Fleischmannova zpověď: hvězda NHL a předčasný konec. Co teď dělá?

Foto: Josef Adlt, Český hokej

6. července 2020, 19:46

Pavel Mandát

Dnes šestatřicetiletý Tomáš Fleischmann je stále ve věku, kdy by hokej mohl hrát na nejvyšší úrovni. Jenže zranění mu vystavilo stopku, a tak se kopřivnický odchovanec ze světa profesionálního sportu před čtyřmi lety v tichosti stáhl.

Kariéru jste ukončil během sezony 2015/2016. Pak se po vás slehla zem, čemu se teď věnujete?
Momentálně jsem na plný úvazek zaměstnaný rodinou. (usmívá se) Když jsem skončil v NHL, ještě jsem chvíli trénoval a čekal, co bude. Pak jsem zkusil nějaké věci ohledně realit a trénování. Nicméně teď je pro mě priorita rodina.

Takže na další profesní směr vašeho života pořád čekáte?
Přesně takhle se to dá říct. Bavilo by mě trénovat, hlavně mládež, ale když jsem skončil s kariérou, nebylo mým cílem, abych se hned něčemu uvázal. Tak je to dodnes. V životě po hokeji se pořád rozkoukávám.

Mluvíte o trénování, s ním už ale nějaké zkušenosti máte, ne?
To je pravda. Dělal jsem tréninkové kempy pro mládež. Navíc jsem si mohl vyzkoušet trénování v akademii Tomáše Vokouna a Radka Dvořáka. Teď je pro mě priorita rodina, jakmile ale budou děti větší a už toho tolik nebudou potřebovat, rozhodně by mě to bavilo dál.

„Momentálně se věnuji hlavně rodině, ale v budoucnu by mě bavilo trénování."

O vaše kempy musel být zájem, co? Přece jen jste někdejší hvězda NHL.
(usměje se) Zájem byl solidní. Na každý kemp jsme měli asi třicet kluků, což znamenalo vyprodání našich kapacit. Měli jsme tam dva trenéry a nebylo naším cílem, abychom něco odflákli. Takže tohle byl podle mě ideální počet. Snažili jsme se udělat pro ty kluky maximum. I pro mě to byla dobrá zkušenost, protože člověk viděl, jak funguje práce s malými hokejisty na Floridě.

Pracuje se s nimi jinak než v Česku?
To bych ani neřekl. Hlavní rozdíl je ve velikosti hráčské základny. Při našem počtu malých hokejistů nebudeme schopní nikdy vyselektovat tolik top hokejistů jako oni. Tak to prostě je. Velikosti hráčské základny jsou si v zámoří dobře vědomí. Proto tam do nějakých dvanácti let prakticky nejsou vůbec žádné tlaky na cokoliv. Vědí, že ti skutečně nadaní se pak sami ukážou. Na ty se následně zaměří a rozvíjejí je dál. Neřekl bych ani to, že se jedná o sport pro bohatší vrstvu lidí. Tam ty sporty stojí vesměs všechny stejně. Záleží jen na tom, pro který z nich se rozhodnou. Jde hlavně o tu volnost. Neexistují tam žádné tabulky, jak je to u nás. Můžou hrát několik sportů zároveň a naplno si nějaký vybrat až časem.

Všestrannost je pro jakýkoliv sport výhoda.
Souhlasím. I já jsem dělal několik sportů a všichni moji spoluhráči taky. Minimálně hokej a fotbal, někteří si k tomu přidávali ještě něco dalšího. Ale víte co... Už jsem o tom mluvil: rodiče v zámoří dělají taxikáře, nemusí nikde nic podepisovat, prostě syna nebo dceru odvezou a přivezou na trénink, zeptají se, jestli je to bavilo, a nemusí řešit žádné tlaky ani nic jiného.

„V českém mládežnickém hokeji jsou často až moc velké tlaky na výsledky. V Americe do nějakých dvanácti let prakticky žádné tlaky vůbec neřeší."

Takže v českém hokeji je podle vás moc politikaření?
Nevím, jestli politikaření. Ale tlaky na výsledky jsou často až moc velké. Děti se pak na ten sport netěší, to dělá hodně. Já v Česku se svým otcem taky dělal několik kempů, vždycky jsme se zaměřovali hlavně na to, aby se hrálo pro radost a aby nás to všechny bavilo. Pak máte dobrý pocit z toho, když se ti kluci do vašeho kempu za rok zase vrátí. Myslím, že kdyby se k tomu takhle přistupovalo i na klubové úrovni, měli bychom víc nadějí pro NHL.

