(TAMPERE, od našeho zpravodaje) „Všestranný centr, jeden z nejlepších útočníků NHL. A taky obrovský lídr,“ píše se u Jokinenova profilu na Elite Prospects. Otevřený Olli ovšem zaujme nejen svým hokejovým životopisem. Milý a upřímný Fin nemá problém mluvit perfektní angličtinou o čemkoli. Začali jsme tak jeho názory na český hokej a finský systém výchovy, pokračovali debatou o zlaté éře Finů, a zeptali jsme se i na mistrovství světa a Kariho Jalonena.
Českých hokejistů jste během kariéry zažil nespočet. Se dvěma z nich jste navíc po kariéře začal trénovat… Když jsem před sedmi lety skončil s kariérou, Tomáš Vokoun s Radkem Dvořákem už se výchově talentů věnovali. Napadlo nás vytvořit něco společného, hlavně pro děti na Floridě. Třeba Andrew Peek, který je teď na mistrovství za USA už odmala patřil mezi nejlepší, ale když mu bylo čtrnáct, tak se musel přestěhovat přes půl Ameriky, protože na Floridě nenašel smysluplné místo, kde by se mohl pořádně zlepšovat.
Takže hlavní myšlenkou pro vytvoření hokejové akademie bylo poskytnout mladým hokejistům na Floridě prostor pro jejich rozvoj? Přesně tak. Vlastně pro kluky z celého světa, aby získali zkušenosti ze světa, mohli kvalitně trénovat a hrát hokej na nejvyšší úrovni. A skloubit tohle všechno se školou. Vzdělání bylo pro nás tři naprosto zásadní, protože naše dětství bylo s Radkem a Tomášem dost podobné – do školy jsme moc nechodili, od šestnácti let už jsme dostávali první smlouvy, a v tu chvíli prostě nemáte žádnou záložní variantu. Vsadíte všechno na hokejovou cestu a doufáte, že uspějete, budete mít dlouhou kariéru a vyděláte dostatek peněz, abyste z nich mohli žít po zbytek života. To není moc prozíravý plán.
„Z Čechů nejvíc dostanete ve chvíli, kdy jste k nim pozitivní a připomínáte jim, jak jsou dobří. Milují takovou zpětnou vazbu.“
Olli Jokinen
South Florida Hockey Academy fungovala tři sezony, ale pak vám Panthers vypověděli nájemní smlouvu v tréninkové hale. Budete s projektem pokračovat? Akademie je teď pozastavená, ale třeba se nám ji brzy povede zase nastartovat.Teď mám za sebou první rok v pozici profesionálního trenéra, museli jsme zvládnout covid a problémy s ním spojené… Uvidíme.
Na Floridě pod vámi hrálo i několik Čechů, nebo třeba Ján Lašák mladší.Jak se vám líbí český humor a mentalita českých hráčů? Všichni to byli přátelští pohodáři stejně jako Finové. Myslím, že máme hodně společného. (přemýšlí) Ví se o vás, že rádi vtipkujete – přesně takoví jsou Radek s Tomášem, nebo třeba i „Špačo“ (Jaroslav Špaček, pozn. red.), s tím byla vždycky velká zábava. Ale pro mě to není o národnosti, ke všem lidem přistupuju stejně, ať přichází odkudkoli.
Přesto se nemohu nezeptat – co říkáte na současný stav českého hokeje? Myslím, že svět občas českým hráčům nerozumí. Jsou to poctiví hráči, kteří se chtějí zlepšovat, makají na sobě. Často je ale podceňujeme. Z Čechů přitom nejvíc dostanete ve chvíli, kdy jste k nim pozitivní a připomínáte jim, jak jsou dobří. Milují takovou zpětnou vazbu. Uvědomil jsem si, že to nejlepší ze sebe dostanou, když je dokážete ocenit.
„Přál bych si, aby se uskutečnil nějaký turnaj, kam všechny země přivezou své nejlepší hráče.“
Olli Jokinen
Přišel jste na tuhle věc během letošní sezony, kdy jste v Jukuritu trénoval Šimona Stránského a Libora Zábranského mladšího? Oba jsou opravdu skvělí kluci. Jsou oblíbeni u spoluhráčů, mají dobrou pracovní morálku. Šimon už u nás ale bohužel nezůstane, odchází do jiné evropské soutěže. Libor s námi ale zůstává – mladý kluk, týmový hráč, který na sobě maká a přenáší tohle nastavení i na spoluhráče. Dokonce se nebojí promluvit v šatně. A samozřejmě pochází z hokejové rodiny. Je společenský, otevřený. Stane se z něj elitní obránce.
