Karel Rachůnek: Na ledě nesmlouvavý obránce, v soukromí chlap s pokorou a velkým srdcem
Měl pořád všechno před sebou, ačkoli už v hokejovém i osobním životě dosáhl spousty úspěchů. Když tragicky zahyne chlap v nejlepších letech, manžel a otec dvou dětí, je to mimořádné neštěstí, na které nejde zapomenout. Karel Rachůnek nosil v hlavě další hokejové plány, nicméně myslel také na své nejbližší. Před touto sezonou uvažoval o návratu z KHL domů, chtěl si zahrát s bratry Ivanem a Tomášem, také toužil být nablízku ženě, synovi Matějovi a dceři Kateřině. Všechno mohlo probíhat jako dřív, nebýt oné smutné středy 7. září 2011. Mistr světa z Kolína nad Rýnem zahynul při leteckém neštěstí na letišti Tunošna, s ním dalších 43 pasažérů, většinou hokejistů Lokomotivu Jaroslavl.
Někdo je na světě třeba 90 let, ale nestihne zdaleka tolik, co jiný jen za necelou polovinu. Nebo třetinu. Nicméně hledat v podobných počtech spravedlnost je stejně pošetilé jako pátrat po tom, proč zrovna hráče Jaroslavle musela potkat taková hrůza. Karel Rachůnek přišel o život paradoxně v místech, která si tolik oblíbil.
Do Jaroslavle kdysi odešel za trenérem Vůjtkem, bylo to na podzim 2002. V době, kdy jednal o nové smlouvě s Ottawou. Krátce předtím hrál poprvé za národní tým dospělých. A zrovna ve Zlíně, kde se narodil a kde byl doma on i jeho rodina. "Pana Vůjtka jsem zažil ještě jako mladý v době, kdy vedl Zlín. Je to zkušený kouč, když mi zavolal, zda bych neměl zájem, řekl jsem si proč ne," vykládal tenkrát. Už měl za sebou dvě kompletní sezony u Senators, ale život úspěšného profesionála ho nezměnil. Nepoznali byste to na něm ani později.
Touhu po NHL vystřídal respekt v Jaroslavli
Tohle nejstaršímu z trojice sourozenců Rachůnkových zůstalo napořád. Chlap, který byl mezi mantinely nesmlouvavým obráncem, měl v soukromí pokoru a velké otevřené srdce. Nepotrpěl si na okázalost, do médií nehlásil velká gesta. Reagoval upřímně, otevřeně. A ochotně. "Jen si hodím do kabiny věci a přijdu," usmíval se při každém srazu na skupinku žurnalistů. Jeho pohled byl přívětivý, oči plné energie. Když mluvil, mělo to hlavu a patu. Žádné laciné fráze.
Jeho kariéra odstartovala v Baťově městě, kde rychle překonával jednotlivé věkové kategorie. Na jaře 1997 si zahrál na mistrovství Evropy osmnáctiletých ve Znojmě a v Třebíči, český tým tehdy tvořili třeba také Duda, Štefan Škoula, Fischer, Melichar, Kraft a další. S některými se Karel později potkal v NHL nebo v reprezentaci, tehdy ale do zámoří nespěchal. "Hrát extraligu je určitě lepší, ve Zlíně dostanu šanci. Zůstanu," přiznal tenkrát. Nebylo mu ještě osmnáct.
Na přelomu let 1998-99 se představil na MS dvacítek. Svěřenci trenérů Martince a Svozila nedopadli dobře, turnaj končili jen ve skupině o udržení. Rachůnek patřil k těm nejlepším. Hrál v obraně s Žižkou, před nimi útok Balaštík, Vala, Ambruz. Všichni byli členy i zlínského extraligového mužstva, důrazný bek ovšem jen krátce. "Vždycky jsem snil o NHL, když se vám naskytne šance, je třeba ji v pravý čas využít," vykládal.
K uplatnění je zapotřebí kus štěstí, důvěra trenérů a okolí. Rachůnek si poradil, v NHL nakonec působil sedm sezon, sehrál 371 utkání, nasbíral celkem 140 bodů. Když po dvou prvních ročnících potvrdil novou dohodu s Ottawou a uzavřel první štaci v Jaroslavli, vypadalo to, že zůstane dlouho. Jenže Senators ho během sezony 2003-04 vyměnili do New York Rangers, kam zamířil i po výluce v soutěži, kterou strávil ve Znojmě - a podruhé v Jaroslavli.
Nejdřív zlato, pak domů za dcerkou
Za Lokomotiv hrál i v následujícím ročníku 2005-06, následně obdržel novou nabídku od Jezdců a znovu se stěhoval do Spojených států. Další rok podepsal pro změnu New Jersey, ovšem hrál stále méně. "V klubu se dozvěděli, že o mé služby stojí kluby z Ruska, dali mi to najevo. Já se tehdy rozhodl, že půjdu do Evropy. Nehrál jsem tolik, kolik bych potřeboval, už jsem v Americe nechtěl být," říkal v létě 2008 během rozhovoru pro hokej.cz.
