Jako nejúspěšnější český kouč se necítím, to patří do kronik
trenér Josef Augusta dovedl českou hokejovou reprezentaci k završení zlatého hattricku, k zisku třetího titulu v řadě.
Trenér Josef Augusta prožívá zlatý věk českého hokeje. Jako hráči se mu nikdy nepodařilo získat titul mistra světa, z nominace zlatých týmů 70. let jej vyřazovala zranění, ale jako trenér si vše dosyta vynahradil. Na střídačku se postavil v sezóně 1998/99 jako asistent Ivana Hlinky a hned při první sezóně spolu s ním slavil titul mistrů světa v Norsku. O rok později v Petrohradu dokázal, již jako hlavní kouč, úspěch zopakovat a na mistrovství světa v Německu završil zlatý hattrick. "Ne, jako nejúspěšnější trenér v historii českého hokeje se necítím. To napíšete do kronik, čtrnáct dní se o tom bude mluvit a pak zas budu normální Augusta. Moje pocity jsou pořád stejné. Samozřejmě je to příjemné, ale všechna sláva patří hráčům. Byli skvělí, byli útoční a to rozhodlo i finále," vzdává Josef Augusta hold svým svěřencům.
Co podle Vás rozhodlo o výhře českého týmu?
Mluvil jsem o tom po celé mistrovství světa. Tento tým byl velice silný, útočně naladěný a myslím, že i dneska ve finále svou odhodlanost v útoku prokázal. Ve třetí třetině a v prodloužení se hvězdy přiklonily k nám, a proto jsme vyhráli.
Po druhé třetině jsme prohrávali 0:2, věřil jste neoblomně v úspěch?
Věřil jsem, že pokud dáme gól na 1:2, tak ještě uspějeme. Proto jsme stáhli hru na tři útoky. Myslím si, že Finové později zareagovali. Naši hráči se dostali rychleji do tempa. Pak už to byla jenom otázka psychiky. Tím, že jsme dávali poslední góly, jsme na tom byli psychicky lépe.
Před třetí částí jste zredukoval sestavu na tři pětky a opět to přineslo úspěch...
Šlo o to, dát mužstvu nějaký rytmus. Když se hraje na čtyři útoky, jsou tam vyloučení a čtyři komerční přestávky, mužstvo ztratí pravidelný rytmus. Střídání jsou nepravidelná. Tím, že jsme začali hrát na tři pětky, dostali hráči impuls
Nakonec rozhodlo prodloužení, český tým měl obrovské štěstí...
Štěstí přeje lepším nebo lépe připraveným. Měli jsme tu ho dně útočný tým, nebylo jednoduché ho přinutit bránit. Útočný styl hráčů se zase projevil. Celé toto mistrovství světa ukázalo cestu, kudy by se měl lední hokej ubírat, to znamená v útočném pojetí a ve velkém nasazení všech mužstev. Finále to jasně ukázalo. My i Finové jsme hráli otevřený hokej. Nikdo moc nebránil. V tomto finále zvítězil i hokej.
Co se dá říci k fantastickému výkonu Milana Hniličky, který byl největší oporou týmu?
Milan Hnilička měl mojí důvěru od začátku turnaje. Na post jedničky se dostal z týmu brankářů. Nikoho jsme nepreferovali, což se nám vyplatilo a týmová práce v brankářském poli byla skvělá. Milan dokázal, že je vynikající brankář a jsem rád, že se do NHL vrací jako mistr světa.
Jste nejúspěšnější český trenér v historii. Třikrát na mistrovství svět, třikrát jste získal titul. Jaké z toho máte pocity?
Ne, jako nejúspěšnější trenér se necítím. To napíšete do kronik, čtrnáct dní se o tom bude mluvit a pak zas budu normální Augusta. Moje pocity jsou pořád stejné. Samozřejmě je to příjemné, ale všechna sláva patří hráčům. Byli skvělí, byli útoční a to rozhodlo i finále.
Finové byli českému týmu minimálně vyrovnaným soupeřem. Co lze říci o hře soupeře a o zápase obecně?
Byla to přehlídka skvělého hokeje. V první části byli výborní Finové. Skvěle bruslili. My jsme zase měli lepší závěr. Tím, že jsme ve třetí třetině vyrovnali, jsme na tom byli lépe psychicky pro nastavený čas. To rozhodlo o to, že jsme vyhráli. Toto mistrovství světa určilo, kam má směřovat lední hokej: útočný, plný nasazení. Jsem rád, že i ve finále zvítězila ofenzíva. Hokej je hra pro diváky a je důležité, aby viděli taková utkání jako dneska.
Cítíte určitou satisfakci i vzhledem k tomu, jak s vámi němečtí organizátoři jako s úřadujícími mistry světa zacházeli? Problémy s cestováním, stísněná kabina...
To, že jsme dostali tuto kabinu, nás ještě více stmelilo. Tým věděl, co chce. Nejtěžší pro nás bylo utkání se Slovenskem, kde jsme museli potvrdit svojí suverenitu ze základní skupiny. Pak už mužstvo mělo sílu a hokejový Bůh se přiklonil na stranu útočnějších a odvážnějších. To jsme na tomto mistrovství byli my.
Viktor Ujčík po semifinále řekl, že pán Bůh musí být Čech, co o tom vzhledem k průběhu zápasu soudíte?
Nevím, jestli už ho viděl, ale asi jo.
Chystal jste už pětici pro případné samostatné nájezdy:
Ne. Věřil jsem, že dáme gól v prodloužení, že to někdo rozhodne.
JaM, Hannover
Share on Facebook
