Víc lajků má jen Jágr. Vyslechl jsem si hodně nadávek, vypráví Jehlička

Foto: Facebook Adam Jehlička

27. července 2016, 9:09

Marek Hedbávný

Jméno Adama Jehličky si zapamatujme. Jedenáctiletý talent jde za svým snem a trénuje několik hodin denně. Jeho příběh sleduje na sociální síti Facebook přes 180 tisíc fanoušků. Víc lajků má z českých hokejistů jen Jaromír Jágr.

Fanshop

Čím si vysvětluješ tak velký počet fanoušků na Facebooku?
Když jsme s tátou stránky založili, hodně rodičů nám děkovalo za tréninková videa ze soukromých lekcí, které děti v klubech neznají. Byl jsem asi první, kdo je ukázal už od prvních krůčků na ledě.

Kdy vlastně začal tak prudký nárůst lajků?
Fanoušky oslovuji fotkami a videi pět let. Na začátku mi profil spravovala rodina. Asi největší skok byl v osmi letech, když jsem natočil první video o tom, co jsem se naučil. S ním jsem vyhrál soutěž Talent roku. Pak byl Hop Hop Hop Challange k mistrovství světa v hokeji a postupně to naskakovalo. 

Motivuje tě, když vidíš, jakou máš podporu a kolik lidí tě sleduje?
Určitě, protože často jsem při trénincích skoro sám. Beru je jako svoji hokejovou rodinu, která mi fandí a pro kterou to také dělám. Rozhodně je nechci zklamat a věřím, že se do NHL jednou dostanu a budu dělat fanouškům radost.  

Bereš to tedy i jako závazek, abys na sobě dál makal?
Hrozně nerad prohrávám. Je to pro mě takový velký závod před fanoušky, při kterém chci jednou doběhnout první. Mám ten sport moc rád, takže makat každý den pro mě není problém.  

„První tři roky jsem si na stadionu kvůli Facebooku vyslechl hodně nadávek. Jak od rodičů, tak i od některých kluků."

Na druhou stranu, není to na tebe až přehnaný tlak?
Vůbec to nevnímám. Snažím se trénovat co nejvíce. A díky rodičům mohu trénovat kvalitně. Když se mi něco nedaří, tak si vytvářím tlak sám na sebe, abych to co nejrychleji uměl. Vše bych chtěl totiž umět hned.

Setkal ses kvůli počtu fanoušků na Facebooku s negativními reakcemi?
První tři roky jsem si na stadionu vyslechl hodně nadávek. Jak od rodičů, tak i od některých kluků. Dnes už každý vidí, že si jdu za svým snem,  a nadávky tak slyším málokdy. Tehdy jsem to ale nesl hodně špatně. Táta s mámou mě utěšovali, že mi těmi nadávky a naschvály vlastně vzkazují, že to dělám dobře. 

Fotka Adama Jehličky (tehdy osm let) s Jaromírem Jágrem.

Fotka Adama Jehličky (tehdy osm let) s Jaromírem Jágrem. | Foto: Facebook Adam Jehlička

V kolika letech jsi začínal s hokejem? 
V šesti a půl.

To je celkem pozdě.
Předtím jsem dělal jiné sporty. Jakmile jsem ale oblékl svou první výstroj, hned se mi to "brnění" zalíbilo.

Proč sis vybral hokej?
Chodil jsem do sportovní školky, kde se hodně lyžovalo. K hokeji mě pak přivedla maminka. Hokej bez rodičů nejde dělat. Vozí vás na tréninky, na zápasy a musí zaplatit vše, co je s hokejem spojené.

Bylo těžké dohnat ztrátu oproti dětem, které začaly třeba už ve čtyřech letech?
Hodně těžké. Byl jsem všude poslední, navíc jsem hrozně špatně nesl prohry. Každá prohra mě ale motivovala ještě více trénovat.

„Každá prohra mě motivovala ještě více trénovat."

Děláš i jiné sporty? Říká se, že je dobré, když je sportovec všestranný a hraje krom hokeje třeba fotbal.
Fotbal moc neumím, ale hodně jezdím na kole, na koloběžce a dva roky jsem dělal judo. To jsem teď vyměnil za box. Chodím i na atletiku, plavat a lyžovat.

