Až do konce roku obden zápas. Ale ještě nejsem starý, vydržím to, ví Kousal
Foto: Martin Tellinger
Kdyby si náhodou chtěl udělat pohodové Vánoce a odpočinout si od hokeje tak… tak teď fakt nemůže. Robert Kousal, který dnes večer od 17.30 vletí coby jeden z lídrů národního týmu do Channel One Cupu zápase s Finy v Helsinkách, stihne po návratu z reprezentace dvě ligová utkání a pak si hned doma v Davosu střihne i Spengler Cup, tedy prestižní turnaj s našlapaným programem, vyplňující konec roku.
Čtvrtek zápas, přelet do Moskvy, pátek zápas, neděle zápas. Makačka. Pro Roberta Kousala ovšem znamená závěr tohoto týdne jen naladění na zápřah, jaký ho ve druhé polovině prosince čeká neustále. Ostrých duelů si užije vrchovatě. Tři teď s nároďákem. Dva v lize. Nejspíš čtyři na Spengleru. Devět za šestnáct dní, to je častěji než obden pekelné tempo.
„Bude toho dost. Ale zase ještě nejsem tak starej, tak bych to měl vydržet,“ usměje se 26letý útočník, když probírá, co je všechno čítá jeho nejbližší program.
V národním týmu už má za sebou tři desítky startů, zažil mistrovství světa, novinkou pro něj ale bude právě blížící se Spengler Cup, tradiční svátek vybraných klubů (a kanadské reprezentace z hráčů působících hlavně v Evropě) konaný poslední týden roku v Davosu. „Je znát, že pro město je to mimo play off každoročně největší hokejová událost, stadion bude neustále plný,“ zjistil centr, který do Švýcarska přestoupil před sezonou a rozhodně si na novou pracovní adresu nestěžuje.
„Už teď můžu říct, že bych se nechtěl vracet do Ruska. Možná se to taky omrzí, ale v Davosu se mi fakt hodně líbí. Jsem strašně rád, že jsem odsud nabídku dostal.“
Však se taky jeho nové působiště nachází v luxusním horském středisku… „Hned od začátku se tam cítím výborně. Kluci mě vzali, je tam pěkné prostředí, klub funguje,“ lebedí si. A přece jen, budit se do téhle parády, nebo do šedi moskevského předměstí či Novokuzněcku, to je rozdíl. „Krása. Oproti tomu, kde jsem byl minulé dva roky se teď cítím jako v ráji,“ pokyvuje Kousal. „Denně se dívám na hory, občas vyjedeme s klukama nahoru lanovkou, blízko je pěkné jezero,“ vykládá.
Jen na lyže na vyhlášené sjezdovky si zatím netroufnul, i když v průběhu zimy by to rád napravil. Ještě by to chtělo, aby se Davos posunul do vyšších pater tabulky. V klubu jsou přece jen zvyklí na mistrovské tituly, naposledy se hrálo semifinále, a teď se tým pohybuje na hraně postupu do play off.
I proto zdejší trenérská ikona Arno Del Curto, který Davos vede nepřetržitě od roku 1996 (!) zase často připomíná, proč má pověst pruďase, schopného rozkopat vybavení kabiny, jen aby své svěřence nabudil.
I Kousal už to stihl poznat.
„Je pravda, že každý týden tak dvakrát zničí něčí hokejku nebo flašky. Je hodně impulzivní,“ usměje se. „Ale pořád má ohromný respekt, umí ty své eskapády dobře načasovat. A je férový, dokáže seřvat úplně každého, starého i mladého. A zároveň jak se sejde z ledu, můžete si s ním popovídat o čemkoliv, o autech, přírodě i o holkách.“
Český šikula má být jednou z opor, tou se pomalu stává i v národním týmu, kde aktuálně patří mezi spoluhráči k těm nejzkušenějším. Navíc s potěšením sleduje, jak se rozrůstá pardubická klika v současné reprezentaci. Vedle Kousala patří ke stabilním členům elitního výběru Lukáš Radil a Tomáš Zohorna, nově přibyl David Tomášek a až se rozkouká zpátky v KHL, jistě se vrátí i Jakub Nakládal.
„Je vidět, že Pardubice jsou dobrá hokejová škola,“ culí se místní odchovanec s tím, že stále pečlivě sleduje extraligové počínání svého mateřského klubu. „A radost z toho teď nemám,“ pokýve.
Jeho starostí ale je, aby se dobře vedlo Davosu a momentálně i národnímu týmu. A pak hurá na další porci zápasů…
Share on Facebook