V Americe nejsou až příliš ambiciózní rodiče, kteří na své dítě hulákají, když se mu zrovna nedaří?
To se děje bohužel všude. Amerika není výjimkou. Jenže tam mají mnohem větší hráčskou základnu. Ti talentovaní se, jak už jsem řekl, sami ukážou. A ti horší si pak najdou záminku, aby hokej hrát nemuseli. Ale když budou rodiče a trenéři vyvíjet tlak a řvát na děti za účelem vyhrání zápasu, tak dítě nikdy nebude mít šanci vylepšit svůj potenciál a kreativitu.

Foto: Michal Eger

Přesuňme se zase k vám. Bydlíte na Floridě, nebo v Česku?
Mám to stejně, jak to bylo, když jsem ještě hrál. V sezoně jsem byl v Americe a pak přijíždím zhruba na dva až tři měsíce do Česka za rodinou a kamarády, aby člověk trošku změnil prostředí.

Máte radši ráj na Floridě, popřípadě dobře známou rodnou zemi?
Je to tak padesát na padesát. Jsem typ člověka, který se zatím nikde nastálo neusazuje. Může se stát, že zůstaneme na Floridě, ale může se stát i to, že se ze dne na den rozhodneme vrátit do Česka. Víte co… Ten klimatický rozdíl je pak vždy velký, na Floridě nemusíte přes zimu řešit nějakou rýmu nebo bundy. Tady v Česku je to jinak. Teplo tu je taky, ale je to jiné. Takže skok je to vždycky velký.

Kolují legendy o tom, jak si hráči na Floridě odehrají zápas a pak si jdou lehnout na pláž pod palmy. Opravdu něco takového existuje?
Tohle jsou takové ty představy, ale na pravdě se to moc nezakládá. Osobně jsem se šel vyhřát na sluníčko snad jednou, když jsme byli na tripu, což bylo podle mě pro regeneraci jen dobře, ale rozhodně se tam neděje to, že by někdo hned po zápasech chodil na pláže a do barů. To ne.

„Jsem člověk, který se zatím nikde natrvalo neusadil. Klimatický rozdíl je ale mezi Českem a Floridou velký. Na Floridě v zimě nemusíte řešit nějakou rýmu nebo bundy."

V NHL jste toho na Floridě odehrál nejvíc, poznávají vás tam?
Stane se mi to tak jednou až dvakrát do roka. Je to specifické prostředí, pokud zrovna nejste někde v obchodním centru, řekl bych, že až vesnické. Navíc je tam spousta jiných sportů, které mezi sebou soupeří o přízeň fanoušků.

Hokej tam tedy podle vás není číslem jedna?
Vyloženě hokejový stát to z mého pohledu není. Hodně populární je tam NFL, ale těm se teď dlouhodobě nedaří. Oblibě se těší taky basketbal a Miami Heat. Každopádně je pravda, že i hokej si tam získává pozici. Klubový marketing na tom hodně pracuje. Ale hlavně jde o to, že se vám musí dařit, aby lidé na stadion přišli. Máte tam spoustu různých možností vyžití, takže když se nedaří, tak na zápasy těžko někoho dostanete. Lidé jdou raději na pláži nebo si jdou třeba zahrát tenis a tak dále.

„Kariéru jsem ukončil ze zdravotních důvodů. Na try outu v Minnesotě mi doktor řekl, že už bych hrát neměl."

Kariéru jste ukončil ve dvaatřiceti letech. To je na dnešní poměry hodně brzy.
Bylo to na doporučení doktorů. Byl jsem v Minnesotě na try outu a tam mi doktor řekl, že už bych hrát neměl. Nakonec mě ze zdravotních důvodů ani nepustili do kempu.

Sehrála ve vašem rozhodování roli i rodina?
Jojo. Museli bychom se pak zase stěhovat a řešit jiné věci, ale hlavně šlo o to zdraví. To má člověk jen jedno. S určitou zdravotní indispozicí jsem hrál už posledních šest až sedm let. Už před tou dobou jsem se rozhodoval, jestli budu v hokeji pokračovat. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. Nicméně ve věku těch dvaatřiceti mi doktor v Minnesotě řekl, že bych se nad tím, jestli dál pokračovat, měl zamyslet.

Foto: NHL.com

A rozmýšlel jste se dlouho?
Asi tři měsíce. V té době jsem ještě trénoval. Toho času se se mnou připravoval i Martin Havlát, který se pak vrátil do Brna.