V zámoří jste bydlel celkem 23 let, víc než polovinu života. Vlastně si můžete vybrat, jestli v Tampere fandit USA, nebo domácím. Stoprocentně fandím Finsku. Je to moje rodná země a v posledních letech je náš hokej neuvěřitelně úspěšný. Když se podíváme na poslední tři velké turnaje, tak máme zlato z MS 2019, stříbro z MS 2021 a historické zlato z letošní olympiády. Medaile z mistrovství světa sbírá i naše osmnáctka a dvacítka, v kombinaci se současným prvním místem v žebříčku IIHF je to neskutečné…
Možná jde o vůbec nejlepší éru finského hokeje v historii. Myslím si, že ano. A doufám, že ještě lepší na nás čeká. Přál bych si, aby se uskutečnil nějaký turnaj, kam všechny země přivezou své nejlepší hráče. Protože ty největší finské hvězdy máme stále v NHL. A bohužel nemáme možnost vidět je v národním týmu. Aleksander Barkov, Sebastian Aho, Mikko Rantanen a další. Skvělé je, že do Tampere dorazil Miro Heiskanen, takže naši fanoušci poznají, jak dobrý doopravdy je.
„Zatím je brzo na nějaká hodnocení, ale vidím tady tak pět až šest týmů, které mají šanci vyhrát zlatou medaili.“
Olli Jokinen
V čem vidíte základy takového zlatého období? Na mnoha místech ve Finsku máme velmi dobré výchovné programy. Kluby odvádějí velmi dobrou práci ve všech kategoriích. Proto k nám chodí hodně mladých Čechů, hodně Slováků, protože každodenní trénování je zde na velmi vysoké úrovni. Velký rozdíl je asi i v nácviku dovedností, bruslení, v detailech a individuálním tréninku. Ale taky ve věcech mimo led – máme tady spoustu skvělých kondičních trenérů. Je toho opravdu hodně, na co se okolo hokeje dá zaměřit. Můžete používat technologie, sbírat data, rozvíjet hráče i trochu jinak.
Takže jako klíčovou vnímáte práci v klubech? Jo, nasadili jsme docela solidní tempo. Ale hodně nám pomáhá taky finský hokejový svaz. Zásobuje kluby důležitými informacemi, tréninkovými plány. S důrazem na specifický trénink, protože nemusíte ve čtrnácti letech nutně dělat to, co dělají dospělí profíci. Musíte vybudovat základy, na nich se pak dá postupně stavět. V tomhle je naše síla. A taky v trenérech, kteří pracují perfektně od těch nejmenších hokejistů až po národní tým.
Hovoříme spolu v hotelu nedaleko moderní Nokia Areny. Jak se vám zatím líbí domácí mistrovství? Užívám si to hodně. Tento rok je trochu jiný, na MS nehraje Rusko ani Bělorusko. Ale stále je tu mnoho výborných hokejistů, mnoho šikovných kluků. Zatím je brzo na nějaká hodnocení, ale vidím tady tak pět až šest týmů, které mají šanci vyhrát zlatou medaili. Klíčové je každopádně čtvrtfinále, tam se ukáže, kdo má kvalitu. Osm zápasů se na tenhle duel chystáte. Ale taky platí, že když všechny vyhrajete, tak cítíte, že máte dobrý turnaj. Získáte sebevědomí, věříte v úspěch.
„Je smutné vidět, že se sportovci nevymezí proti tomu, co se děje na Ukrajině.“
Olli Jokinen
Mnoho kamarádů asi máte i mezi ruskými hokejisty. Co říkáte na současnou situaci, která je pro všechny tak nešťastná? Je smutné vidět, že se sportovci nevymezí proti tomu, co se děje na Ukrajině. Že alespoň neřeknou, že jsou proti válce. Samozřejmě jsou za tím určité důvody a my můžeme jen hádat, proč se neozvou – nejsme v jejich situaci… Doufám, že se všechno vrátí co nejdříve do pořádku. Ale na to, co se děje na Ukrajině, lidi nikdy nezapomenou. Budeme si to pamatovat tak dlouho, dokud žijeme. Snad ale jednoho dne nastane mír a vrátíme se do normálu.
Měl jste už možnost potkat se s bývalými spoluhráči, legendami finského hokeje? Moc rád bych je zase viděl. Uskuteční se několik sešlostí, kde budou olympijští vítězové i medailisti z MS. Bohužel jsou ale ve dnech, kdy pracuji pro finskou televizi. S komentováním mám trochu náročný program, takže jsem ještě nikoho z bývalých spoluhráčů nepotkal. Snad příští týden.
Děláte experta v televizi? Přesně tak, nejvíc prostoru dostávám před zápasem a během přerušení. Teď už je to čtvrtý rok, co pracuji pro finskou televizi.
Pojďme zpět k trénování. Líbí se vám Kari Jalonen u české reprezentace? Nikdy jsem pod ním nehrál, ale Kariho zná ve Finsku každý. Měl jsem tu čest s ním loni komentovat MS pro finskou televizi. Je zvyklý vítězit, takže od něj neočekávám nic jiného. Povede se mu úspěch letos? Kdo ví, ale dávám mu velké šance. Je to hodně náročný kouč, byl velmi úspěšným hráčem, a i tehdy vyhrával. Trénovat začal hned po kariéře a spoustu let už patří mezi nejlepší finské trenéry. V dnešní době je normální, že se chcete inspirovat v zahraničí. Kari je určitě tím správným trenérem, který ví, co je potřeba k úspěchu. Umí najít slabiny a zapracovat na nich. Je upřímný, ale hráči se zároveň mohou spolehnout na jeho podporu.
