Kůs zvažuje několik nabídek, ale i konec kariéry. Proč opustil Kadaň?

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

2. července 8:05

Ondřej Mach

Kadaň a Jaroslav Kůs, tohle dlouholeté spojení už v příštím roce fungovat nebude. Produktivní útočník se s Trhači dohodl na ukončení spolupráce a říká: „Pokud by se Petr Klíma uměl chovat k hráčům, jak se patří, tak si umím představit, že bych v klubu pokračoval.“ Kam povedou jeho další kroky?

Generali Česká Cup

Shodli jste se s vedením na tom, že v klubu nebudete pokračovat?
Aniž bych to nějak říkal vedení, tak už jsem byl na konci sezony vnitřně rozhodnutý, že to byla moje poslední sezona v Kadani. Nikomu jsem to ale neříkal, protože jsem to tak měl už v sezonách předtím, ale stejně jsem tam ještě rok odehrál. V Kadani jsem strávil osmdesát procent své kariéry, takže už jsem měl vztah k lidem z města a byl jsem spokojený. Když po této sezoně přišla čínská chřipka, tak jsme to řešili. Musím ale říct, že mě zaskočilo chování majitele Kadaně. Pokud by se Petr Klíma uměl chovat k hráčům, jak se patří, tak si umím představit, že bych v klubu pokračoval. Víc bych to asi nerozebíral.

Jak tedy budete na roky strávené v dresu Trhačů vzpomínat?
Určitě dobře. Tuším, že jsem tam odehrál svoje první utkání za chlapy, když mě do Kadaně poslali z Chomutova. Byl jsem tam od úplného bažanta, nějaké roky jsem strávil v Chomutově, jednu sezonu jsem hrál ve Varech. Posledních pět let to bylo takové, že jsme vymetali spodek tabulky, ale předtím byly i roky, kdy jsme soupeře trápili v play off.

„Posledních pět let to bylo takové, že jsme vymetali spodek tabulky, ale předtím byly i roky, kdy jsme soupeře trápili v play off.“

Dostáváte nyní nabídky od jiných klubů?
Nějaké nabídky mám. Stále zvažuji, jestli vůbec budu pokračovat v kariéře, ale samozřejmě nabídky přišly. Je to tak, že se teď rozhoduju. Nenahrála tomu ani celosvětová situace, nabídek je asi méně nebo nejsou tak zajímavé, jako by mohly být. Ale mám dvě tři nabídky. Když se na hokej.cz objevilo, že v Kadani končím, tak mi začal zvonit telefon. Teď se rozhoduju.

Stále je vám pouze třicet let. Proč nad koncem přemýšlíte už teď?
Dobrá otázka. Neříkám, že je to věk na konec kariéry. Ale musím říct, že se na mě psychicky podepsaly poslední roky v Kadani, kdy to fakt nebylo úplně jednoduché, hlavně po psychické stránce. To je nejspíš jeden jazýček na těch pomyslných váhách. Pak jde o to, že už mě nějakou dobu neživí jen hokej, během toho stíhám dělat ještě jiné věci. Přes karanténu jsem přemýšlel, jestli na hokej budu mít dost času. Neříkám, že končím, i vzhledem k tomu, jaké mám nabídky. Pokud přijde kvalitní nabídka, tak do toho půjdu. Nechávám si to otevřené.

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

Pokud se budeme bavit teoreticky: chtěl byste u hokeje po konci kariéry nějakým způsobem zůstat?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel, ale upřímně asi spíš ne. Ostatní by to možná viděli jinak, ale nepřipadám si úplně jako trenérský typ. Byť mi okolí říká, že bych to mohl dělat, ale já se na to necítím. Stát se může všechno, ale kdyby to dopadlo tak, že hokej hrát nebudu, tak bych určitě nepřemýšlel o tom, že bych se do něj rovnou vrhl zpátky.

Zmínil jste určité nabídky. Můžete prozradit, jestli se jedná o týmy mimo Chance ligu?
Co se týče České republiky, tak je to jen Chance liga.

