Hokej v číslech: Důvod famózního startu v Třinci? Špaček boří hokejové konvence
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Jestli jste si doteď mysleli, že třinecký útok už nemůže být k soupeřům krutější, vyvedli vás Slezané z omylu. Mezi Oceláře totiž zamířil z Finska Michael Špaček a ten se na východě republiky uvedl tím nejlepším možným způsobem.
Jakým? Jedenácti body (2+9) v pouhých šesti duelech! Když to přepočítáme na odehraný čas, kterého dosud stihl Michael Špaček nasbírat 96:33 minut, stane se nová akvizice Třince s hodnotou 6,9 bodu na 60 minut hry nejen nejproduktivnějším hráčem týmu, ale vzhledem ke skoro až nesportovní dominanci slezské ofenzívy vůbec nejčastěji skórujícím hokejistou v celé extralize!
Ovšem nejedná se o žádný těsný náskok. Pro vaši představu, druhý Martin Růžička, aktuální lídr tuzemského bodování, se totiž pyšní "pouze" 4,0 bodem za daný časový úsek. Martin Růžička, hokejista, který má najeto takřka na sedmdesátibodovou sezonu, je sotva z poloviny tak produktivní jako třiadvacetiletý kluk z Mariánských Lázní.
Samozřejmě musíme zmínit, že takto famózní tempo je v podstatě nemožné udržet i dlouhodobě a ani Michael Špaček hokejovým zákonům neuteče, ovšem jeho dosavadní výkony jsou skutečně pozoruhodné. Pojďme se na něj podívat podrobněji.
V průměrném zápase se někdejší prospekt Winnipegu na ledě prohání 16:06 minut, z čehož 2:45, tedy přibližně 17 %, stráví v přesilové hře. Obě tyto hodnoty ho shodně řadí v ohledu Ocelářů do druhé formace, jak klasické, tak přesilovkové.
Právě početní výhody jsou tím prvním, co vás na Špačkových statistikách upoutá. Hned čtyři (2+2) ze svých celkových jedenácti bodů a oba góly totiž nasbíral právě za přesilovky a s neuvěřitelným průměrem 15,1 získaného bodu na 60 minut hry v početní převaze je znovu nejproduktivnějším hokejistou celé soutěže, navíc znovu o parník.
Když sice zkoumáme statistiky Martina Gernáta, Michala Kovařčíka, Matěje Stránského a Jacka Rodewalda, tedy čtyř nejčastějších Špačkových spoluhráčů při početní výhodě, zjistíme, že posila z finské Tappary nepřinesla do druhé přesilovkové formace žádnou vyloženou revoluci (v průměru kleslo předpokládané množství vstřelených branek týmu o 12 %, tedy z analytického pohledu zůstalo plus mínus stejné), ovšem ruku na srdce, bylo by bláhové něco takového chtít.
Třinecká přesilovka totiž už před Špačkovým příchodem strašila celou extraligu, Oceláři se aktuálně s dvaačtyřiceti góly ze 194 příležitostí, tedy 21,6% úspěšností, drží na druhém místě za Spartou.
Od mladého útočníka se tedy spíše čekalo, že se adaptuje na zavedenou strategii a tady už nemůžeme říct nic jiného, než že tento úkol splnil bezchybně. Ostatně hned 36,4 % všech bodů získaných aktuální třineckou pětkou putovalo právě na jeho konto, nejvíce v celém mužstvu.
Ačkoliv má odchovanec pardubického hokeje na kontě za početní převahy stejné množství přesných tref i asistencí na ně, styl jeho hry ukazuje na ryzí týmovost a preferenci nahrávky, kdykoliv to je možné. S 11,3 střeleckým pokusem za šedesát minut hry mu totiž mezi slezskými útočníky patří až třetí nejhorší příčka, zato jeho neuvěřitelných 26,3 nahrávky na střelu spoluhráče jej vystřeluje na druhé místo.