Vy jste o návratu do Vítkovic neuvažoval?
Musím se přiznat, že nějakou dobu tady ta možnost byla. Nakonec jsem se ale rozhodl definitivně skončit.

Ruce vás nesvrbí?
Občas jo. Samozřejmě, že bych rád hrál dlouho, pokud možno nejdéle, jak by to šlo.

Třeba jako Jaromír Jágr...
(směje se) Třeba. Ale převážil ten zdravotní aspekt. Říkal jsem si, že raději skončím ještě v době, kdy jsem zdravý. Když můžu chodit běhat nebo skákat. Jsou hráči, kteří svou kariéru natahují na maximum a někdy ještě víc, a když je pak vidíte, tak třeba nemůžou ani pořádně chodit, protože mají zničená kolena. Takhle jsem dopadnout nechtěl. Rád bych si i dnes zahrál, ale pak bych potřeboval tak týden volno. (směje se)

„Nějakou dobu jsem zvažoval možnost návratu do Vítkovic. Pak jsem se ale rozhodl skončit definitivně."

Pojďme si ještě zavzpomínat. Ve které vaší zámořské štaci jste se cítil nejlíp?
Takhle se to o u mě nedá říct. Užil jsem si každou sezonu v NHL. Každá byla krásná. Vzpomínám rád na Washington, Colorado, Floridu, Anaheim, Montréal i Chicago. Všude jsem poznal super lidi a měl výborné spoluhráče. Za každý okamžik v NHL jsem rád.

Jedno pořekadlo mluví o tom, jak důležité je užít si každou vteřinu, když má člověk možnost dělat, co ho baví. Vy jste se podle něj evidentně řídil.
Jojo. Já zase říkám: od jídla k jídlu. Takhle to bylo. Užil jsem si ty roky se vším všudy. Dá se říct, že ničeho nelituju.  

Která organizace na vás ale udělala největší dojem ohledně řízení?
Začal bych Washingtonem. Tam se to hodně zvedlo, když přišel Alex Ovečkin. Začala prakticky úplně nová kapitola klubu. Změnily se barvy, dresy... Právě v tomhle období nastoupili cestu, která je nakonec dovedla až ke Stanley Cupu.

„Ve Washingtonu se to hodně zvedlo, když přišel Alex Ovečkin. Tehdy tam začala nová kapitola klubu, která je dovedla až k zisku Stanley Cupu."

Byla na Ovečkinovi okamžitě znát jeho výjimečnost?
To si pište! Hrál jsem proti němu už na osmnáctkách, tenkrát nás hodně trápil. Na konci turnaje měl v nějakých pěti zápasech osmnáct gólů. Neskutečná čísla, svou třídu okamžitě prokazoval i v NHL.

Co život ve Washingtonu? Kdysi jste se nechal slyšet, že to byla nuda.
Tenkrát jsem to tak bral. Byl jsem hodně mladý a Washington je takové byznys město. Všichni tam chodí v oblecích, kravatách… Pro mě to nebylo. Je to úplný opak oproti třeba Floridě. Ale můžu vám říct, že dnes už se na to dívám jinak. Dokázal bych si tam najít věci, které by mě bavily. Dokonce i to místní oblékání se mi líbí. Je to o vývoji.

Foto: NHL.com

A další kluby, kde jste působil?
Florida byla skvělá, člověk tam měl všechno. V Chicagu jsem zase poznal spoustu různých detailů, hlavně díky nim byli podle mě tak úspěšní. Montréal je případ sám pro sebe. Tam máte všechny potřebné věci snad ještě rychleji než kdekoli jinde. O hráče je tam postaráno opravdu nadstandardně.

Taky je tam nadstandardní tlak, ne?
Jo, ten tlak je tam o něco vyšší. Ale zase pod tlakem jsme byli i ve Washingtonu. Na Floridě už byl o něco nižší. Tam máte dva reportéry, kdežto v Montrealu jich bylo třeba osm.

V Montréalu jste si vyzkoušel Winter Classic.
To byl jeden z mých největších zážitků! Hráli jsme na stadionu, kde normálně probíhá NFL. Potkali jsme tam Bradyho, Gronkowskiho, bylo to super. Pro mě šlo o návrat do dětských let, kdy jsem hrával hokej pod širým nebem na rybníku. Winter Classic jsem si užíval úplně stejně.

„Winter Classic s Montréalem byl jeden z mých největších zážitků. Pro mě šlo o návrat do dětských let, kdy jsem hrával hokej na rybníku."