Zámořskou kapitolu ukončil, hodně se těšil na angažmá v Dynamu Moskva. S Petrem Čajánkem, Jiřím Hudlerem a znovu s trenérem Vůjtkem. Oba se potkali během Rachůnkovy kariéry několikrát, naposledy v minulé sezoně, kdy zkušený český kouč nahradil v Jaroslavli Fina Suikkanena. Pobyt v Dynamu přinesl zlínskému odchovanci zisk Spengler Cupu, ale také brzké vyřazení z play off. Další rok už byl znovu hráčem Jaroslavle, do Lokomotivu se vrátil potřetí. "Znám lidi i prostředí, vybudoval jsem si určitou pozici. Rusko je lákavé z hlediska financí, já tam ale našel i spoustu přátel. V klubu jsem spokojený," pochvaloval si tehdy.
Střídání evropských a zámořských klubů mělo značný vliv i na účast v reprezentaci. Za normálních okolností by Rachůnek stihl víc velkých turnajů, jenže zpočátku ho brzdila smůla. Buď byl vázán v NHL, nebo se zranil (na jaře 2006). V roce 2004 přišel o pražský šampionát na úkor jiných beků. Ale všechno si nakonec vynahradil v posledních třech letech - ani jednou nechyběl na mistrovství světa, pomohl vybojovat zlato z Kolína nad Rýnem i bronz z Bratislavy.
V národním týmu sehrál Karel Rachůnek celkem 66 mezistátních utkání, vstřelil tři branky. Na gól proti Švédsku v semifinále MS 2010 čeští fanoušci nezapomenou. Sedm vteřin před koncem třetí třetiny napálil nahrávku od Voráčka do sítě Tre Kronor, čímž zachránil české naděje v turnaji. Hokejisté zlomili soupeře v nájezdech, poté senzačně ve finále přetlačili Rusy a brali nejpřekvapivější zlato ve víc než stoleté historii tohoto sportu u nás. Zárubův televizní pokřik "Rachna, Kachna, to to letělo" zlidověl.
V reprezentaci na vlastní nebezpečí. A s bráchou
Rachůnek považoval onu trefu za nejdůležitější, jaké kdy docílil. "Ten gól nám zachránil šanci na postup, když jsem ho dal, prožíval jsem nepopsatelné pocity," svěřil se po semifinále. Vyvrcholení šampionátu pro něj bylo zvláštní i z jiného důvodu, během utkání s Finskem se Rachůnkově manželce narodila dcera Kateřina. "Věděl jsem to už před zápasem, ale klukům z týmu nic neříkal," přiznal. Když pak reprezentanti přijeli domů slavit titul mistrů světa, obránce s číslem 4 se zdržel jen chvilku. A hned upaloval do Zlína za rodinou.
Výrazně se zapsal do historie také letos na MS v Bratislavě. Jednak poctivě bránil a v defenzivě byl téměř bezchybný, jednak upoutal tím, že v duelu o bronz narazil na mantinel Rusa Arťuchina tak šikovně, že se pod hromotlukem rozsypalo plexisklo. "Byla to trošku náhoda. Arťuchin se tam objevil, když sečtete naše váhy, není divu, že plexi nevydrželo. Nechtěl jsem, aby to byl vyhrocený zápas, ale ten pohled byl hezký," usmál se tenkrát. Víc než povedeného hitu si ale pochopitelně vážil medaile, kterou Češi sborné sebrali.
Jak se bohužel ukázalo, byl to poslední duel Karla Rachůnka v nejcennějším dresu. Za národní tým válel klidně i navzdory nesouhlasu klubu, vedení Lokomotivu sám přesvědčil, že bránit mu v cestě na sraz je zbytečné. Rachůnek se loni v listopadu zranil, o měsíc později přesto na vlastní nebezpečí přijel a nastoupil. Pozvánky na akce bral svědomitě, v národním týmu platil za jednoho ze nejpříkladnějších srdcařů. V prosinci 2010 si splnil sen, poprvé totiž v reprezentaci hrál s bratrem Ivanem.
Pak už čekal jen na šanci, že by se Rachůnkové někde objevili ještě s nejmladším Tomášem. "Držíme hodně při sobě, sledujeme se navzájem, já se snažím radit hlavně Tomášovi. Dřív jsem o společném angažmá nepřemýšlel, ale poslední dobou ano. Uvidíme, co bude za rok," říkal Karel. Na otázku, zda tedy Sparta, kam přešli Ivan s Tomášem, se jen usmál a pokrčil rameny. V úvahu pochopitelně přicházel také Zlín, odkud členové hokejového klanu vyšli.
Teď už jsou podobné představy zbytečné. Během několika vteřin vzaly všechny plány za své, Karel Rachůnek zemřel 7. září 2011 při leteckém neštěstí u Jaroslavle. Jeho třetí přesun do Lokomotivu měl tragický konec. Nejproduktivnější zadák loňského ročníku KHL přišel o život společně s krajany Janem Markem, Josefem Vašíčkem, Slovákem Pavolem Demitrou a dalšími členy Lokomotivu Jaroslavl. Přesně týden po katastrofě se s ním ve Zlíně rozloučily tisíce lidí. Byl to mimořádně smutný den plný slz...
Share on Facebook
