Drak Slováček o extraligové misi, gólostroji i stříhání. Teď odchází za Benákem

Jakub Slováček | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Drama až do dubna nabídla nová soutěž devátých tříd nejen v play off, ale také v baráži. A jestli si v ní některý tým udělal skutečně obrovskou radost, byl to Šumperk. Mužstvo kapitána Jakuba Slováčka o bod předstihlo Přerov a jeho následovníci se mohou těšit na 24člennou extraligu.

Mladí Draci přitom v úvodní fázi soutěže patřili mezi zklamané týmy. V silné konkurenci Vsetína, Přerova a Olomouce skončili na čtvrtém místě, a tedy pod hranou postupu. Absolvovat tak museli skupinu o umístění.

Právě v ní střelecky explodoval Jakub Slováček. Jako správný kapitán se velkou měrou zasadil o to, že Šumperk tentokrát už skončil před Olomoucí i zbytkem startovního pole.

A protože Draci následně zvládli i ryze moravskoslezskou baráž, mohli slavit postup mezi elitu!

Není divu, že na uplynulou sezonu bude Slováček vzpomínat v tom nejlepším. Navíc když ji zakončil na kempu pro adepty dresu reprezentační šestnáctky.

„Měli jsme dobrý kolektiv. Sezona se nám povedla hlavně díky tomu, že jsme mezi sebou byli kamarádi,“ říká na adresu úspěšné mise šumperské devítky.

Začátek soutěže pro vás byl přitom hodně krutý. Šest zápasů, které rozhodnou o úspěchu či neúspěchu, ve vašem případě tedy neúspěchu…
My jsme ani moc nevěděli, co od soutěže čekat. Šli jsme do neznámého. Snažili jsme se hnedka postoupit, což se nám nepovedlo, ale říkali jsme si, že budeme hrát pořád dobře a počkáme na ten konec sezony.

Dokázali jste potom jet pořád naplno, i když jste byli první v tabulce a řadu zápasů vyhrávali vyššími rozdíly?
Ano, a bylo to díky trenérovi. Dal nám výzvu, abychom v některé čtvrtině neprohráli ani jeden zápas, což se nám nakonec povedlo v té poslední. Myslím si, že to bylo hlavně díky trenérovi, panu Bařicovi, který nás posouval a dirigoval.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jaký byl jeho styl?
Přistupoval k nám nejlepším způsobem. Bavil se s námi o hře, zajímalo ho, co nám vyhovuje hrát. Za mě to byl určitě nejlepší trenér, kterého jsem za svůj život měl.

Skupinu o umístění jste vyhráli o čtyři body před Olomoucí. Panovala mezi vámi velká rivalita?
My jsme ze začátku vyhrávali a nahnali si docela slušný náskok, který potom nebylo až tak těžké udržet. Rivalita mezi námi ale určitě byla. Mezi Šumperkem a Olomoucí obecně panuje silná rivalita. Každý rok je to jinak, že jednu sezonu víc vyhráváme my, jinou zase Olomouc.

Chcete se na ni vytáhnout díky tomu, že má seniorskou i juniorskou extraligu?
Přesně tak. Navíc víme, že když se proti ní ukážeme, tak bychom si za ni mohli v budoucnu zahrát a dostat se do vyšších soutěží.

„Mezi Šumperkem a Olomoucí obecně panuje silná rivalita. Každý rok je to jinak, že jednu sezonu víc vyhráváme my, jinou zase Olomouc.“

Máte tam i kamarády?
Jasně, známe se z VTMek, máme tam kamarády. Když ale proti sobě hrajeme zápas, tak to určitě kamarádi nejsou (usmívá se).

Krátce poté, co jste se Šumperem rozjeli skupinu o umístění, jste vy nasázel v pěti zápasech sedmnáct gólů. Musela vám narůst křídla…
Docela jo. Určitě mi to pomohlo, že jsem si začal víc věřit a taky věřit spoluhráčům, kteří mi k těm gólům pomáhali. Byl to dobrý základ k tomu, abychom to nakonec dotáhli k postupu.

Byl jste takhle gólový i v mladších kategoriích?
Ano, i když ne až tolik. Gólový jsem ale byl, vždycky mě to táhlo ke gólům.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Kdo vám je letos nejvíc připravoval?
Hraju centra a nejvíc jsem si rozuměl se Samem Voglem a Ondřejem Karafiátem. Ondra se ale zranil, takže potom k nám přišel Teodor Leier, a taky mi to vyhovovalo.

Za celou sezonu jste vstřelil 49 gólů. Vybavíte si, do jakého místa jste jich dal nejvíc?
Co si pamatuju, nejvíc gólů se mi povedlo dát na teploměr. Nad beton mezi ruku a tělo, tam střílím nejvíc. Většinou je to ale tak, že kde vidím místo, tam střílím.

Věnujete se střelbě na tréninku speciálně? Víme, jak nás v českém hokeji pálí…
Určitě se jí věnuju hodně, ale tuhle sezonu jsem se nejvíc zaměřil na rychlost. Přijde mi totiž, že rychlost teď ovládá celý hokej, což platí i v NHL. Střelba k tomu ale určitě taky patří a na tréninku do ní dávám sto procent.

