VIDEO: Jak Špaček pádloval a Procházka dělal zlatého hada s Hlinkou!
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
(LILLEHAMMER, od našeho zpravodaje) Hokejový život plyne neskutečně rychle. Hráči střídají haly a hotely, nostalgie většinou nemá nárok. Ale v případě výpravy české reprezentace do Lillehammeru se dost dobře nešlo vyhnout určité nostalgii. V realizačním týmu jsou totiž tři mistři světa, kteří v místní Hakons Hall brali světové zlato. Jaroslav Špaček, Martin Procházka a Martin Prusek prožili v Norsku jeden z nezapomenutelných turnajů!
Všem to blesklo hlavou hned po příjezdu. "Je to nádherný. Stejný hotel, nic se tu nezměnilo. Možná jen vyměnili matrace," hlásí Špaček, který v Norsku 1999 konečně absolvoval celý šampionát. "Mohl jsem být už před tím na dvou, ale v letech 1997 i 1998 jsem se zranil a tím pádem neměl ani jednu medaili. Vyšlo to až v Norsku - a hned to byla zlatá. Přežil jsem nominaci a užil si to."
Češi začali šampionát v Oslu, vyvrcholení pak čekalo v Lillehammeru. Nejprve přišlo semifinále proti Kanadě. "K postupu bylo zapotřebí dvou výher. Po dvou utkáních to bylo nerozhodně a rozhodovaly nájezdy," připomíná. Trenér Hlinka tehdy udělal důležitou změnu, místo Milana Hniličky poslal na led Romana Čechmánka, což komentátor Eurosportu Larry Huras označil za nevídaný úlet. Ale Čehmánek byl skvělý, vítězný pokus proměnil právě Špaček. "Jsem rád, že to tam spadlo. Trošku jsme si pak zapádloval," vzpomíná na radost, kdy skočil na led a napodobil jízdu v kajaku. "Byly tam tehdy emoce. Ten nápad jsem měl trošku dopředu, dělal jsem to také ve Švédsku," dodává.
Špaček: Životní góly? Nájezd proti Kanadě a vyrovnání Američanům
Dnešní reprezentanti si to možná pamatují, někteří byli ještě malí kluci. "Včera se mě Dominik Simon ptal,jestli jsem tady někdy byl .Říkám: já jo, ale ty jsi měl asi ještě plenky," směje se. "Né, kluci určitě ví, co se stalo. Historie se omílá pořád dokola, budou chtít na dřívější úspěchy navázat. Věřím, že teď v Lillehammeru zvládneme oba zápasy," zmiňuje někdejší vynikající obránce. Olympijské město si Špaček oživil hned po příjezdu. "Jak jsme s Martinem Procházkou a Martinem Pruskem viděli hotel, řekli jsme si: to je jasný. Bydlíme tam, kde tenkrát. Po pátečním rozbruslení jsem se s klukama domlouval, že se půjdeme na chvilku projít po pěší zóně."
Oba duely Euro Hockey Challenge proběhnou v menší aréně, nikoli v Hakons Hall, kde se hrálo MS 1999 i olympijský turnaj pět let předtím. "Tam je teď olympijské muzeum, chtěl bych se tam podívat," naznačuje. Na vedlejším kopci se tyčí skokanské můstky. "Nevěděl jsem, že jsou takhle blízko.Ondra Weissmann nadhodil, abych si vylezl nahoru, ale říkám mu: ty jsi se zbláznil! I když věřím, že tam musí být nádherný výhled."
Český národní tým strávil během šampionátu 1999 v Lillehammeru jen závěr. "S Prochym a Martinem Pruskem jsme si to museli trošku osvěžit. Byli jsme tady na semifinále a na finále, vybavili jsme si pořádně až závěrečnou oslavu," tvrdí. Reprezentanti tehdy prožili zvláštní turnaj. "Museli jsme držet palce Slovákům, aby vzali bod Rusům, pak jsme potřebovali o dva body porazit Švédy. Podařilo se, a posunulo jsme se dál. Na začátku turnaje byla trošku smůla, ale play off se hrálo na dva zápasy a my věřili, že to zmákneme." Špaček tehdy rozhodl nájezdem proti Kanadě, gól řadí mezi nejdůležitější v kariéře. "Na reprezentační úrovni mám dva: tenhle a pak ten na 3:3 ve Vídni 2005, kdy jsem vyrovnával ve čtvrtfinále s Američany," dodává.
Na nájezd z Lillehammeru má i jinou pikantní vzpomínku. "Kanadu vedl Bryan Murray, který byl mým generálním manažerem na Floridě. Končila mi smlouva a měl mi dát novou. No, zapádloval jsem mu u střídačky, to se mu asi moc nelíbilo. Ale kontrakt mi nabídl," povídá v dobrém rozmaru. Lillehammer je pro něj od té doby synonymem hokejového štěstí. "Určitě. Teď mě docela mrzí, že nehrajeme v olympijské hale. Bylo to tam krásné, rád bych se tam vrátil," potvrzuje.
Procházka: Hrát dvě finále, to bylo divné. Ale přineslo nám to štěstí
Stejné pocity měl před také Martin Procházka. "Už je to 16 let, to je neskutečný," kroutí hlavou. Současný tiskový mluvčí národního mužstva tehdy válel na šampionátu v útoku s Pavlem Paterou a Davidem Moravcem, rychlé křídlo v Lillehammeru bralo druhou z celkem čtyř zlatých medailí na MS! "Se Špágrem jsme se bavili, jak jsme v hotelu slavili titul. Pamatuju, že jsme s Ivanem Hlinkou dělali hada, blbli jsme na schodech k baru. Byla to nádhera," vzpomíná.
Aby si vybavil víc detailů, musel chvilku pátrat pamětí. "Odehrál jsem toho docela dost a akce celkem splývají. Jakmile jsme ale přijeli na dopolední rozbruslení, a uviděl jsem olympijskou halu, hned mi to vyskočilo. Možná zavolám Pavlu Paterovi, příteli na telefonu, jestli si bude pamatovat víc," hlásí. Procházka se mohl v Lillehammeru představit už na olympiádě, ale byl posledním útočníkem, který se tehdy nevešel do nominace. "Vraceli jsme se tehdy domů s mým jmenovcem Frantou Procházkou, který se zranil. To víte, byl jsem smutný. Ale Ivan Hlinka mi říkal: máš čas, uvidíš, že to přijde! Byl jsem tenkrát nejmladší."
Na druhý pokus Norsko vyšlo, a Martin si užil další zlatou radost! "Turnaj byl zvláštní, hrálo se na dvě vítězství. Když jste první zápas vyhráli a druhý prohráli, následovalo prodloužení. Stalo se to v semifinále a pak i ve finále, kdy rozhodl Honza Hlaváč," popisuje. "Hrát dvě finále, to bylo divné. Ale nám to přineslo štěstí." Když Češi srazili Finy a skočili na nejvyšší stupeň, vypukly pořádné oslavy. Silná generace se jich nikdy nenabažila! "Rozjeli jsme to v kabině a pak na hotelu. Jen jsme si teď se Špágrem a Martinem Pruskem nemohli vybavit, jestli jsme domů letěli z Osla, nebo odtud," vykládá z vesela na závěr.
Share on Facebook
