Jak zvládnout divočinu? Hrát víc na sebe a vydržet! hlásí Jenyš
Před dvěma lety si vysloužil nováčkovskou smlouvu s Minnesotou ještě dřív, než skončila rozehraná sezona. Pavel Jenyš zaujal buldočím nasazením, důrazem, tahem na branku. Po působení v zámořské juniorské OHL povýšil mezi dospělé, jenže slyšet o něm nebylo. Odchovanec brněnského hokeje zamířil do East Coast Hockey League a prožil smolné období. "Musel jsem si zvykat na jiný hokej, koncem listopadu jsem navíc utrpěl otřes mozku. Pak už to nestálo za nic," povídá zklamaně.
Původně měl jiné představy, ovšem hokej bývá nevyzpytatelný. "Věděl jsem, že to bude moje první sezona na profesionální úrovni. Moje přání bylo, abych hrál farmu v Iowě. Když mě pak z kempu poslali do ECHL, přiznávám, byl jsem z toho trošku přešlý. Ale snažil jsem se makat a hrát co nejlépe. Věděl jsem, že musím vydržet," potvrzuje.
Zmíněná soutěž má rozporuplné hodnocení. Někdo ji chválí jako dobrou průpravu, jiný naopak tvrdí, že jde o hokejový polohrob. "Chápu kluky, kteří tam přijdou v 26 nebo 27 letech. Pokud jste v nejlepším sportovním věku,. ECHL není optimální. Ale pro mladé hráče, jako jsem byl já, znamená určitě přínos. Vyhrajete se, získáte zkušenosti. Trenéři točí tři pětky, zápasy jsou hodně náročné," upozorňuje.
Pokud v ECHL nemáte někoho, s kým si dáte puk, je to těžké
V lize válčí týmy, který jsou mnohdy druhými farmami celků NHL. Hráčům někdy možná trošku chybějí hokejové přednosti a dovednosti, za to bojovnost a nasazení nikoli. Fyzicky si Jenyš poradil hravě. "Tohle mi vůbec nevadí. Rád chodím do těla. Rozdíl bych viděl hlavně v tom, že v ECHL musí hrát člověk ví na sebe. Pokud nemáte vedle sebe někoho, s kým si dáte puk, je to těžké," dodává.
Někdejší juniorský reprezentant, jenž v mladém věku nakoukl do tuzemské nejvyšší soutěže v barvách Komety Brno, válel za tým Quad City Mallards. Statistici mu napočítali 46 utkání a 12 gólů, většinu z toho zaznamenal během první části sezony. "Koncem listopadu jsem měl otřes mozku a pak šest týdnů nehrál. Snažil jsem se o návrat, což se částečně povedlo. Ale v play off jsem stihl jen jedno utkání. Nebylo to ono, celkově jsem měl o sezoně jiné představy," přiznává.
Ale na všem se zároveň snaží najít pozitiva. Pavel se otrkal v nových podmínkách, také vyzkoušel, jak náročný je život hokejisty v zámořské divočině, kde nejste moc na očích. "Bylo toho dost," uleví si. "Dvanáct hodin jsme třeba jeli autobusem na zápas. Večer se hrálo, poté stejně dlouhá štreka přes noc domů. A druhý den hned další utkání," přibližuje. Každý hráč si jde za svým. Všichni do jednoho chtějí výš. Tajným snem je NHL, nejbližší metou první farma v AHL.
Zacha a Zbořil? Dobře vědí, jak to je v zámořském hokeji obtížné
Stejné to má i Jenyš. "Po sezoně mi nikdo z klubu neříkal, jaké mají představy do budoucna. To tam není zvykem. Musím se připravit a pořádně makat, rozhodovat bude z velké části kemp," uvědomuje si. Důležité je, že se zbavil všech zdravotních potíží. "Jo, jsem v pohodě. Naplno trénuju, jsem odhodlaný dokázat, že na to mám. Do Ameriky poletím s tím, že chci hrát farmu," povídá jasně.
Coby brněnský patriot a odchovanec na dálku sledoval tažení Komety z mistrovským titulem. "Neviděl jsem každý zápas, měli jsme svůj program. Ale pochopitelně mě to zajímalo. Vím, co tenhle úspěch pro klub i pro celé město znamená. Kluci dokázali velkou věc," oceňuje. Sám teď doma piluje kondici a hokejové schopnosti, aby další období bylo v jeho podání lepší.
"Připravujeme se společně s Kubou Zbořilem, který je také z Brna. Jsme kamarádi, totéž s Pavlem Zachou, kterého jen vidím méně, protože je také v Americe a po sezoně doma ve Velkém meziříčí. Ale v kontaktu jsme. Tihle kluci nemají co závidět, vědí, jak to je zámořském hokeji obtížné. Vždycky si máme co říci, byť na sebe třeba dlouho nenarazíme," doplňuje závěrem.
Share on Facebook