Jaká byla tvá hokejová cesta, než si přišel do Zbraslavi?
Na bruslích jsem poprvé stál na Kobře, krátce nato jsem odešel na Spartu. Tam jsem to měl hodně rád, ale stalo se tam pár špatných věcí a ze dne na den jsem skončil.

Co se stalo?
Rodiče, kvůli kterým jsem odešel, všude pomlouvali mě a mou rodinu. Chvilku jsem měl z hokeje peklo. Odchod z klubu se tady hodně trestá – pomluvami a nadávkami na ledě. V hokeji je hodně velká rivalita, každý má sny.

„Rodiče, kvůli kterým jsem odešel, všude pomlouvali mě a mou rodinu. Chvilku jsem měl z hokeje peklo."

Proč nehraješ za nějaký věhlasnější klub, ale za Zbraslav?
Jako kluk hlavně potřebuji hrát hokej a mít možnost co nejvíce trénovat. Ne stát ve frontě plné dětí a dávat pořád někomu přednost. 

V čem všem ti vychází Zbraslav vstříc?
Úplně ve všem. Tím, že rodiče stojí moje příprava hodně peněz mimo klub, tak Zbraslav souhlasila, že nebude chtít odstupné. Pokud o to požádáme, mohu jít kdykoliv hostovat do jakéhokoliv klubu. Dál si mohu část přípravy dělat sám a mám možnost si zahrát a zatrénovat se staršími hráči. Je to malý klub, kde se bere hokej jako koníček a nejsou tam tresty za účast na akcích mimo klub. Zbraslav je navíc ráda, že tam má hráče jako já, protože můžu pomoci týmu k lepším výsledkům a zároveň si vedle mě kluci dobře zatrénují.

Kolik času ti zaberou tréninky?
Sportuji několik hodin denně. Často si sportem zároveň hraju, takže u něj odpočívám a bavím se. 

Někdo by mohli říct, že si ani pořádně neužiješ dětství.
Když jsem začal s hokejem a začal se v něm zlepšovat, měl jsem na výběr. Já si vybral hokej se školou doma. A jsem takhle šťastný.

Tvoje výška by mohla být přes 190 centimetrů.
Mělo by to tak být, mám vysoké rodiče.

Upravuješ podle toho i tréninky?
Ano. Abych udržel rychlost s malými obratnými hráči, tak trénuji úplně odlišně, než bývá zvykem v klubech. S těmi nejrychlejšími musím držet krok, v souboji o puk mám pak navrch díky výšce a váze.

„Sportuji několik hodin denně. Často si sportem zároveň hraju, takže u něj odpočívám a bavím se."

Jaké typy tréninků děláš během léta, mimo led?
Někdy běhám schody, dělám box, jezdím na kole nebo jdu do bazénu. Mám to na Facebooku.

Na jaké tréninky se zaměřuješ na ledě?
Na techniku bruslení a obratnost.

Trénuješ taky v Hockey Talent Academy, že?
Ano. Je to hokejová škola, kde se schází hodně dobří kluci. Je v ní ohromná konkurence. Do HTA chodím od sedmi. A pořád se tam naučím hodně věcí. Určitě je to jedna z nejlepších hokejových škol, co znám.

Adam Jehlička fandí Penguins.

Adam Jehlička fandí Penguins. | Foto: Facebook Adam Jehlička

Tvoje příprava musí být finančně nákladná.
Ano, je to tak. Je to hodně drahé. Například jeden trénink, kde se učím dovednosti, stojí tisíc korun na hodinu. Za jeden kemp pak rodiče utratí od šesti do deseti tisíc. Turnaj v zahraničí stojí až padesát tisíc. Můžu mít talent, jaký chci, ale bez tréninků bych nikdy nedokázal být jedním z nejlepších hokejistů.

„Hokej je každým rokem dražší a bez pomoci sponzorů to bude asi hodně těžké."

