Fanoušek v brance na MS? I to pamatuje hokejová historie!
Foto: Archiv Tomáše Kučery
Tenhle příběh dávno zavál čas, ale před blížícím se světovým šampionátem se rozhodně hodí ho připomenout. Letos je to totiž právě 75 let od chvíle, kdy si na mistrovství světa 1947 v Praze zachytal v brance jeden z fanoušků. A to přímo proti budoucím vicemistrům světa! A nemyslete si, tenhle dnes už nepředstavitelný kousek byl i tehdy zcela výjimečný. A jak se to vlastně všechno seběhlo?
První poválečné mistrovství světa se konalo v roce 1947 v Československu. Praha po úspěšných šampionátech 1933 a 1938 ráda sáhla po šanci uspořádat další šampionát, po kterém fanoušci bažili. A výhodná poloha uprostřed Evropy znamenala, že dorazilo hned 8 národů celého světa, což byl krátce po válečných útrapách rozhodně úspěch. Jedním z účastníků byla už tradičně Belgie, která sice dávno nemohla pomýšlet na vyšší příčky, jako když v roce 1913 získala titul mistra Evropy, ale na velkých turnajích téměř nikdy nechyběla. Ostatně předsedou IIHF byl až do roku 1947 právě Belgičan Paul Loicq.
Trenér Carlos van den Driessche na šampionát nominoval dva zkušené gólmany, Henriho Heirmana z IHC Brusel, který už chytal i na MS 1939. A Boba van der Heydena, nizozemského rodáka hájícího branku týmu Brabo Antverpy. Ten právě nastupoval v Belgii na vlak do Prahy, když ho ještě na nádraží zastihla zpráva – manželka právě rodí! Bob se rychle rozhodl, sebral si své vybavení a uháněl k porodu. Se spoluhráči se dohodl, že do Prahy přijede o den později. Však druhý brankář Heirman cestuje po své ose a v Praze bude včas. Jenže chyba lávky, v poválečné složité dopravní situaci se Heirman zasekl ve Štrasburku a první zápas proti jednomu z favoritů ze Švédska nestíhal!
Foto: Archiv Tomáše Kučery
Co teď? Nikomu z hráčů z pole se do branky nechtělo, tím spíš proti favorizovaným Švédům. Až někdo dostal nápad. Jediným fanouškem Belgičanů, který do Prahy s týmem přicestoval, byl jakýsi Milo Jahn. Co kdyby si do branky stoupl on? Však ani moc nemusí umět bruslit, bude přece jen stát v brance. A aby Milo, který do té doby nikdy hokej nehrál, neměl obavy, pronajali si Belgičané večer před zápasem na hodinu led a svého nového gólmana rozchytali.
Jahn si vypůjčil brankářskou výstroj, s dopomocí dojel do branky a jeho noví spoluhráči na něj najížděli a pálili. I když, to je dost silné slovo. Vychytralí spoluhráči nechtěli Jahna vystrašit, a tak na něj stříleli vyloženě propagačně. Žádné tvrdé projektily, vše mířeno do betonů, aby Jahna nic nebolelo, zkrátka piánko… Milo si po příjemné hodince, kdy za svá záda propustil jen pár puků, začal věřit a do postele před svým velkým debutem ulehl s klidem a sebedůvěrou.
Foto: Archiv Tomáše Kučery
Na neděli 16. února 1947 Milo Jahn nikdy v životě nemohl zapomenout! V 10 hodin dopoledne nastoupil na pražské Štvanici do branky a spustil se horor trvající hodinu čistého času. Švédům bylo úplně jedno, kdože stojí v brance soupeře. Od začátku spustili útočný uragán, kterému Belgičané nebyli s to čelit. Pálili přesné a tvrdé rány a pro Jahna překvapivě nikoli jen ve výšce nohou! Byla to od Seveřanů jasná ukázka toho, že si z Prahy chtějí odvézt světový titul. Milo Jahn nakonec lovil puk ze své sítě 24krát, téměř každou druhou minutu. Útočník Lars Ljugman sám nasázel Jahnovi 12 branek, z toho v posledních třech minutách vsítil čtyři! Největší aplaus publika si přesto vysloužil Belgičan Johny Hartog, který za stavu 0:8 vstřelil čestnou branku Belgie, která nakonec prohrála 1:24.
Přesto se referáty v novinách shodovaly na tom, že Jahn byl vlastně jedním z lepších hráčů Belgie. Že by ho ale ještě někdo někdy přemluvil k tomu, aby znovu vlezl do branky, to rozhodně nehrozilo. Tím spíš, že v pozdějších letech emigroval z Belgie do Řecka, kde po hokeji nebyla ani památka. Každopádně zbytek pražského turnaje strávil Jahn tam, kde původně plánoval, v hledišti jako nejvěrnější a teď už i nejomlácenější belgický fanoušek.
Zbylé zápasy turnaje dochytali v belgické svatyni Heirman a po jeho zranění v ochranné kukle chytající čerstvý otec van der Heyden. Belgie každopádně všechny zápasy prohrála a skončila na posledním osmém místě. Do dějin světového hokeje se ale bezesporu zapsal jediný fanoušek, který to dotáhl až do sestavy některého z týmů – Milo Jahn s průměrem 24 vstřelených branek na utkání.
Foto: Archiv Tomáše Kučery
Share on Facebook
