Ďáblík Kachlíř vydláždil Tygrům zlatou cestu: Titul se nevyhrává každý den!
Lukáš Kachlíř při zlatém návratu do kabiny
|
Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Mezi českými talenty najdete řadu obránců, kteří mají potenciál v budoucnu bavit zaplněné arény. Jedním z těch nejvýraznějších je Lukáš Kachlíř. Čtrnáctiletý šikula ale rozhodně nebaví soupeře... Před koncem sezony se vrátil do deváté třídy Liberce, aby jí pomohl získat mistrovský titul – a podařilo se!
Podařilo se to dokonce bez jediného zaváhání. Bílí Tygři vyhráli všech devět zápasů, ke kterým v play off nastoupili. Nezabrzdily je Hradec Králové, Karlovy Vary, Padubice ani Škoda Plzeň.
„Je fakt úspěch odehrát celé play off bez porážky. Myslím si, že jsme si s týmem dobře sedli, a jsem rád, že jsme to nakonec takhle dokázali,“ radoval se bezprostředně po zisku titulu Kachlíř, který jinak hraje už dvě sezony v dorostu. „Tady to bylo trošku rozdílné tempo, ale kluci v kabině mě dobře přijali. Věděl jsem, že jim jdu pomoct, a ne jim brát místo. Pomohli jsme si všichni navzájem,“ liboval si.
Radost Lukáše Kachlíře na střídačce | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Nezapřel však, že se na něj protivníci víc soustředili. „Určitě. Chodili do mě víc, ale to je play off,“ věděl člen prvního obranného páru se Stanislavem Sanejstrem. Tahle dvojka byla ve vyřazovacích bojích napříč soutěží dominantní. Moc chtěla mužstvo strhnout. „To ale celá naše první lajna. Cítili jsme, že musíme tým táhnout,“ nehledal Kachlíř kličky.
Elitní útok si svoje nejlepší představení nechal na úplně poslední zápas. Výhru 6:4 dirigoval pěti góly, přičemž Šimon Šejc zaznamenal hattrick i nahrávku a Lukáš Kachlíř zase dva góly a dvě asistence. Jeho trefy přitom byly klíčové – tou první na konci prostřední třetiny vyrovnal, tou druhou finální obrat dotáhl.
„Tady to bylo trošku rozdílné tempo, ale kluci v kabině mě dobře přijali. Věděl jsem, že jim jdu pomoct, a ne jim brát místo. Pomohli jsme si všichni navzájem.“
„Byl to těžký zápas. Ještě po tom, co se jim vrátil Blengino, kvalitní hráč,“ uznal Kachlíř sílu autora hattricku v plzeňském kádru. „Jsem ale rád, že přišlo hodně fanoušků a hnali nás dopředu,“ poděkoval.
Ano, ve Svijanské aréně panovala parádní atmosféra. Původně se přitom mělo hrát ve velké Home Credit Areně. „Jsem rád, že se hrálo na malé, protože na velké jsme odehráli tak jeden dva zápasy v sezoně. Tady už jsme na prostředí zvyklí,“ popsal Kachlíř, jehož tým se nenechal svázat nervozitou, že doma už „musí“. Speciálně když všechny vzájemné duely v sezoně vyhrávali hosté... „My jsme byli na ten zápas tak dobře nachystaní, že jsme prostě věděli, že to dokážeme,“ dodal sebejistě.
Za klíč k triumfu 3:0 na zápasy považoval už úvodní bitvu v Plzni, kterou Liberec vyhrál nejvyšším výsledkem 6:3. „Rychle jsme na ně vlítli, dali góly a oni z toho byli trošku sesypaní. Podle mě to byl klíčový moment,“ přemýšlel.
„Je nás tady hodně, postupně na sebe navazujeme. Jsem rád za to, jak nás v Havlíčkově Brodě vychovali.“
Minimálně v posledním utkání nebylo na liberecké střídačce hráče, který by soupeře štval víc než právě Kachlíř. Jakmile Tygři vedli 6:4 a všichni už cítili, že získají titul, domácí „ďáblík“ se pouštěl i do provokací. Vyvrcholilo to poměrně zbytečně po závěrečné siréně, kdy nakonec sudí udělili Kachlířovi i vyšší trest za bodnutí špičkou hole.
„Na konci jsem se trošku neudržel. Naštvalo mě, že do nás pořád chodili, samé zákeřné fauly,“ narážel liberecký zadák hlavně na ostrý zákrok Jonáše Součka ze třetí části. Kachlíř se ale za emotivního hráče úplně nepovažuje. „Záleží, v jakých situacích. Když jsem naštvaný, tak jo, ale jinak ne,“ přemýšlel.
Lukáš Kachlíř oslavuje jednu ze svých branek ve třetím finále | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
V liberecké devítce se po roce znovu ukázalo, jak důležité je míti v sestavě někoho z Havlíčkova Brodu. Loni válel v týmu Jakub Vaněček, který byl jedním ze čtyř kapitánů; následně se pod Ještěd vydal další nadaný obránce. Když k tomu přičteme brankáře Daniela Krále z A-týmu, ukazuje to na pěknou stopu odchovanců klubu z Vysočiny!
„Je nás tady hodně. Jsem rád za to, jak nás v Havlíčkově Brodě vychovali. Sešlo se to tak, že jsme všichni tady,“ usmíval se Kachlíř. „Postupně na sebe navazujeme. Vaňous byl jedním z důvodů, proč jsem sem přestoupil i já, protože jsme vždycky byli nejlepší kamarádi. Jsme spolu i na hotelu,“ řekl k parťákovi, s nímž tvořil i elitní obranný pár v reprezentaci do 16 let.
Právě i významná role Lukáše Kachlíře v národním výběru staršího ročníku svědčí o tom, jak velká budoucnost se mu věští. Následující roky samozřejmě můžou vyhlídkami ještě notně zamíchat, ale poslední dva roky platí, že v Česku nerostou zajímavější obránci ročníku 2009 než on a třinecký Dominick Radim Byrtus.
„Každý to chce co nejdřív někam dotáhnout, ale já teď musím v první řadě doléčit zranění, ať pak můžu do nové sezony našlápnout na plný plyn,“ reagoval čtrnáctiletý talent, který má jen nevýhodu ve své drobné postavě nedosahující ani ke 170 centimetrům. „Doufám, že ještě růst budu. Rodiče sice nejsou úplně velcí, ale mohl bych ještě pár centimetrů dát,“ culil se Kachlíř.
„Když seš menší, tak seš hbitější oproti ostatním, vyšším hráčům. Musím toho využívat.“
Ze svých fyzických parametrů se ale samozřejmě snaží těžit, jak to jde. „Když seš menší, tak seš hbitější oproti ostatním, vyšším hráčům. Musím toho využívat,“ pokývl liberecký zadák, který je taky neuvěřitelně šikovný na puku. „To na to všechno navazuje,“ doplnil.
Na další plány bude mít čas, teď si chce ještě užít se spoluhráči oslavy. „Určitě nějaké budou, protože titul se nevyhrává každý den,“ uzavřel Kachlíř s úsměvem.
Lukáš Kachlíř při předávání zlatých medailí | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Share on Facebook