Předpokládám, že i proto jste spustili projekt, ve kterém hledáte sponzory.
Ano, hokej je každým rokem dražší a bez pomoci sponzorů to bude asi hodně těžké. Například nejlepší hráči z ročníku 2005 z Kanady, USA, Švédska nebo Finska mají skvělé tréninkové a herní podmínky. Bez podobných podmínek je nemožné být lepší než oni.     

Co ten projekt je?
Je to webová stránka, kde jsem se snažil ukázat, co všechno umím a jakou cestu jsem ušel. Stránka by měla oslovit firmy a lidi, kteří fandí hokeji a věří mému snu a chtějí se na něm se mnou podílet. Hokej, tak jak ho dělám, je hodně drahý. Rodiče nejsou milionáři. Peníze na soukromé tréninky, kempy a turnaje shánějí jak se dá. Já jsem tedy vděčný za každý zápas a trénink, protože mě pokaždé posune dál. Proto bych chtěl, aby se našel dostatek firem, které budou ochotné troškou přispět.

Opět se nabízí otázka, jestli to není až moc velký tlak, když ti je teprve jedenáct.
Po pěti letech to přestanete řešit. Když vám někdo nepřeje, jdu jinam. Když vám dělají naschvály, většinou zasáhnou rodiče a mám klid. Většina rodičů a hráčů je ale v pohodě a fandí mi. Mám v hokeji hodně kamarádů. Nejvíce problémů mám s hráči z řad hokejistů a trenérů. Čím více VIP, tím to je složitější. Na ledě si někdy musím dávat hodně pozor! Už jsem párkrát zažil, že se hráč rozjel přes půl hřiště s cílem mě jen zranit. Někdy se kvůli tomu i poperu, aby si to příště nedovolil.

„Rodiče už nechtěli, aby na mě měl někdo práva. Je divné, když chcete hrát hokej, rodiče vše platí a někdo vám říká, co smíte a co ne."

Na vašem webu píšete o protekci.
Protežování hráčů je v hokeji běžná věc. Tady je zcela běžné, že děti trenérů a hokejistů hrají vždy v prvních útocích. Většina kluků je sice šikovná, protože mají jiné podmínky v klubu než zbytek týmu, ale pokud jste i přesto lepší než oni, máte to těžké. Někdy je tak lepší odejít a věnovat se hokeji jinde.

Já se věnuji jen hokeji. Spory na ledě si musím vyřešit sám. Snažím se hrát hokej co nejlépe, dávat góly a bránit. Kdo se mnou chce kamarádit, tak s ním kamarádím. Kdo mě nemá rád, tak si ho nevšímám. Naučil jsem se to při hře neřešit.

Díky tomu, že se hokeji věnuji opravdu hodně, tak mi nikdo nemůže vyčíst, že týmu nepomáhám k lepšímu výsledku. I v tréninku jsem pro řadu hráčů dobrým spoluhráčem. Každý se mě snaží předjet, obehrát, takže z každého tréninku odejdu úplně vyřízený. Celý tým tak trénuje na sto procent a všichni se zlepšujeme.

„Kdo se mnou chce kamarádit, tak s ním kamarádím. Kdo mě nemá rád, tak si ho nevšímám. Naučil jsem se to při hře neřešit."

Na webu je také zmínka, že se výhledově budete soustředit na CHL, Finsko nebo Švédsko. Znamená to tedy, že bys v budoucnu Českou republiku opustil a vydal se do zahraničí?
Čechy mám hrozně rád, fandím našemu národnímu týmu. Pokud budu jednou dostatečně dobrý, rád budu Českou republiku reprezentovat. Ale teď, když se hokej učím, mě týmy ze zahraničí, když si s nimi jdu zahrát, vítají lépe. I když jim kolikrát kvůli jazyku nerozumím, cítím od nich větší podporu. Když dostanu nabídku zahrát si se zahraničním týmem nějaký turnaj a rodiče na cestu seženou peníze, nikdy neodmítnu.

Jsi první volný mládežnický hokejista, na kterého se nevztahují tabulkové hodnoty. Jak a proč k tomu došlo?
Táta s klubem uzavřel smlouvu, že si za mě klub nemůže nárokovat žádné peníze. Když jsem odcházel ze Sparty, nemohl jsem nějakou dobu hrát, než se to vyřešilo. Vedení Sparty mě nakonec pustilo bez peněz a tím to celé skončilo. Rodiče už ale nechtěli, aby na mě měl někdo práva. Je divné, když chcete hrát hokej, rodiče vše platí a někdo vám říká, co smíte a co ne.

