Blümel? Už nehledá Seguina a poslouchá Robertsona
Matěj Blümel.
|
Foto: texasstars.com
Mají společný sen. Zůstat nahoře. V NHL. Nevrátit se na farmu, kde je vše skromnější. Ať už cestování, kdy letadla mnohdy střídají autobusy, zájem diváků nebo třeba gáže. Vědí, že si o patro níž vydělají klidně desetkrát méně. V první řadě jde ale o prestiž a sportovní ambice. Matěj Blümel, Jiří Kulich a další dřou, aby hráli mezi nejlepšími. Aby mohli měřit síly se světovou elitou. Kdo má největší naději na "přežití"?
Když nevypálíte, nemůžete skórovat, viďte?
Vtipně si poradil Blümel s dotazem ohledně své časté střelby. Jakmile se mu naskytne příležitost ohrozit branku, vezme to na sebe a pošle puk gólmanovi vstříc. Díky tomuto přístupu se prosadil ve dvou přípravných zápasech za sebou, poprvé proti St. Louis Blues vskutku ukázkově.
Syn bývalého rozhodčího v zámoří zaujal, tamním reportérům se zamlouvá, že už na ledě nepanikaří jako v loňském kempu. „Tehdy bylo pro mě všechno nové. A přiznám se, že složité. Měl jsem puk a říkal jsem si: támhle bruslí Tyler Seguin, tomu bych měl přihrát,“ popisuje pro Stars TV.
„Tehdy bylo pro mě všechno nové. A přiznám se, že složité.“
Teď už mu přítomnost štědře placených borců ruce nesvazuje. Každou situaci už vyhodnocuje jen podle toho, jaké nebezpečí může pro soupeře vzniknout.
„Když vidím někoho lépe postaveného, pošlu mu kotouč. Ale když mi přijde, že mám šanci se prosadit sám, jdu do toho,“ povídá pardubický odchovanec, který nemá sebemenší problém s angličtinou. Hlavně díky tomu, že působil za velkou louží už jako junior.
Právě tehdy se zrodila jeho střelecká mentalita. Nebo spíš, jak sám vypráví, tehdy ho přesvědčil agent, aby to častěji bral na sebe. Stalo se a Blümelovi to už zůstalo, ostatně i coby mládežnický reprezentant uměl pomoct přesnými zásahy.
V Dallasu se jeho kuráž cení. Nechtějí ustrašené hráče, co poté akci "zadrbou." Vždyť největší eso Stars Jason Robertson hraje přesně takhle: když může, vypálí, kolikrát se snaží zaskočit protivníkova "kasaře" ranou z velkého úhlu. V minulém ročníku zvládl 109 bodů!
"Robo", jehož kořeny vedou na exotické Filipíny, je pro Blümela náramnou inspirací. A také rádcem. Třiadvacetiletý forvard s ním často mluví, ptá se, jak se v NHL dávají góly, odkud pálit, jak se správně do střely položit. Bez ostychu. Ten je minulostí, Blümel se po roce rozkoukal.
„Když vidím někoho lépe postaveného, pošlu mu kotouč.“
I díky velké pomoci Radka Faksy. Tu a tam spolu vyrazí na večeři, tráví bok po boku spoustu času. Blümel si nemůže vynachválit, že si ho starší a zkušenější krajan vzal pod křídla. „On i jeho rodina jsou na mě neuvěřitelně milí, jsem moc rád, že tu je,“ považuje si.
Jediná drobná "stížnost"? „S Radkem je legrace, ale občas si mě dobírá až moc. Ale já to umím vzít,“ říká. Faksa je skutečně šprýmař, je to pár dní, co vzal mikrofon do ruky a na kameru se usměvavého dříče zeptal: „Co pro tebe znamenalo hrát se mnou v jedné lajně?“
Blümel pohotově odvětil: „Splněný sen!“ Faksa ho posléze pochválil za správnou odpověď.
„Radek Faksa i jeho rodina jsou na mě neuvěřitelně milí, jsem moc rád, že tu je.“
I univerzál platný na obou stranách kluziště by byl nadšený, kdyby se Blümel nahoře udržel. Problémem je samozřejmě přetlak, což ukázala i poslední příprava. Proti coloradským Lavinám napodruhé odehrál šikovný štírek jen osm minut. Ano, škrty jsou tady a hrozí i jemu.
Směrem dopředu toho ale nemohl udělat o moc víc. Jestli to bude Blümelovi stačit, ukážou nejbližší dny a hodiny.
Share on Facebook