„Podle té rychlosti a gólů se mi líbí Connor McDavid, to je asi můj největší vzor.“

Bruslení zatím není vaší silnou stránkou?
Po téhle sezoně snad už je, ale před ní nebylo. Myslím, že jsem na tom zamakal, a už je to určitě lepší.

Máte mezi hokejovými vzory také střelce?
Samozřejmě. Podle té rychlosti a gólů se mi líbí Connor McDavid, to je asi můj největší vzor.

A jaký je váš vysněný tým NHL?
Asi Toronto Maple Leafs.

Ti už čekají na Stanley Cup pěkně dlouho…
Čeká, no. Teď zase vypadli, což mě mrzí. Co se dá dělat (usmívá se).

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Koukal jste na zápasy?
Jo, díval jsem se. I teď se dívám. Baví mě dívat se na hokej, ale spíš mě baví hrát.

Pojďme z NHL zpátky do Šumperka. Jak jste se připravovali na baráž?
Připravovali jsme se pořád stejně, jenom jsme si s klukama řekli, že si musíme víc věřit a víc si nahrávat. Myslím, že žádná výrazná změna v naší hře neproběhla.

Shodou okolností jste do baráže dostali moravskoslezskou skupinu…
S Přerovem už jsme hráli hodněkrát i v mladších kategoriích, ten jsme znali. Zlín jsme ale moc neznali, tak jsme se na něj aspoň koukali na streamech, abychom se připravili. Říkali jsme si, jak hrají.

„Měli jsme v týmu jednoho dlouhovlasého kluka. Řekli jsme si, že jestli vyhrajeme, tak se všichni ostříháme, úplně ‚na vajíčko‘, jak se tomu u nás říká.“

Nakonec se rozhodovalo mezi vámi a Přerovem, ale Přerov měl zápasy odehrané dřív. Vy jste pak věděli, kolik bodů musíte získat.
Ano, v posledním zápase ve Zlíně nám stačilo získat jeden bod, což se nám povedlo. Měli jsme větší motivaci než soupeř a nejvíc nám pomohli fanoušci, protože jich přijelo hrozně moc. Ti nás hodně nakopli. Všichni jsme to chtěli jako jeden tým vyhrát.

Co pro vás znamená, že jste pro Šumperk vybojovali extraligu devátých tříd?
Byli jsme fakt šťastní. Potom jsme to i oslavovali, s klukama jsme si to užili. Hrozně se mi ta sezona líbila, že jsme byli jako jeden tým a šlo nám to.

Na Facebooku jsem viděl příspěvky o vašich oslavách…
Měli jsme v týmu jednoho dlouhovlasého kluka. Řekli jsme si, že jestli vyhrajeme, tak se všichni ostříháme, úplně „na vajíčko“, jak se tomu u nás říká. Tak jsme se potom všichni v jedné restauraci navzájem ostříhali.

Mělo z vás potom okolí srandu?
My jsme věděli, že když nás budou potkávat třeba učitelé ve škole, tak uvidí, že jsme jeden tým.

V týmu jste měli i dvě dívky. Ty asi nešly dohola, že?
Ne, ty nešly (směje se).

Jak mezi vás zapadly?
Úplně stejně jako kluci. I ony nám hrozně moc pomohly v některých důležitých zápasech, kdy daly góly.

„Myslím si, že mi to otevřelo oči, že musím ještě víc makat. Navíc jsem viděl přístup trenérů z nároďáku, což mě taky posunulo.“

Tereza Gildainová získala dvě zlaté medaile s dívčí reprezentací. Bavili jste se s ní o tom?
Jasně, s klukama jsme vyzvídali. Terka je hrozně hodná a taky nám říkala, jaké měla třeba tréninky, abychom se mohli inspirovat.

Vy osobně taky saháte po národním týmu, v dubnu jste vyrazil na závěrečný kemp VTM. Co vám ukázal?
Blíž jsem se poznal s klukama, proti kterým jsme hráli na olympiádě. Myslím si, že mi to otevřelo oči, že musím ještě víc makat. Navíc jsem viděl přístup trenérů z nároďáku, což mě taky posunulo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Vyšla z toho i nějaká konkrétní inspirace do vaší letní přípravy?
Pořád se snažím pracovat na té rychlosti a dynamice. Myslím ale, že i hlava je hrozně důležitá, hráč si musí věřit. Podle mě to dělá hrozně moc.

A vy máte sebevědomí?
Po téhle sezoně určitě. Když jsme teď postoupili a ještě jsem byl vybrán do toho širšího kádru, tak mi to určitě pomohlo.

„Odcházím do Plzně. Hrozně mě tam inspiroval Adam Benák.“

Nová šestnáctka by měla zahájit sezonu až koncem prázdnin. Budete čekat, jestli se v nominaci objeví vaše jméno?
Určitě budu čekat, ale i kdybych tam nebyl vybraný, tak na sobě budu makat dál a snažit se posouvat, ať jsem tam třeba příští rok.

Dorost Šumperka, za který jste si taky zahrál, ale sestoupil. Měníte tedy dres?
Ano, odcházím do Plzně. Hrozně mě tam inspiroval Adam Benák, který se mi líbí svým pohybem a svou hrou. Obecně se mi ale v Plzni líbí, byl jsem se tam podívat a mají to tam nové, krásné.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz