Curtis Joseph: Hašek byl neuvěřitelný, na ostatní trofeje nezbyly
Foto: nhl.com
Jen šest gólmanů vyhrálo v NHL víc zápasů. Curtis Joseph se proslavil nejen ikonickou maskou s krvelačným psem Cujem, ale především dlouholetou špičkovou výkonností.
Patřil mezi velikány své doby: hned za Dominika Haška, Patricka Roye, Martina Brodeura a Eda Belfoura. Jenže zatímco tato čtveřice v Síni slávy už je, Joseph stále na uvedení do výjimečné společnosti čeká. Neprosí se, naopak smeká před Haškem a lobuje za Mogilného.
Charismatický Kanaďan byl nyní hostem pravidelného seriálu NHL.com Pět otázek s.
O čem mluvil? Tak třeba o tom, proč je v Hockey Hall of Fame tak málo brankářů. „Získat trofeje a Stanley Cupy je pro nás těžší. Navíc se náš post dá zachytit statistikami hůře než všechny ostatní. S tím, jak do NHL pronikly analytické údaje, by to mohlo být jednodušší," přemítá.
Mezi necelé tři stovky členů Síně slávy se vměstnalo výkony mezi třemi tyčemi jen 38 mužů. Za poslední tři dekády se to povedlo jen sedmi z nich (Rogie Vachon, Billy Smith, Grant Fuhr, Roy, Belfour, Hašek, Brodeur). A pokud by je měl někdo v nejbližší době napodobit, je to právě Joseph.
„Chytal jsem v éře, kdy byl v NHL dominantní brankář."
Nedobyl sice žádnou prestižní trofej, ale na ty si v devadesátkách museli nechat zajít chuť také mnozí další.
„Chytal jsem v éře, kdy byl v NHL dominantní brankář. Dominik Hašek byl neuvěřitelný. Vezina Trophy získal šestkrát, také se dvakrát stal MVP celé soutěže. Je jedno, jak jste dobrý, ale těžko můžete dosáhnout na Vezinu, když máte v lize gólmana, který vyhrává Hart Trophy," smeká před Dominátorem.
Mimochodem, společně se krátce sešli v Detroitu v ročníku 2003/2004.
Joseph si nicméně největší jméno udělal v St. Louis, kde před 27 lety vyšvihl sezonu, za níž klidně mohl ta nejcennější individuální ocenění získat, a také v Torontu. Právě tam se setkal s Alexandrem Mogilným, dalším přehlíženým borcem, který se s NHL rozloučil s více než tisícovkou bodů i Stanley Cupem.
„Víte, u Alexe to není jen o statistikách. Vytáhnu jednu story, ano? Pamatuji si, když jsem proti němu chytal v Buffalu. Měl za 15 minut hry snad tři brejky, na bruslích doslova létal. Byl o parník nejlepším hráčem na ledě. Poté ho vyloučili do konce zápasu a já jsem si zhluboka oddechl. Byl dynamický, pálil ostrými, kdykoliv skákal ze střídačky, musel jste zpozornět," vybavuje si Cujo.
„Mogilnyj? Na bruslích doslova létal."
„Měl ohromný talent. Dokázal zvednout lidi ze sedaček. Museli jste ho neustále sledovat, mít o něm přehled. Každý brankář z té doby by vám o něm řekl to samé," dodává. Mogilného přirovnává Lindrosovi. Božsky nadanému hráči, který si musel na vstupenku do Hockey Hall of Fame počkat.
A čeká i akrobat s jednatřicítkou na zádech. „Byl by to pro mě úplný vrchol kariéry, kdybych se tam dostal. Realita je ovšem taková, že to není v mých rukách. Už nemohu zastavit víc puků, vyhrát víc zápasů." Nebo získat Stanley Cup, chtělo by se dodat.
Ten Josephovi celou kariéru unikal, mnohdy k slavné trofeji měl dál než Don Cherry k sebereflexi. Cujo chytal většinu času za slabší týmy, málokdy střežil klec horkých favoritů na zisk blyštivého poháru.
„Hokej je týmový sport. Když vezmete sebelepšího hráče a dáte ho do nejhoršího klubu, sám o sobě z něj mašinu na vítězství neudělá. To prostě nikdy nebude fungovat. Nemůžete angažovat Sidneyho Crosbyho či Alexe Ovečkina do mizerného mančaftu a čekat, že vyhrajete Stanley Cup," míní Joseph.
Sám pro titul šampiona NHL vždy dělal maximum, mezi třemi tyčemi v těch nejdůležitějších bitvách pravidelně exceloval. Stačí si připomenout, že v play off udržel šestnáct nul. Lépe na tom jsou v celých dějinách jen Brodeur s Royem.
Share on Facebook