Svou cestu do NHL jste započal odchodem z Vítkovic do zámořské juniorky. Měl jste obavy, co vás tam čeká?
Jsem z Kopřivnice. V té době byla v NHL spousta hráčů pocházejících odtud: třeba Radek Bonk nebo Václav Varaďa. Všechno velcí chlapi, já byl naopak spíš menší postavy. Už proto jsem si myslel, že NHL pro mě nikdy nebude. Pak se mi ale povedlo mistrovství světa osmnáctiletých, přišel draft a pak mě přesvědčil velký zájem, který o mě v Detroitu měli. Chtěli mě mít pod dohledem, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Bylo mi to bližší než vysedávat ve Vítkovicích někde na střídačce. Vrátit se můžete vždycky, i to jsem si říkal.

Bez rodiny jste to zvládal?
Všechno bylo úplně nové. Zažíval jsem věci, na které jsem si musel zvyknout. Třeba létání, ale jsem typ člověka, který se rád někam podívá. Pak to berete jako dobrou zkušenost.

„Byl jsem menší postavy, proto jsem si myslel, že NHL pro mě nikdy nebude."

Říká se, že konkurence v amerických juniorkách a na farmě je obrovská. Byl to pro vás šok?
Je to pravda. Konkurence je hodně velká, zvlášť pokud jste Evropan. Ale pro mě to svým způsobem nebylo nic nového. Už když jsem odcházel z Kopřivnice do Vítkovic, tak mi táta říkal: Ať se děje cokoliv, musíš být lepší než ostatní, protože tam budeš cizí. A když lepší nebudeš, dostanou přednost domácí. Takhle jsem to měl od svých dvanácti let, v zámoří to bylo úplně totéž, proto jsem na to byl zvyklý.  

Řada hráčů ale nakonec tu konkurenci nevydrží a vrátí se zpět do Evropy. Vy jste takové myšlenky neměl?
Hlavně první rok v AHL byl těžký. Tam už nevíte, co bude zítra. Věci se tam hodně rychle mění. V tomto bodě jsem občas takové myšlenky měl. Ale byli tam výborní hráči, od nichž se toho člověk hodně naučí. Navíc věřím tomu, že když ukážete snahu, tak v zámoří šanci vždycky dostanete. Pak už je jen na vás, jestli ji dokážete využít.

Foto: foxsports.com

V současnosti se hodně probírá šikana v zámořských soutěžích. Zažil jste něco podobného?
To ne. Jako nováčci jsme ale měli takový vstupní rituál, kdy nám dali pálivé jídlo a my ho museli sníst. No a já pálivé jídlo nemusím. Takže…

Snědl jste ho?
Musel jsem. Chtěl jsem klukům ukázat, že se ničeho nebojím, a tak nebyla jiná možnost. Od té doby už byl klid.

„Jako nováčci jsme museli sníst pálivé jídlo. Já ho moc nemusím, ale chtěl jsem klukům ukázat, že se ničeho nebojím."

Vraťme se do současnosti. Hodně se řeší, jestli NHL dohrát, nebo nedohrát. Jaký je váš názor?
Já už se na to dívám jako fanoušek. Z tohoto pohledu bych chtěl, aby to dohráli, protože by to pro nás bylo zajímavé. Ale kdybyste se mě na to ptal jako hráče, řeknu vám, že pokud bych neměl garanci zaručení bezpečnosti, dohrát bych to nechtěl. Proto rozumím argumentům všech odpůrců dohrání. I když coby fanoušek si to přeju.

Pokud se soutěž dohraje, koho byste favorizoval?
Těžko říct. Bude to nová soutěž. Z kariéry vím, jak těžké je udržet si nějakou stabilní výkonnost. Zvlášť po tak dlouhé pauze. Favorizoval bych někoho, kdo se může opřít o výborné gólmany. Takže třeba Montréal nebo Islanders.

„Pokud se NHL dohraje, bude to nová soutěž. Favorizoval bych někoho, kdo se může opřít o výborné gólmany."

Na závěr, když se ještě jednou podíváte zpětně – jako kluk z Kopřivnice jste v NHL udělal skvělou kariéru. Musíte být na sebe pyšný, že?
Ano. Svůj hokejový život jsem si užil. Dokázal jsem, co jsem dokázat chtěl. Je sice škoda, že se mi nepodařilo vyhrát NHL, ale vím, že to se nepoštěstí zdaleka každému. Celkově mám za svou kariéru velkou radost.

Foto: Michal Eger, Český hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz