, akorát by vám to svazovalo ruce. A neměl byste čistou hlavu."
Když táta vyhrál Nagano, vy jste nebyl ještě na světě. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka z dob, kdy otec válel špičkový hokej?
"Týká se NHL. Táta působil v Torontu. Byl jsem akorát ve věku, kdy jsem si začal pamatovat zážitky. Hned se mi vybaví, jak jsem chodil do kabiny Maple Leafs na žvýkačky. Bylo to super. Táta si udělal v Americe velké jméno, je to vidět i teď, když tam přijedeme na turnaje. Místní ho znají, navíc on dobře ví, jak to chodí ve velkém hokeji. Hrál spoustu mistrovství, má zkušenosti. Jeho rady mají smysl, mohou nám hodně pomoci."
O šampionátu osmnáctiletých platí, že turnaj bývá pro juniory vstupní branou do draftu NHL. Berete to tak, že nejlepším doporučením by byl společný úspěch týmu?
"Na to nesmíte myslet. Jedeme tam reprezentovat Českou republiku. Když se udělá úspěch, hráčů se prosadí víc, to je asi zákonité. Ale my chceme udělat úspěch, užít si to. Úvahy o draftu nebo o budoucnosti v NHL je třeba pustit z hlavy. Loni na Memoriálu Ivana Hlinky toho bylo hodně a možná jsme si to nesrovnali v hlavách, jak jsme měli. Bude dobré poučit se a soustředit jen na šampionát."
Zkusíte jako jeden ze zkušenějších hráčů podobně apelovat na spoluhráče?
"Myslím, že si s klukama určitě před turnajem sedneme. A něco probereme. Řekneme si, jak bychom měli hrát, jak k tomu přistoupit. Hlavně si všechno musíme srovnat v hlavě, ta o všem rozhoduje. Já bych neřekl, že mám víc zkušeností než ostatní. Ale každý si musí uvědomit, o co tady jde. Že šampionát není od toho, aby se budoval indviduální úspěch. Hokej je týmová hra - a to vždycky rozhoduje."
Share on Facebook
