Jsem spokojený, hlásí Lenc. Mluví o vtípku i loňské omluvence
Radan Lenc
|
Foto: Markéta Křížová
(RIGA, od našeho zpravodaje) Loni se z mistrovství světa dopředu omluvil kvůli narození dcery, tentokrát se sice napoprvé nedostal do finální nominace, ale… Kvůli zranění Sedláka a Chytila doletěl Radan Lenc do Rigy a v sobotu už naskočil do utkání proti Norsku.
„Musím říct, že to nebylo tak hrozný. Necítil jsem se nejhůř. Začátky třetin byly docela dobrý, druhé půlky byly trošku náročnější pro mě,“ přiznává Lenc po výhře 2:0.
„Ale musím říct, že jsem se sebou spokojený,“ dodává ke svému výkonu útočník, který dorazil do dějiště šampionátu v pátek večer.
„Se všemi jsem se znal, proběhly i menší vtípky. Třeba, že mě vyhodí dveřmi a já se vrátím oknem,“ směje se hráč, který nastoupil ve čtvrté formaci s Danielem Voženílkem a Martinem Kautem.
Radane, řekl jste trenérům, že byste chtěl hned hrát?
Hned po příjezdu jsem měl s nimi meeting. Já jsem řekl, že nechci na zápas moc čekat. Pokud to je možné, tak budu jedině rád za šanci. Já si myslím, že pro mě je lepší do toho hned skočit.
„Třeba, že mě vyhodí dveřmi a já se vrátím oknem."
Jste unavený po utkání a myslíte už na spánek?
Určitě bude muset proběhnout regenerace, nechci nic podcenit po takové pauze, i když se cítím dobře. Chci se vyvarovat větší únavě a připravit se na další zápas.
Proti Švýcarsku a Kanadě to bude jiný frmol…
Rozhodně ano. I proto jsem chtěl jít do tohoto utkání, abych se sladil s klukama a chytil zápasové tempo. Se vší úctou k Norsku – všichni víme, že Švýcaři mají daleko silnější tým.
Po výhře nad Norskem máte jisté čtvrtfinále. Dodává vám to klid do dalších dnů?
Je to příjemné, když máme jistotu. Ale každý zápas je důležitý směrem ke čtvrtfinále a do zbytku turnaje. Můžeme říct, že nás „nic“ netlačí, ale rozhodně to není tak, že bychom si chtěli poslední dva zápasy ve skupině jen odehrát… Můžeme se zaměřit na detaily, které nás trošku trápí.
Vraťme se ještě k vám. Popsal byste váš přílet do Rigy?
Byli jsme v kontaktu – bylo to dlouhodobější. V prvním zápase přišla nějaká zranění… Nebylo to ale v takovém stavu, že bych měl okamžitě přijet. To bylo až v den, kdy se rozhodlo, že marodi nebudou pokračovat.
„Ovšem byla to velká smůla pro celý tým, protože jsme přišli o dva nejlepší hráče… Rozhodně je musíme zastoupit."
Bylo to takové štěstí v neštěstí…
Rozhodně. Za sebe jsem byl rád, že mám takovou možnost. Ovšem byla to velká smůla pro celý tým, protože jsme přišli o dva nejlepší hráče… Rozhodně je musíme zastoupit. Já si myslím, že v dnešním utkání jsme bojovali a nějak jsme je snad zastoupili.
Na mistrovství jste byl poprvé před dvěma lety – také v Rize – ovšem bez diváků…
Tohle je mnohem příjemnější, když je plná hala. Je vidět, že ve městě to docela žije. Můžeme jít z hotelu ven třeba na kafe nebo se jít projít. Zatím jsem ale nestihl vůbec nic. Nejsem tu ani 24 hodin.
Minulý rok jste se omluvil z rodinných důvodů.
Je to tak, kvůli čekání dcery. Byli jsme v porodnici – nebylo tam o čem debatovat. Chtěl jsem být u toho. Letos jsem cítil, že mám velkou šanci se dostat na šampionát. Do prvního výběru to nevyšlo, ale takový je život. Zároveň jsem věděl, že povolání může ještě přijít. Nebláznil jsem.
Jak se vám opouštěla teď rodina?
Oni jsou zlatí, jsou zvyklí, že se točí vše kolem hokeje. Neměli problém s tím, že odletím. Samozřejmě smutní trošku byli, že nebudu doma a nebudeme si moct hrát. Ale na druhou stranu mě může syn sledovat v televizi. Určitě se díval a možná u toho hrál i hokej.
Bylo by asi příjemné, kdybyste jim domů dovezl medaili…
Jasně, to by bylo super, moc bych si to přál. Uděláme pro to všechno!
Share on Facebook