„Do školy nechodím, jsem v programu domácího vzdělávání. Učím se každý den chvilku po celý rok."

Myslím, že by každý měl mít právo vybrat si klub, jaký chce. Každý rok se v klubu mění podmínky a pokud dostanete špatného trenéra, tak tu ztrátu pak nemusí hráč dohnat. Dobrý trenér je základ. Také bych si přál, aby v klubu netrénovali ti, co tam mají své děti nebo příbuzné. Vždy jsem na to doplatil, protože jsem pro ně byl konkurence a ne spoluhráč.

Adam Jehlička si občas zahraje za zahraniční tým. Například v Itálii za Lišky.

Adam Jehlička si občas zahraje za zahraniční tým. Například v Itálii za Lišky. | Foto: Facebook Adam Jehlička

A co škola?
Já do školy nechodím, jsem v programu domácího vzdělávání. Učím se každý den chvilku po celý rok. Díky tomu se nemusím tolik učit najednou a školu zvládám na jedničky

Bereš školu jako důležitou, nebo jako nutné zlo?
Školu, co mám, mám rád. Kdo by také neměl (úsměv).

Máš v hlavě nějaký záložní plán, pokud by ses v budoucnu hokejem nemohl živit?
Mám rád přírodu a výlety. Rád se dívám na filmy z divočiny. Bavilo by mě být průvodcem, například na Aljašce, sportovním instruktorem, ochranářem zvířat nebo hajným. Věřím ale, že budu hokejista.

„Mám rád přírodu a výlety. Bavilo by mě být například průvodce na Aljašce. Věřím ale, že budu hokejista."

Připouštíš si, že bys někdy dělal něco jiného, nebo na to nemyslíš?
Nemyslím na to. Soustředím se, abych v hokeji uspěl. Kdyby to nestačilo, přidám ještě víc. 

Jaký je tvůj hokejový sen?
Být jedním z nejlepších hokejistů světa. Tohle si přeje asi každý. Bude to hodně těžké. Ale poperu se o to!

Máš nějaké vzory?
Fandím Crosbymu. Jsem moc rád, že Pittsburgh letos vyhrál. Fandím ale hlavně sobě, jinak nemám šanci to dokázat. Pokud bych tomu nevěřil, nemohl bych dát do každého tréninku sto procent.   

„Mým snem je být jedním z nejlepších hokejistů světa. Tohle si přeje asi každý. Bude to hodně těžké. Ale poperu se o to!"

Nabízí se srovnání s Pavlem Zachou, který už od malička směřoval k NHL.
Táta mi o něm hodně vypráví, rozhodně mi jde příkladem. Odmala jde za jediným cílem a tento rok se mu asi splní. Neuvěřitelné. Je to ohromná motivace. Ukázal, že to jde dokázat.

Protože jen makat nestačí, jsem vděčný za každého malého sponzora. Myslím, že jsem za pět let ušel velký kus cesty a ukázal, že to myslím vážně a jsem rozhodnutý být co nejlepší.

Sponzory hledám, abych mohl ještě více trénovat a mohl se účastnit také zahraničních a domácích turnajů a kempů. Ty už rodiče ufinancovat nemohou. Myslím, že pokud se jakýkoliv sponzor zapojí a stane se členem mé hokejové rodiny, tak jednou bude moci říct, tomuhle klukovi jsem pomáhal a on to dokázal.

Pokud třeba jednou budu profesionální hokejista, už sponzory potřebovat nebudu. Stále ale budu mít svou hokejovou rodinu, co mi pomáhala, když jsem to potřeboval, a proto bych i já, až budu dospělý, rád pomáhal talentovaným dětem.

Bez podpory rodiny a jejich kamarádů bych totiž až tak daleko nedošel. To těžké mě ale teprve čeká.

Poznámka: Se sepsáním prvního rozhovoru pro velké médium pomohla Adamovi maminka.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz