Konkurence hokeje? Sokolnictví. Československé duo o štaci v poušti

Milan Rabas | Foto: Archív Martina Jackuliaka

19. listopadu 19:15

Michal Hladký

Milan Rabas a Martin Jackuliak. Československá dvojice se setkala ve Spojených arabských emirátech. Důvod? Asi ten nejméně předvídatelný – hokej. Rabas s Jackuliakem hrají tamní nejvyšší soutěž za Abú Zabí. O zimním sportu na Blízkém východě se rozpovídali pro Hokej.cz.

Fanshop národního týmu

Jak jste se dostali v emirátech k hokeji?
Rabas: Po vysoké škole jsem byl v cizině. Ve Švýcarsku, následně jsem dost cestoval. Pak jsem se usadil na dva roky v Česku. Dostal jsem nabídku práce v SAE a vyrazil jsem. Předtím, než jsem se rozhodl, jestli odjet, jsem si zjišťoval informace o hokeji v Abú Zabí. V Česku jsem byl už trochu otrávený, řekl jsem si tedy, že je ideální čas někam vyrazit. Nikdy jsem nebyl v islámské zemi, chtěl jsem si rozšířit obzory. Nicméně bez hokeje bych tu vydržel tak rok, maximálně dva. (usmívá se)

Jackuliak: U mě to bylo podobné. Po juniorském věku jsem s hokejem úplně skončil. Deset let jsem byl pracovně v Anglii. Dostal jsem pracovní nabídku z emirátů, a hned když jsem měl chvíli volna, tak jsem na internetu hledal informace o hokeji v Abú Zabí. Poslal jsem zprávu. A za hodinu mi volal Milan, ať si to jdu zkusit.

Jaké byly vaše první pocity? 
Rabas: Rozhodně jsem byl mile překvapený. Nečekal jsem, že budou hrát tak kvalitní hokej. Nazval bych to poloprofesionální soutěží. Mísí se tu spousta hokejových stylů, jsou tu kromě domácích například Evropané nebo Kanaďané. 

Jackuliak: Já jsem žádná očekávání neměl. Bral jsem to tak, že si možná zahraju. Začátky byly těžké, dlouho jsem to nehrál, ale po chvíli jsem si zvykl. Hokej je jako jízda na kole, nezapomíná se. Jak říká Milan, je tu hodně cizinců se zkušenostmi z mládežnického hokeje. Jde to poznat.

Dá se v SAE hokejem uživit?
Rabas: Ti kluci, kteří tu mají rozvíjet mládež, tak jsou placení. Nikdo sem ale nechodí hrát jen hokej. Ale to se mění. Například v Dubaji si našli pro svůj tým sponzora. Byli tam hráči ze zahraničí, kteří tam pouze hráli za peníze.

Jackuliak: Kdyby někdo měl peníze a chtěl by vyhrát nejvyšší ligu, tak by neměl problém. Nicméně náš tým je čistě amatérský.

Martin Jackuliak

Martin Jackuliak | Foto: Archív Martina Jackuliaka

Kolik přibližně domácích hokejistů hraje nejvyšší soutěž ve Spojených arabských emirátech? 
Rabas: Jsou tu tři týmy (z pěti, pozn. red.), které jsou založeny hlavně na lokálních hráčích. Oni mají své trenéry, kteří tu vedou mládežnické programy. Jinak tu jsou většinou Kanaďané, občas nějací Američané či Rusové.

Emiráty jdou po všech směrem nesmírně nahoru. Rozvíjí se, pořádají různé sportovní akce. Myslíte si, že se posune v těchto končinách i hokej?
Rabas: Jsem tu osm let. Ano, za tu dobu šla úroveň zdejšího hokeje nahoru. V životě bych nečekal, že se lidi ze SAE dostanou na takový level. V první lize určitě, v té druhé tomu bylo naopak. Nicméně nutno dodat, že ta druhá nejvyšší soutěž je taková „pivní liga“. Hrají tam všichni, od úplných začátečníků až po ty, kteří ten hokej tak nějak zvládají.

„K tomu hokej nepatří v SAE k těm populárnějším sportům, jako jsou například fotbal, ju-jitsu či sokolnictví."

A co mládež?
Rabas: Ta tu nemá tak širokou základnu. Je tu mezera mezi generacemi. Když tu hokej začínal, tak tu byl velký „boom“. Ta druhá vlna už je daleko menší. Vidím to v mentalitě malých dětí, které tu nejsou úplně vedeny ke sportu. Musí se do všeho nutit. Nemají motivaci, většina z nich má bohaté rodiče a raději se flákají.

Jackuliak: Emiráty mají ambici ten hokej pozvednout výš. Rozhodly se jít cestou naturalizace zahraničních hráčů, těch tu hraje za reprezentaci spousta. Jenže kvůli tomu trochu zapomínají na mládež. K tomu hokej nepatří v SAE k těm populárnějším sportům, jako jsou například fotbal, Ju-jitsu či sokolnictví.

Chodí na zápasy nejvyšší soutěže nějací diváci?
Rabas: Moc ne. Výjimkou je například Prezidentský pohár, kdy sem přijedou celky z Evropy. Byli tu i moji bývalí spoluhráči z Chrudimi. Objevil se tu i Pavel Brendl, bývalý hráč NHL, který tu měl svůj tým.

Jackuliak: Na národní tým chodí i pár fotbalových fanoušků s bubny. (usmívá se) Nejvíc diváků je v Dubaji, kde je kluziště uvnitř obchodního centra. Ti se na to ale dívají hlavně ze zvědavosti, nikdy totiž hokej neviděli.

Rabas: Každou třetinu tam je někdo jiný. Zastaví se na chvíli a zase odejdou. (směje se)

Obchodní centrum v Dubaji

Obchodní centrum v Dubaji | Foto: Archív Milana Rabase

Chtěli byste někdy reprezentovat SAE? Jak už bylo zmíněno, hraje za ni spousta naturalizovaných cizinců.
Jackuliak: Já na to asi nemám. Ti naturalizovaní cizinci jsou na opravdu vysoké úrovni. Na druhou stranu jsem hrál na pár turnajích za reprezentace Bahrajnu nebo Saudské Arábie. Když hrají někde tyto celky, tak většinou povolají několik cizinců.

Rabas: Mám to podobně. Jsou to borci se zkušenostmi. Hrál jsem za reprezentaci SAE pár turnajů v Dubaji, bylo to víc hokejové. Jsou to Evropani, hrají kombinačně. Zajímavá zkušenost, ale jediné, co by mě na reprezentaci lákalo, tak hraní turnajů po celém světě.

Foto: Archív Martina Jackuliaka

Foto: Archív Milana Rabase

Foto: Archív Milana Rabase

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz