Jednou se do NHL dostanu, věří Melovský. V Kanadě urval rekord, pomohlo zranění
Matyáš Melovský
|
Foto: Kassandra Blais, Facebook Le Drakkar de Baie-Comeau
Devatenáctiletý Matyáš Melovský se v loňské sezoně zařadil mezi nejproduktivnější nováčky QMJHL a upozornil na sebe třeba také překonáním klubového rekordu Baie-Comeau Drakkar, když coby prvoročák bodoval ve třinácti zápasech v řadě.
Matyáši, máte za sebou více než povedenou nováčkovskou sezonu v quebecké lize…
Když jsem do ligy přišel, tak jsem od sebe měl nějaká očekávání. Nešel jsem tam s tím, že budu někde na hranici soupisky ve čtvrté lajně. Šel jsem tam s tím, že chci hrát hodně minut a být platný pro tým. Řekl bych, že se mi to povedlo, i když samozřejmě je vždycky co zlepšovat. Myslím si ale, že na první sezonu to nebylo vůbec špatné a těším se na další, kdy bych chtěl ukázat ještě o dost víc.
Do jaké míry se vaše očekávání naplnila?
Nerad si před sezonou stanovuji cíle, které se týkají individuálních statistik. Během sezony samozřejmě sleduju, jak si vedu, ale nešel jsem do sezony s tím, že bych chtěl například dosáhnout nějakého limitu bodů. Chtěl jsem v každém zápase ukázat své schopnosti a předvést, co umím, abych pomohl týmu vyhrát.
„Potom přišlo zranění, které, když to řeknu blbě, tak mi trochu pomohlo a vysvobodilo mě.“
Jak vaše sezona vypadala?
Ze začátku to docela šlo. Zvykal jsem se na užší hřiště, oproti české juniorce je ta soutěž taky výrazně rychlejší, tvrdší a intenzivnější. Co pro mě byl ale asi největší problém, řekněme v první třetině sezony, tak bylo cestování na venkovní zápasy. I přesto, že jsme na zápasy cestovali den dva dopředu, tak jsem byl vždycky unavený a druhý den jsem se na zápase necítil úplně dobře. V prosinci jsem měl, nechci říct úplně krizi, ale horší období, kdy se ani mně, ani týmu nedařilo. Nevyhrávali jsme zápasy a já jsem taky nebyl schopný dělat body. Potom přišlo zranění, které, když to řeknu blbě, tak mi trochu pomohlo a vysvobodilo mě.
Jak to myslíte?
Měl jsem problémy s ramenem a asi tři týdny jsem kvůli tomu nehrál. Když jsem se vrátil, tak už mi to zase šlo. Po zranění jsem zažíval nejlepší část sezony.
Foto: Kassandra Blais, Facebook Le Drakkar de Baie-Comeau
Čím to podle vás bylo?
Během pauzy si jednak trošku odpočinulo tělo, jednak jsem taky hodně přemýšlel nad tím, jak jsem hrál. Díval jsem se na svoje zápasy, snažil jsem se zjistit, co je špatně, proč nedělám body. Přes pauzu se mi to povedlo dát dohromady, a když jsem se vrátil, tak už to bylo dobré.
Je pravda, že potom jste hned v únoru získal ocenění pro nováčka měsíce…
Ano a určitě mě potěšilo, když vyhlášení nováčka přišlo. Že bych z toho ale byl nějak na větvi, nebo to nějak oslavoval, to ne. Spíš to bylo příjemné potvrzení toho, co už jsem věděl, a to, že jsem měl v únoru ze zápasů dobrý pocit.
Také jste překonal klubový rekord, když jste bodoval ve třinácti zápasech v řadě. Věděl jste o tomto milníku?
O tom, že jsem pokořil nějaký rekord, jsem se dozvěděl až po zápase, v kterém se mi to povedlo. Vůbec jsem to nesledoval, historické statistiky a rekordy vlastně ani neznám a neměl jsem o nich přehled. Nicméně jak v Kanadě bydlíme v rodinách, tak jsem se na druhý den bavil se svou billet mamkou, která mi říkala, že už před tím zápasem věděla, že jsem vyrovnal rekord. Nechtěla mi o tom ale říkat, aby mě nevystresovala nebo nějak neproklela (směje se). Já jsem teda vůbec nevěděl, že se k něčemu takového blížím.
„Na druhý den bavil se svou billet mamkou, která mi říkala, že už před tím zápasem věděla, že jsem vyrovnal rekord. Nechtěla mi o tom ale říkat.“
Probíral jste se svou náhradní rodinou i další úspěchy?
Bavili jsme se o hokeji, ale i o jiných věcech. V tomhle jsem měl štěstí. Dostal jsem parádní rodinu, v které bydlím ještě se svým druhým evropským spoluhráčem Niksem Fenenkem, s kterým jsme opravdu dobří kámoši. Ti všichni mi určitě pobyt v Kanadě ulehčili. Taky mi pomohli, přece jen jsem v Kanadě nikoho neznal. Byli ke mně přátelští, máme spolu skvělý vztah, ať už s rodinou, nebo právě s Niksem, s kterým jsme si jako Evropani logicky bližší než s Kanaďany.
Vaše produktivita byla založena hlavně na asistencích. Je to váš styl?
Já jsem vždycky byl typ hráče, který před střelou ještě nahraje. Co se týče pocitu, mám sice radši gól než nahrávku, ale takový už prostě jsem. Furt nahrávám, i když někdy by bylo lepší vystřelit. Mám ale docela přehled na hřišti, vidím spoluhráče, takže mi to nedá a instinktivně musím nahrát.
