Koukám, abych nezakopával, říká Vladař o NHL. Na Davidy z Bostonu nedá dopustit
Foto: Markéta Křížová
Není o něm moc slyšet, Daniel Vladař ovšem za Atlantikem stoupá trpělivě vzhůru. Brankář Bostonu lační po NHL, v minulé sezoně odchytal i s play off 32 utkání na farmě v Providence a v té příští by rád vybojoval premiéru v NHL. „I kdyby to znovu nevyšlo, pořád budu věřit, že ve mně něco je. Udělám maximum, aby mi v Bostonu nabídli novou smlouvu," říká.
Vysoký gólman, který se v letech 2015-17 zúčastnil tří šampionátů dvacetiletých, se tento týden potí na kempu národního týmu dospělých v Jihlavě. „Už je to pár let, co jsem neměl možnost obléknout reprezentační věci, takže jsem se samozřejmě nemohl dočkat. Byl jsem rád, že jsem dostal příležitost, i za to, že mi v klubu vyšli vstříc," kvituje.
Je hodně příjemné, že reprezentační trenéři nezapomněli a stále o vás vědí?
Samozřejmě. Tím, že tady člověk stráví tři měsíce v roce, je léto hektické a strašně rychle uteče. Je pak příjemné vědět, že se o mně pořád ví. Že si dali takhle záležet, aby vybrali hráče, co ani nehrají v české lize. Trenéři všechno sledují, to je vidět. Jsem rád, že na mě nezapomněli.
Neměl jste obavy, zda proti účasti na kempu nebudou představitelé Bostonu?
Proběhlo to docela rychle. Jen se ptali, zda jsem zdravý a připravený. Dostal jsem nějaké instrukce s tím, že dají vědět. Do dvou dnů se pak ozvali, že úplně v pohodě. Jen mi řekli, ať jsem pak hlavně připravený na hlavní kemp,
Termín odletu do zámoří se blíží, že?
Teď už to půjde rychle. Přijedu domů, potrénuju posledních 14 dnů a letím.
Prý jste chodil trénovat na led s kladenskými Rytíři.
Jsem hrozně rád, že ani tam na mě nezapomněli. Vždy, když se vrátím, tak jsme spolu hned ve styku a mohu s nimi trénovat. Jsem normálně s klukama v kabině, za což jsem opravdu rád.
Foto: Markéta Křížová
Když se ohlédnete za poslední sezonou pod křídly Bruins, jaká byla?
Hodně důležitá, protože mám před sebou poslední rok smlouvy. Bylo třeba vybudovat si nějakou pozici, takže jsem se o to snažil. A také jsem dělal maximum, abych se zlepšil jako gólman. To je stránka, o níž se nemusíme bavit. Myslím, že se mi to i povedlo. Měl jsem možnost nakouknout na pár zápasů nahoru. Nedostal jsem sice šanci v NHL, ale doufám, že když teď přijedu připravený na kemp, tak si udělám ještě o něco lepší jméno a tu šanci pak dostanu.
Byl velký zážitek obléknout dres Bruins a zažít atmosféru, byť jste zápasy trávil jen jako náhradník?
Určitě. Když člověk začínal s hokejem, měl právě tento cíl - dostat se do NHL. Už jsem v zámoří nějaký ten rok a furt na to čekám. Ale pořád dělám maximum, aby to vyšlo.
Neříkal jste si na střídačce, že když se zraní brankářská jednička, nebo dostane hodně gólů, půjdete do hry?
Na jednu stranu to tak někdy může být, ale na druhou věřím hlavně tomu, že když člověk přeje dobré ostatním, tak se mu dobré vrátí. Takže jsem určitě nevstával každé ráno s přáním, aby se někdo zranil. Naopak jsem přál Bostonu, aby se dostal co nejdál. Mrzelo mě, jak to dopadlo ve finále Stanley Cupu. Já se hlavně snažil vybudovat si svou pozici na farmě. Koukám samozřejmě i nahoru, ale hlavně pod sebe na nohy, abych nikde nezakopával. Snažím se, abych byl připravený, když tu šanci dostanu.
Předpokládám, že jste hodně v kontaktu s Davidy Pastrňákem a Krejčím?
Oba jsou to super kluci, kteří tam už mají něco odehraného. Jsou v klubu doma, kdykoli jsem přišel, tak se snažili, abych se cítil dobře. Radili mi se vším možným, za což jsem hrozně rád. Jsou tam navíc i Zdeno (Chára) s Jarem (Halákem), kteří nám byli také nápomocni.
Foto: Markéta Křížová
Měl jste možnost být s týmem i během play off?
Ano, pak jsem však měl nějaké zranění, takže před tou poslední finálovou sérií mě poslali domů. Předchozí tři kola play off jsem s nimi ovšem prožil.
Jak se k dalším brankářům chová týmová jednička Tuukka Rask?
Úplně super. Je to pohodář, kterého jen tak něco nevykolejí. Už je tam také nějaký ten pátek. A byl skvělý i vůči mně, v tréninku jsme se stihli občas i pobavit. Ale hlavně jsem ho sledoval, jak se připravuje na zápasy a podobně, abych se co nejvíc naučil.
Máte před sebou poslední rok kontraktu. Starty v NHL by se vám hodily, co říkáte?
Já to neberu tak, že bych si dával nějaký časový limit, kdy to musí přijít. Je to otázka na trenéry a manažery, já se jen snažím být co nejlépe připravený a odvést to nejlepší. Kdyby to v sezoně ani tentokrát nevyšlo, pořád budu věřit, že ve mně něco vidí a nabídnou mi pak smlouvu na další roky, kdy to budu moci dokázat.
O návratu do Evropy jste tedy vůbec neuvažoval?
Každý hráč má nějaká zadní vrátka, o nichž tuší. Ale určitě to není tak, že bych přijel do České republiky a chtěl zjišťovat, kdo, za kolik a podobně... Jen se snažím dělat svou práci na maximum. Potom co se stane, to se stane.
Dá se říci, v čem vás zámořské působení nejvíc změnilo k lepšímu?
Jde hlavně o psychickou stránku. Člověk potřebuje zjistit, jak to tam chodí. Že kluby chtějí kolikrát hráče v určitém ohledu zkoušet, aby viděly, co vydrží a nevydrží. Od toho jsem se potřeboval trochu oprostit. Samozřejmě se člověk snaží zlepšovat i na ledě, ale psychickou stránku je potřeba pochopit především.
Share on Facebook
