Řídí stadion, hokejovou školu i restauraci. Chabada si dal od hokeje pauzu, ale konec ještě nehlásí
Před rokem ještě válel za švýcarský Biel, předtím oblékal dres týmu Lev Poprad a nastupoval v ruské KHL. Tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že se Martin Chabada rozloučí s vrcholovým hokejem a zmizí v ústraní. Někdejší útočník Sparty a české reprezentace si ale dal pauzu a věnoval se jiným aktivitám. "Z minulé sezony jsem byl otrávený," nabízí jeden z důvodů. Pozornost zaměřil jiným směrem, ovšem hokeji se chtěl věnovat dál. "Nabídek přišlo několik, já se ale pro žádnou nerozhodl," dodává.
Vynikající bruslař a zarputilý bojovník trošku zápasil s motivací. V hokeji toho na jednu stranu zažil dost, také se promítlo, že rozjel jiné aktivity. "Dal jsem se na podnikání. Už dřív jsem si vzal pod sebe stadion v Neratovicích, pak jsem začal s tréninky mládeže a hokejovou školou. Dělám to trošku jinak, využívám hlavně zkušeností ze Švédska. Musím říci, že mě to baví, byť jsem v jednom kole," vykládá.
Aby toho nebylo málo, pustil se s kamarádem do provozu restaurace. "Máme za sebou nejhorší období, už to nějakým způsobem běží," hlásí. Na dotaz, zda je možné uvidět někdejšího mistra ligy v roli čišníka či za barem, okamžitě přikyvuje: "A proč ne? Máme tým lidí, který šlape. Když je toho hodně, nemám problém se zapojit na place nebo v kuchyni. Jako majitel tím jdu ostatním příkladem. Baví mě to, hospodu chci dělat naplno. Takže mi nevadí, když jsem na nohou od sedmi ráno do dvou po půlnoci, jako se mi to stalo minulý pátek," potvrzuje.
O nové roli po hokejové kariéře měl představu už dřív. Chabada se do podnikatelských aktivit pustil během angažmá v zahraničí. "Loni jsme přidali další věci, organizoval jsem například turnaje pro děti," líčí. Když se loni tak trochu ztratil z očí, dál chodil na led. Zpočátku proto, aby byl v kondici pro případ zajímavé nabídky. Pak jaksi automaticky. "Celý život jsem byl zvyklý na to, že jsem v pohybu. Nic nedělat - to není pro mě," usmívá se.
Od ukončení angažmá ve švýcarském Bielu hokej nehraje. "Jak to, že ne? Včera jsem byl s amatéry," brání se z vesela. "Né, dal jsem se na podnikání a s vrcholovým hokejem na chvíli přestal. Roční přestávka mi ale po psychické stránce vůbec nepomohla. Starostí mám nad hlavu, jsem v jednom kole," zmiňuje. Rozhodně si však nestěžuje. "Dělám to, co chci. Co mě baví. V restauraci má všechno na starost hlavně kolega. Kdyby na to přišlo, mohu jít ihned hrát. Své aktivity bych s hokejem skloubil."
Vrátí se ale ještě do některé z předních souitěží? Na to Martin Chabada zatím odpověď nezná. "Chci mít jasno tak do dvou týdnů. Během května. Začíná letní příprava, z níž každý hráč celý rok žije. Pokud se něco naskytne, jdu do toho!" V červnu oslaví šestatřicáté narozeniny, v tomhle věku dál hraje spousta jiných hokejistů. "Ale jde také o motivaci. Uvidím. Teď jsem byl už dvakrát na ledě, pokud se mám vrátit na určitou úroveň, musím makat mnohem víc," uvědomuje si.
Loni neměl nouzy o nabídky. "Někdy kolem Vánoc se ozvaly tři kluby ze druhé švédské ligy, objevily se další možnosti. Předtím mi volal třeba kamarád Petr Přikryl, jestli bych nešel hrát první ligu do Litoměřic. Tehdy jsem to nedal. Teď počkám, jak to všechno dopadne." Ale co když už se velký návrat neuskuteční? "Tak skončím definitivně," říká vyrovnaně. "Tahle varianta samozřejmě existuje. Pokud se nebude dařit, nechám toho. Je mi jasné, že jestli mám jít někam hrát, musím na to mít výkonnost a chuť," připomíná ještě.
Zatímco někteří hráči sportovní konce oddalují za každou cenu, u Chabady má člověk pocit, že je dobře připraven na novou etapu. Sportovní budoucnost rozhodně nehrotí. "Vždycky jsem si říkal, že chci končit hlavně zdravý, abych mohl vést normální život. Teď to platí, což musím zaklepat. V minulosti jsem měl potíže s kolenem, nyní mě nic nezlobí - to samozřejmě podporuje moji chuť do hokeje. Kdybych ale dál hrát neměl, zůstanu u svých aktivit, kterých je fakt dost. Naštěstí jsme je už nastartovali, v hospodě třeba proběhla rekonstrukce. Ale teď už všechno běží. Chci věřit tomu, že to nejhorší máme za sebou," doufá.
I kdyby se už Martin mezi mantinely elitních lig neobjevil, bude mít na co vzpomínat. "Krásné roky jsem prožil ve Spartě, na to se nedá zapomenout. Užíval jsem si hokeje, legrace v kabině. Výborné to bylo i později ve Švédsku, kde se nám s rodinou líbilo. Ale hrál jsem v Lulea, což je nějakých tisíc kilometrů od Stockholmu. Jednu zimu tam bylo čtyři měsíce mínus dvacet stupňů, podmínky tam jsou hodně náročné. Navíc nám rostly děti, měly jít do české školy - a já musel brát na rodinu ohled. Proto jsme šli ze Švédska pryč."
Chabada si zahrál nejen na severu Evropy, ale okusil i ruskou Kontinentální ligu, v letech 2002-03 pobýval v organizaci New York Islanders. "KHL jsem hrál loni v Popradě, tam jsme měli fantastickou partu. A zámoří? Šel jsem na farmu. První sezonu ovlivnilo, že jsem neuměl ani slovo anglicky, pak jsem si zlomil zápěstí. Ve druhé sezoně jsem se pak rozhodl odejít. Přišla dobrá nabídka od Sparty, kde byl tehdy Lojza Hadamczik. Na farmě jsem byl zklamaný a také netrpělivý. Dneska toho předčasného odchodu trošku lituju," přiznává.
Cení si také startů v reprezentaci, celkem jich nasbíral šestnáct. "Sice jsem se nedostal na mistrovství světa, ale na účast v nároďáku jsem pyšný. Měl jsem bohužel zranění, klidně mohlo být těch utkání víc," říká. Až jednou skutečně uzavře hokejovou kapitolu, bude se moci pochlubit mistrovskými medailemi i dalšími relikviemi. Sám ale odmítá, že by si třeba ve své restauraci udělal soukromou vitrínu slávy. "Medaile má můj táta, já si na tohle nepotrpím. Známí mi sice říkali, že bych nějaké trofeje měl v hospodě mít, já to však vidím jinak. Restauraci chceme dělat určitým stylem, který se sportem nekoresponduje. Jestli mi tahle práce připomíná hokej, tak nasazením. Dělám to naplno. Kdybych ne, nemělo by to cenu," uzavírá.
Share on Facebook