Foto: Kassandra Blais, Facebook Le Drakkar de Baie-Comeau
Co bylo tedy podle vás klíčem k úspěchu?
Rychle si zvyknout na nové věci. Za mlada jsem byl spíše stydlivý, když jsem přišel do nového prostředí, tak jsem býval spíše stranou. Tady jsem ale věděl, že pokud to udělám, tak budu mít problém. Jednak hokejově, jednak s normálním životem. Od začátku jsem se tedy snažil angažovat a bavit se se všemi. Jednoduše zapadnout do týmu co nejrychleji, což se mi povedlo. To potom ovlivní veškeré působení na ledě i mimo led. Jste v partě, kluci vás berou, máte kamarády, užíváte si pobyt v Kanadě, je pak příjemné s ostatními být a hrát zápasy. Určitě to byla nejdůležitější věc.
Je mentalita lidí v Kanadě jiná, než na co jste byl zvyklý?
Co si pamatuju, tak tady v Česku se často stane, že nový hráč v kabině ani nepozdraví, jen si někam sedne a nikdo se s ním moc nebaví. Když jsem přišel do týmu v Kanadě, tak jsme si se všemi kluky podali ruku, navzájem jsme se představili. V šatně jsem seděl mezi kluky, kteří už sice byli v tu dobu vytrejdovaní do jiného týmu, ale hned se se mnou začali bavit. Na první dobrou jsme se skamarádili, a to mi hrozně pomohlo. Mentalita asi jiná je. Všichni jsou celkově hrozně přátelští a otevření.
„Za mlada jsem byl spíše stydlivý, když jsem přišel do nového prostředí, tak jsem býval spíše stranou.“
Kromě toho vás čekala také větší porce zápasů…
V poslední sezoně v Česku jsem vinou zranění odehrál asi jenom třicet zápasů, možná ani to ne. V této sezoně jsme jich měli snad šedesát. Měl jsem z toho trošku obavu, protože moje historie je taková, že už mám za sebou dost zranění. Víceméně jsem ale prošel bez vážnější zdravotní komplikace, což bylo super. Každého totiž víc baví hrát zápas než trénovat.
Jak vlastně vypadaly vaše tréninky?
Oproti tomu, co jsem zažil v Česku, jsou tréninky v Kanadě mnohem intenzivnější a trenér tu intenzitu opravdu i vyžaduje. Nevím, jak je to v ostatních týmech, ale náš trenér se na tréninku hodně zaměřoval na souboje jeden na jednoho a celkově souboje na malém prostoru. To jsme cvičili víceméně na každém tréninku. Myslím si, že je to super, protože ten, kdo prohrává souboje, nemůže v zápase vyhrát. Když pořád prohráváte souboje, tak nejste na puku. A kdo hraje s pukem, může útočit a dát gól, zatímco ten bez puku jenom brání a snaží se jej získat.
Foto: Kassandra Blais, Facebook Le Drakkar de Baie-Comeau
Cítíte, že jste se zrovna v tomhle nějak zlepšil?
Určitě ano. Když jsem přišel do ligy, nebo vlastně i teď jsem pořád takový, že po mě trenéři vyžadují, abych byl právě více intenzivní. Ať více bruslím, víc se srážím, jsem víc hladový po puku. Já jsem spíš takový, že se kloužu a dlouhým skluzem jsem v prostoru. Pořád na tom musím pracovat, ale díky tréninkům a zápasům se právě snažím více nutit do toho být agresivnější.
Zaznamenal jste během povedené sezony zájem týmů NHL?
Během sezony jsem s pár skauty NHL týmů mluvil, převážně ke konci sezony během play off a po něm. Draftový ročník jsem ale byl minulý rok, už jsem z těch starších hráčů. Jestli budu draftovaný, nebo ne, to už teď neovlivním. Je to na jednotlivých týmech, jakého hráče zrovna potřebují a jestli mi v pozdějších kolech budou chtít dát šanci, nebo ne. A ať to dopadně jakkoliv, tak to nic nemění na tom, jak budu stále pracovat. Mám cíl a myslím si, že jednou to dokážu a do NHL se dostanu. Ať už přes draft, nebo ne, myslím si, že mám na to, abych si jednoho dne v NHL zahrál.
„Mám cíl a myslím si, že jednou to dokážu a do NHL se dostanu.“
A jaký z toho máte teď pocit?
Všichni skauti, kteří se mnou mluvili, mi dali hodně rad. Vždy se jich ptám, co potřebuju zlepšit. Dostal jsem názory od lidí, kteří tomu rozumí, a to mi hodně pomohlo a pomůže do budoucna. Už jenom to, že o vás někdo projeví zájem, chce s vámi mluvit, protože vidí, že máte kvalitu, tak to hodně ovlivní vaše sebevědomí. Máte zpětnou vazbu, víte, že vás někdo sleduje, zná vaše jméno, ví, jak hrajete a jak jste na tom. Také to mě motivuje pracovat směrem do budoucna.
Takže jste aktuálně spokojený?
Z větší části spokojený jsem, i když bych byl radši, kdybychom jako tým prošli alespoň přes první kolo play off. My jsme vypadli v sedmém zápase prvního kola, kdybychom jej vyhráli, tak by to bylo určitě mnohem lepší. To se ale nedá nic dělat. Myslím si, že příští rok bychom měli být silnější, tak snad se nám povede dostat v play off dál. Jinak co se týče příští sezony, tak to už asi můžu prozradit, i když smlouvu ještě podepsanou nemám, ale měl bych se vrátit do stejného týmu. Teď pracuju na tom, abych se vrátil v dobré kondici, a doufám, že příští sezony bude ještě úspěšnější než tahle.
Share on Facebook