Jsou to zejména nahrávky do slotu, v nichž Špaček exceluje. Celých 85,7 % všech jeho střeleckých asistencí, tedy 22,6 za 60 minut, míří právě do nejbezpečnějšího prostoru pro palbu; v celé soutěži nenajdeme žádného hokejistu, který by za početní výhody do slotu přihrával častěji.
A i při statisticky validnější hře 5 na 5 zůstává obrázek jeho hry s jednou změnou vlastně úplně totožný. Opět maximální preference nahrávek, čtvrtý nejnižší počet vlastních střel (8,3 za 60 minut) a vůbec nejvyšší množství nahrávek na střelecké pokusy (14,1 za stejný časový úsek; pro zajímavost – pouze jeden jediný extraligový hokejista, Antonín Honejsek, jich má na kontě za daných podmínek více).
Do jednoho čísla nám to pak shrnuje a celé potvrzuje poměr role, který v jeho případě činí pouhých 0,46, což skutečně ukazuje na ryzího tvůrce hry.
Onou jednou změnou, kterou jsme zmínili výše, je až překvapivě nízké zapojení slotu do Špačkových nahrávek. Pouze 1,7 z jeho 14,1 asistence, tedy jen 11,8 %, totiž skončí střelou z tohoto prostoru, druhý nejnižší podíl mezi útočníky Ocelářů.
Ostatně když prozkoumáme adresáty přihrávek na střelecký pokus vyslaných z hole pravorukého forvarda, zjistíme, že pouze tři z nich, neboli 17,4 %, mířily na čepel některého z jeho kolegů z útoku. Jinými slovy řečeno, více než čtyři z pěti nahrávek na střelu posílá Michael Špaček třineckým obráncům!
Proč tedy sbírá asistence jako na běžícím pásu? Odpověď je vcelku prostá. Špaček totiž jde proti hokejovým konvencím a místo toho, aby nahrával spoluhráčům nacházejícím se už v dobré palebné pozici, raději výborné střelecké podmínky svým spolubojovníkům sám vytvoří.
Když se oprostíme od myšlenky slotu a vhodné pozice pro střelu, jsou v hokeji jednoznačně nejnebezpečnější rány ty, které přišly bezprostředně po přenesení hry. Nahrávky, které přesně v to ústí, označujeme jako křižné; tedy ty, jež překonají během své cesty osu útočného pásma.
A právě to je hlavní zbraň stříbrného medailisty z MS osmnáctek. Za 60 minut hry 5 na 5 totiž vyšle neuvěřitelných 8,3 křižné přihrávky na střelu, bez jedné desetiny o celé tři nahrávky více, než v tomto ohledu druhý nejúspěšnější hráč celé soutěže František Lukeš. Navíc 5,0 z jeho střeleckých asistencí umožní jeho spoluhráči vypálit okamžitě z první, tady mu patří první místo v týmu a čtvrté v rámci extraligy.
Bez čísel vyjádřeno – Michael Špaček nehledá své kolegy v dobré pozici, nýbrž jedním pasem přenese hru a rozhýbe celou obranu, aby pak adresát jeho přihrávky mohl pálit na nepřipraveného a přesouvajícího se soupeře. V tom spočívá jeho genialita.
Křižná přihrávka na střelu – Michael Špaček
Sečteno podtrženo
Jen málokdy můžete potkat hráče, který by do extraligy skočil tak úspěšně, jako to právě nyní předvádí Michael Špaček. V přepočtu na odehraný čas je jednoznačně nejproduktivnější hráč celé extraligy, a to ze dvou důvodů.
Zaprvé výborně zapadl do své přesilovkové formace, ale hlavně zadruhé jde jako nahrávač proti hokejovému mainstreamu. Nečeká totiž, kam si jeho spoluhráči stoupnou, leč sám jim vytvoří skvělé podmínky pro střelu i z méně nebezpečných pozic. Proto bychom ho měli označit ne jako nahrávače, ale spíše jako tvůrce hry.
Share on Facebook
