Daňo je zpátky: 100 bodů zjistil až na kostce, při zranění se věnoval synovi
Marko Daňo
|
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Bezmála tři měsíce fanoušci Třince na ledové ploše marně hledali útočníka Marka Daňa. Vinou zranění vynechal, loni nejlepší střelec Ocelářů v základní části, velkou část sezony. Nyní je třinecký snajpr zpět a výrazně pomohl k vítězství 6:1 nad Olomoucí, návrat do sestavy ozdobil gólem a asistencí.
Gól, asistence a první větší milník v extralize – sto kanadských bodů. Lepší návrat jste si snad ani nemohl přát, ne?
Cítil jsem se dobře, v první třetině mi nohy moc nešly, ale pak jsme se rozjeli. První gól i první asistence po návratu tomu dost napomohly. Navíc tím, že jsme vedli, se nám hrálo o to lépe. O sto bodech jsem upřímně ani nevěděl, až když to vyskočilo na kostce, tak jsem to zaregistroval. Jsem rád, že jsem dosáhl této mety, ale nejdůležitější jsou tři body.
Jak důležitou roli hrály branky Smitha a Kurovského po 38 sekundách druhé třetiny?
Řekli jsme si v kabině, že první perioda nebyla ideální. Bylo potřeba do toho vstoupit jinak a zapnout nohy, což se nám podařilo, takže jsem rád, že jsem k tomu mohl přispět a máme tři body.
„O sto bodech jsem upřímně ani nevěděl, až když to vyskočilo na kostce, tak jsem to zaregistroval. Jsem rád, že jsem dosáhl této mety.“
Právě slepené góly byly asi klíčovým momentem celého zápasu, že?
Asi každému týmu to zhatí plány. My už pak hráli v pohodě, oni museli dotahovat třígólové manko, to už se hraje těžko. Potom jsme ho ještě navýšili, takže klobouk dolů před celým týmem, jak jsme odehráli druhou třetinu. Musíme se ale vyvarovat špatným začátkům.
Marko, začal jste šancí v první třetině, následovala drobná šarvátka. Byly to momenty, kdy jste se dostal do provozní teploty?
Myslím, že ano. Je to můj styl hry a potřebuji emoce ze sebe trochu dostat. Patří to ke mně a je to způsob, kterým se dostávám do hry.
Když se vrátíme k vaší parádní gólové ráně, jak velký podíl na ní měla přihrávka Martina Růžičky?
Nacvičujeme to, viděli jsme na videu, jak brání. Chtěli jsme to tak zahrát už v první třetině, ale tam byli ještě jinak postavení, tudíž se nám to nepodařilo. Při druhé přesilovce měli jiné rozestavení, na Růžu vyjel bek, takže se mi ten prostor uvolnil. Vožuch stál výborně před bránou, ohnul se, když jsem vystřelil, a brankář neviděl.
Téměř tři měsíce jste nehrál zápas, jak jste udržoval kondici?
Naštěstí jsem ji mohl udržovat na kole, konkrétně na airbiku, takže to mě pravděpodobně zachránilo (smích). Samozřejmě, člověk může dělat cokoliv, ale přijde zápas a cítí to, že to nejde natrénovat mimo led. Jak říkám, začátek byl těžší, ale když jsem se rozjel, bylo to fajn.
„Užíval jsem si hlavně svého syna. Aspoň jsem měl čas na něj a osvojil jsem si roli otce naplno.“
Od vyřazovacích bojů vás dělí sedm zápasů, je to ideální čas pro návrat?
Vyšlo to ideálně okolo repre pauzy, jelikož jsem mohl s týmem trénovat během volných dní a nemusel zůstávat po trénincích sám. Nabíral jsem tím pádem kondici v průběhu plných tréninků a to bylo pro mě usnadňující.
Jaké pro vás bylo koukat na zápasy pouze z tribuny?
Tím, že jsem celou dobu fungoval v posilovně, tak mě to nějak netrápilo a užíval jsem si hlavně svého syna. Aspoň jsem měl čas na něj a osvojil jsem si roli otce naplno.
Share on Facebook
