Havířovská růže mezi trním. Mám štěstí na trenéry, říká Zíková
Foto: Luděk Pliska, hc-havirov.cz
Už na podzim 2015 se jako první dívka v poli podívala do extraligy staršího dorostu, letos v ní odehrála takřka kompletní sezonu. Osmnáctiletá Anna Zíková z Havířova je mezi českými mantinely unikátem. Tedy aspoň prozatím. Díky důvěře trenérů dostala velkou šanci, ale důvod je jediný – své obranné úkoly si zkrátka plní stejně dobře jako fyzicky vyspělejší a silnější kluci.
Nebo spíše plnila. Tady je na místě minulý čas, protože s havířovským dresem se Zíková už rozloučila. V pátek odjíždí s ženskou reprezentací na olympijskou kvalifikaci do Švýcarska. „Chtěla jsem si poslední zápas hlavně užít a taky vyhrát. Škoda, že se to nepovedlo,“ říká k nájezdové porážce na ledě Havlíčkova Brodu.
Na její dojmy z celého ročníku to ale vliv nemá. „Jsem se sezonou spokojená, užila jsem si ji. Jsem ráda, že jdem tady vůbec mohla hrát, že mi to trenéři umožnili,“ pochvaluje si první hráčka v poli, která si nejvyšší soutěž starších dorostenců zahrála. Před ní se to podařilo jen brankářce Kláře Peslarové v sezoně 2013/14. Zůstat mezi chlapci nejdéle, jak to jen jde, je přitom pro hokejistky v domácích soutěžích nutnost.
„Myslím, že na extraligu staršího dorostu by mělo víc holek. Akorát je problém narazit na dobré trenéry. Já jsem na ně měla štěstí, dalším holkám trenéři prostě nedají šanci,“ domnívá se Zíková.
V řadě klubů stále převládá zakořeněný pocit, že hokej není sport pro dívky. Havířov mezi ně naštěstí nepatří. „Aničce děkujeme za sezonu a za výkony, které předvedla. Jsme s ní maximálně spokojení. Myslím, že všichni trenéři, diváci a hráči, kteří proti ní nastupovali, musí jenom potvrdit moje slova. V soutěži se vůbec neztratila,“ říká její trenér Tomáš Urbánek.
Stačí jediné – nedívat se na hokejistky skrz prsty, nechat jim stejnou startovací čáru jako klukům. Víc není potřeba. „Sama nikdy nechtěla, aby se braly rozdíly mezi ní a kluky. Ani my to takhle v žádném případě nebereme. Já jsem to zažil poprvé, trénovat se slečnou na takové úrovni, a jsem překvapený, jak se s tím popasovala. Byla právoplatným členem jak naší kabiny, tak obrany na ledě,“ chválí havířovský kouč.
Foto: Luděk Pliska, hc-havirov.cz
Loni dostávala Zíková spoustu prostoru v mladším dorostu, kde se trenérům ve 27 zápasech odměnila i devíti body a parádní bilancí +14 v hodnocení účasti na ledě. Za starší dorost se v celkových 41 utkáních gólově neprosadila, letos si připsala dvě asistence, ale zároveň také zůstala v kladných číslech. „Nejsem hráč, který by bodoval. Moje role je nedostat gól a ubránit to ve třetí lajně,“ popisuje Zíková své úkoly. Přesilovky i oslabení si ale taky zahrála.
Sympaťačce z obrany bude letos devatenáct, spoluhráči i protivníci v soutěži jsou převážně o rok nebo o dva mladší. V takovém věku už jsou ale fyzicky o dost vyspělejší, Zíková mezi nimi působí trochu jako drobek.
„Anička je obrovský profesionál. Je to cílevědomá holka, která si jde za svým, má k hokeji výborný přístup.“
„Zvládám to, ale ta síla tam občas chybí,“ pokyvuje. Nic to nemění na tom, že do soubojů chodí na sto procent! „To je hokej. Nebojím se toho,“ směje se. Přechod do ženského hokeje, kde se do těla nesmí hrát, pro ni tím pádem není snadný. „Je to přece jenom něco jiného, musím si na to dávat hodně pozor. Občas mám nutkání jít do těla, ale snažím se to eliminovat,“ přísahá.
V žákovských kategoriích působí po republice spousta dívek, stejně tak se najdou v nižších dorosteneckých soutěžích. Ale jak na culík pod helmou reagují soupeři v extralize staršího dorostu, která je předposledním stupněm před „dospěláckým“ hokejem a kde už hraje řada reprezentantů? „Ani nevím, nějak to nevnímám. Myslím, že mě na ledě berou jako kluka. Občas se soubojům možná trochu vyhýbají, ale občas do mě jdou naplno a nijak to neřeší. Někdy mi nadávají, ale to je normální,“ říká Zíková s ledovým klidem.
A když je potřeba, zastanou se jí spoluhráči. „Tým máme úplně super, vzali mě do něj výborně,“ hlásí. AZet bojuje v nižší skupině nadstavby, čtyři kola před koncem má stále šanci na postup. Chybí mu pět bodů. „Abych pravdu řekla, tak jsem vůbec nečekala, že se dostaneme takhle daleko. Jsem ráda, že jsme tam, kde jsme. Doufám, že se o to kluci ještě porvou a play off vybojují,“ vzkazuje svým parťákům.
Foto: Luděk Pliska, hc-havirov.cz
Pro ni samotnou už havířovská mise skončila. Až se vrátí z reprezentace, oblékne dres Karviné v Lize žen a Lize staršího dorostu. Teď se ale její myšlenky upínají k jedinému cíli – olympijské kvalifikaci. Pokud by české hokejistky zdolaly Norsko, Dánsko i Švýcarsko, přepsaly by historii svého sportu. „Hodně se těším, i když nervy celkem pracují. Ale myslím, že bychom to mohly uhrát. Nejdůležitější bude zápas se Švýcarkami. Když zabojujeme, tak to dáme,“ říká Zíková odhodlaně.
Turnaj startuje až příští čtvrtek, národní tým ale do vysokohorské Arosy odjíždí už tento pátek. „Je dobře, že tam jedeme s předstihem. Určitě bude těžké zvykat si na ten vzduch a jiné prostředí,“ přitakává.
Anna Zíková patří mezi nejnadanější české hráčky. Není tak divu, že další hokejové sny už by si ráda plnila za mořem, po boku starších spoluhráček z reprezentace – Venduly Přibylové s Terezou Vanišovou. „Měla bych jít do Ameriky, do Mainu. Ale ještě to není stoprocentní,“ předesílá. Kdyby jí to nevyšlo, pokračovat by mohla v havířovském starším dorostu. Ale předpoklady k tomu, aby hrála ženský hokej na nejvyšší světové úrovni, jednoznačně má.
„Anička je obrovský profesionál. Je to cílevědomá holka, která si jde za svým, má k hokeji výborný přístup. Přejeme jí hodně štěstí nejen na reprezentační štaci,“ dodává trenér Tomáš Urbánek.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Share on Facebook
