Děda byl nejlepší člověk na světě, říká Dominik Volek, nejmladší člen hokejové dynastie
Je mu teprve semnáct let, ale s hokejem už toho zažil dost. Dominik Volek hrával ve Švýcarsku, teď se chystá do kanadského juniorského týmu Ragina Pats, připsal si účast na špičkovém turnaji sedmnáctek v Kanadě i na letošním Memoriálu Ivana Hlinky. Hokejistu, který dosud oblékal dres pražské Sparty, zdobí především střelecké předpoklady. "Je fakt, že góly jsem dával vždycky. Jednu dobu jsem často spíš přihrával, ale trenéři mě nabádali, abych zakončoval, tak se o to snažím," říká talent, který pochází ze silné sportovní dynastie.
Dominikův tatínek David patřil v 80. a 90. k nejlepším českým útočníkům, hrával NHL, ostatně jeho syn se narodil ve Spojených státech. V době, kdy David Volek válel za New York Islanders. Maminka reprezentanta do 18 let pro změnu závodně plavala, Alice za svobodna Henyšová vybojovala sérii domácích titulů. Byla houževnatá, v přípravě tvrdě pracovala, tahle vlastnost byla vlastní i Davidu Volkovi.
Dominik má tedy takřka ideální geny. S tatínkem si ale hokejově až tak podobní nejsou. "Trenéři na Spartě mi vždycky říkali, že na rozdíl od táty nemám takový přístup. Prý jsem dostal do vínku možná větší talent, ale taťka strašně dřel. Byl svědomitý, šel za svým cílem jako buldok. Tohle já v sobě tolik nemám," vykládá upřímně. Od malička se musel vyrovnávat s tím, že je potomkem slavného otce, který ve Spartě i v zámořské NHL něco dokázal.
"Cítil jsem určitý tlak, ale nijak víc si to nepřipouštěl. Je jasné, že táta byl pro mě velikým příkladem, o hokeji se koneckonců bavíme neustále. Jeden čas byl i mým trenérem, udělal pro mě strašně moc," říká. Dominik to nemá jednoduché, jak byl David Volek přísný na sebe, stejné nároky má na syna. "Kolikrát jedu po ledě, a když vidím tátu, hned je mi jasné co bude následovat. Na obličeji mu poznám, jestli je spokojen nebo nikolli. Ani nemusí nic říkat," usmívá se.
Protipólem debat otce s potomkem bývá maminka. "Závodně plavala, ví o čem vrcholový sport je. Mamka pro mě znamená psychologickou oporu. Když se nedaří, spíš povzbudí a dostává mě z toho. Je jí jasné, že to s tátou řešíme, moje rozpoložení nějakým způsobem vyvažuje," připomíná. Do rodiny plné sportovců ale patří i další zajímavé postavy. Hokeji se věnoval rovněž Dominikův dědeček Pavel Volek, někdejší hvězda Sparty. "Vím, že byl i v reprezentaci, ale bohužel zemřel, když mi byl rok. Nepamatuju si ho," reaguje Dominik.
Kariéru mladého útočníka ovlivnili či ovlivňují jiní členové "gangu" Volkových. "Strýc Aleš dělá agenta a zastupuje mě, druhý strejda Jakub působí ve švýcarském Davosu. Před časem jsem tam strávil rok, byla to velká škola hokeje i života. Jakub mě sice přímo netrénoval, ovšem na mé kroky dohlížel," konstatuje. Dominikovým záchytným pilířem býval ale především dědeček z matčiny strany Jaromír Henyš.
Svého času jeden z nejsilnějších hokejových agentů si vnuka piplal k obrazu svému. "Vděčím mu za hodně, děda byl nejlepší člověk na světě. Nezištný, obětavý. Chtěl, abych hrál hokej, moc tím žil. Neváhal třeba jet na konec republiky, když jsme někde měli zápas. Byl mi pořád na blízku. Jenže před rokem a půl zemřel," povídá tiše. Do očí se mu derou srdci. Dědeček měl jeden velký sen, chtěl vnuka dovést do draftu. "Pak plánoval, že s prací agenta skončí. Je strašná škoda, že už není mezi námi," dodává smutně.
Dominik od malička věděl, že chce být jednou velkým hokejistou. Příklad z rodiny ho ovlivnil, tenhle sport miluje. Nyní se blíží k hranici dospělosti, čeká ho velká životní změna. "Po turnaji v Břeclavi odcházím do Kanady. Vím, že se na tohle táma v Čechách dost mluví. Já o tom toužil už jako malý kluk. Kanada mě lákala někdy od osmi let," přiznává. Moc netuší, co od toho všeho očekávat. Ale těší se.
Na jiný hokej, na nové lidi kolem sebe. I na to, že se bude nucen starat sám o sebe. "Osamostatním se, myslím, že mi to prospěje. Co jsem zjišťoval, Regina je slavný klub, ale životní podmínky tam bývají tvrdé. V zimě panují silné mrazy, prý až - 45 stupňů. Takže když teď budu v letním parnu balit, nesmím zapomenout na hromadu teplých věcí," směje se. Předchod do CHL dělá syn Davida Volka i z jiného důvodu. "Chtěl bych uspět v drtaftu NHL, když se mi bude v juniorce dařit, mohlo by to vyjít," uvažuje.
Šikovného bruslaře vždycky zdobila pověst kanonýra, potvrzuje to pohled do statistik. Loni sehrál za sedmnáctku 19 utkání a připsal si 14 gólů. Z pěti zápasů na velkém turnaji v Kanadě nasbíral pět branek. I na Memoriálu Ivana Hlinky pálil dvakrát, což týmu vydatně pomohlo k úvodní výhře nad Švýcarskem. "Škoda, že jsme pak neuhráli ani jeden ze zápasů proti Kanadě a Švédsku. Turnaj má lepší obsazení než mistrovství světa, protože kompletní přijel kanadský tým, každé utkání je ohromně náročné," upzorňuje.
Sám původně neměl v Břeclavi startovat. "Odlet do zámoří byl naplánován na 10. srpna, potom ale zavolal šéftrenér svazu pan Lener a řekl, že by byl rád, kdybych se na Hlinkově memoriálu představil. Probrali jsme to s tátou, určitě není problém, když do Reginy dorazím s menším zpožděním. Reprezentace pro mě moc znamená, jsem rád, že jsem za ni nyní mohl nastoupit," kvituje.
Za Atlantik půjde zocelen těžkými boji v tuzemských soutěžích i na mezinárodní scéně. Dominikovi hodně prospěl rok v Davosu. "Dřív Švýcaři dostávali od českých mužstev dvouciferné příděly, ale poté zabrali, tvrdě pracují, výsledkem je, že jsou pro každého nepříjemí. V Davosu jsem byl tenkrát sám, kdybych šel do Kanady rovnou z domova, změna by to byla složitější. Tenkrát jsem si procvičil i angličtinu, protože německy moc neumím. A nějak jsem komunikovat musel," hlásí z vesela.
Jelikož se narodil ve Spojených státech, má vedle českého i americký pas a tudíž snažší cestování. "Nepotřebuju kanadská víza, na druhou stranu vím, že mě v Regině budou brát jako Čecha a nikoli Američana. Doufám, že se hned adaptuju a dobře zapadnu," přeje si. Dominik vsadil všechno na jednu kartu, chce se živit hokejem, proto šlo stranou i studium. "Skončil jsem v deváté třídě. Později jsem dělal Střední školu Aloyse Klára v Krči, obor pro maséry, jenomže to nešlo stíhat. Bydlel jsem na opačné straně Prahy, do školy to městskou dopravou trvalo hodinu a půl," hlásí.
Udělá maximum, aby u hokeje mohl zůstat jako špičkový útočník, práci maséra se věnovat nehodlá. "Byla by to určitá varianta, kdyby moje kariéra z nějakého důvodu nepokračovala. Kdyby to hokejově nefungovalo. Jasně, že si přeju opak, ale člověk musí myslet na všechno," reaguje pragmaticky. Masérem se zatím stává jen občas. "Někdy spoluhráčům trochu protáhnu svaly, pár věcí umím. Ale nebylo by to nic speciálního," uzavírá.
Share on Facebook