„Kari je určitě tím správným trenérem, který ví, co je potřeba k úspěchu. Umí najít slabiny a zapracovat na nich.“
Olli Jokinen
Jeho jmenování k národnímu týmu u nás vyvolalo hodně emocí, protože jde o prvního cizince na lavičce české reprezentace. Jasně, u těch největších hokejových národů není zas tak běžné, že mají zahraničního kouče. Myslím, že to jen ukazuje, jak dobrý trenér Kari je. Ale možná to taky něco ukazuje o českém hokeji.
Finové přitom mají podobnou zkušenost, že? Se švédským trenérem jsme vyhráli první zlatou medaili na MS, jeden rok nás trénoval taky Kanaďan. Zahrál jsem si přitom pod oběma – Curt Lindström mě trénoval na MS 1997 a Doug Shedden na MS 2008.
Stejně jako Jalonen, i vy jste začal trénovat hned po kariéře. Co vás na koučování nejvíce baví? Nejvíc si užívám hráčské úsměvy. Znamená to, že je hokej baví, že se jim daří. Z toho mám největší radost. Jasně, taky chci být úspěšný, ale… Hokej je nakonec o hráčích, oni jsou na hřišti a užívají si slávu (usmívá se). Trenér by měl pomáhat hráčům, aby se zlepšovali, aby dosáhli svého maximálního potenciálu. A dosáhli svých snů.
Můžete po prvním trenérském roce ve Finsku říct, jestli se vám to daří? Nejšťastnější jsem, když u hokejistů vidím pokroky. Něco jim ukážu na videu, nebo trénujeme konkrétní detaily – a najednou je to v nich! Tenhle rok jsme měli patnáct hráčů, kteří zažili nejlepší sezonu kariéry, to je velká věc. Druhé místo po základní části bylo pro klub historickým úspěchem, ale já mám větší radost ze samotných hokejistů. Všichni už jsme hladoví po úspěchu v příštím roce.
„Nejvíc si užívám hráčské úsměvy. Znamená to, že je hokej baví, že se jim daří.“
Olli Jokinen
Je vám 43 let. Nemíváte chuť ještě skočit z lavičky na led? Ani ne. S klukama trénuju buly, pomáhám centrům. Ale celou hokejovou výstroj jsem na sebe od konce kariéry vzal jen dvakrát. Hraní už bych si tolik neužíval, z NHL jsem byl zvyklý na určitý standard, který bych teď od sebe očekával. Jenže to už tolik nejde (usmívá se). Musel bych trénovat, hodně se tomu věnovat. Kariéru jsem měl dlouhou, s jejím koncem jsem smířený. Potřeboval jsem se na to sice trochu připravit, ale jsem hlavně rád, že jsem zůstal tak dlouho zdravý.
Myslím si, že ovšem nemáte problém ukázat svým hráčům trochu toho hokejového umění. (směje se) Jasně, občas si zahrajeme a užívám si to jako za mlada. Hokej mi pořád dělá radost, jen už nechodím do plné výstroje.
Takže u vás nehrozí kombinace více rolí jako u Jaromíra Jágra? To určitě ne. Nemyslím si, že bych stíhal. Finská liga patří mezi nejlepší v Evropě, máme tady hodně šikovných, rychlých hokejistů. Jejich bruslení… To už je příliš na kohokoli v mém věku. Jaromír je světový unikát.
„Je skoro až děsivé, jak rychlý je dnešní hokej. Ale taky je o dost čistší. Rozhodně v něm není tolik tvrdosti, jako v mojí době.“
Olli Jokinen
Hokej se během několika let ohromně posunul… Dost tomu pomohla změna pravidel. Myslím si, že světový hokej jde správným směrem. Speciálně je to vidět v NHL, kde hráči předvádějí takové kousky, které si v jejich rychlosti ani neumím představit. Je skoro až děsivé, jak rychlý je dnešní hokej. Ale taky je o dost čistší. Rozhodně v něm není tolik tvrdosti, jako v mojí době.
O NHL v devadesátých letech se dodnes vyprávějí historky, jak jste si tehdejší boje užíval vy? Celkem se mi právě líbila éra, ve které jsem hrál. Sbíral jsem sice body, ale taky dost trestných minut (směje se). Nevadily mi tvrdé zákroky. Ale dnes je hokej prostě úplně jiný. Myslím, že kdybyste dnešním hráčům dali do ruky dřevěné hokejky a nechali je hrát s tehdejšími pravidly, tak by se divili, co je to za sport…