„Neuvažoval jsem o tom, ale teď mám nabídky z jiných států a jsou zajímavé. Byť jsou taky poznamenané pandemií.“

Co odchod do zahraničí? Neláká vás vyzkoušet si hokej v cizině?
Je pravda, že během kariéry jsem měl hodně náznaků. Ale jsem nějakým způsobem vázaný k místu, kde žiju, proto jsem skoro celou kariéru odehrál v regionu. Maximálně jsem si odskočil do Karlových Varů. Neuvažoval jsem o tom, ale teď mám nabídky z jiných států a jsou zajímavé. Byť jsou taky poznamenané pandemií.

Je možné, že Chomutov bude hrát místo Chance ligy krajskou ligu. Neuvažujete o tom, že byste mateřskému klubu pomohl?
Předseda klubu mě kontaktoval, řešili jsme to i s potenciálními novými trenéry. Nechci spekulovat, jaká je tam teď situace, ale myslím, že není úplně dobrá. Nevěřím, že se to rozjede. Ale kdyby byla nějako rozumná nabídka… Jsem z Chomutova a za klub jsem vždycky hrál nejradši, takže bych s tím neměl problém.

Vraťme se ještě ke Kadani. Trhači velkou část vašeho působení patřili do spodních pater tabulky. Pro psychiku hráče to musí být hodně náročné, že?
Měli jsme štěstí, že jsme tam byli vždycky dva tři starší, kteří to, když to řeknu bez obalu, táhli. Ať to byl Kuba Trefný nebo Roman Chlouba. Poslední roky to ale bylo tak, že jeden odešel, nebo dokonce oba. To bylo nejhorší, když jsem tam po uzávěrce přestupů zůstal úplně sám.

Na ledě působíte poměrně emotivně, nebylo už té frustrace z porážek někdy příliš?
Nepřipadám si, že bych byl impulsivní hráč, ale asi to s tím mělo určitou spojitost. Neříkám, že jich bylo hodně, ale za poslední roky jsem měl nějaké blackouty.

O Kadani se navíc nelichotivě vyjadřovali i někteří protivníci. Jak se tohle poslouchá?
Poslední dvě sezony to byla porážka za porážkou a většinou ne nízké. Když se pak tým trochu srovnal, tak jsme měli období, kdy jsme se zvedli. Nevyhrávali jsme pravidelně, ale třeba jsme třikrát porazili Jihlavu. Myslím, že se hrál i dobrý hokej, když kluci dělali, co měli a podržel nás gólman. Když se to takhle sešlo, tak jsme byli konkurenceschopní, ale hodně nám utíkaly začátky.

„Poslední dvě sezony to byla porážka za porážkou a většinou ne nízké. Když se pak tým trochu srovnal, tak jsme měli období, kdy jsme se zvedli.“

Generální manažer Petr Klíma na webových stránkách uvedl, že se mužstvo naučilo prohrávat. Cítil jste to podobně?
Na začátku určitě. Nejdelší dobu jsem strávil asi s Kubou Trefným a vím, že jsme z toho byli hodně špatní. Nechci říct, že se to dělalo špatně, ale prohrávali jsme zápas za zápasem. Na mladé kluky to nemělo úplně dobrý vliv, nějak jsme se to snažili držet a nebylo to úplně jednoduché. Vždycky pak bylo pár zápasů, kdy jsme byli schopní vyhrát. Když jsme loni vyhráli po dlouhé době a všude psali, že jsme vyhráli snad po roce a půl, tak si myslím, že to byl dost dobrý impuls a podařilo se nám na to nějakými zápasy i navázat.

Klubu v úvodu minulé sezony pomáhal Vladimír Růžička a generální manažer Klíma říkal, že měl velký přínos. Vzali jste si jako tým něco z jeho rad?
Určitě. Na Vláďu Růžičku má každý jiný názor, ale z trenérského hlediska je jeho přínos nezpochybnitelný. Svoje zásady nám do týmu vtiskl a nějakou dobu jsme je drželi. Možná se to začalo projevovat, až když odešel do Hradce. Když odešel a navykli jsme si na jeho styl, tak se začalo i vyhrávat. Plnili jsme to, co nám vštěpoval do hlavy, a neslo to ovoce.

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

Myslíte, že se kadaňský hokej v dalších letech může vymanit z nálepky prvoligového otloukánka?
Těžko říct. Ale určitě může, nic není nemožné. Jak to tam vedou, to je jejich věc. Podle mě to budou mít těžké. Navíc v konkurenci, kdy do ligy přišly další tři týmy, které to tam jdou odevzdat a zachránit se. Nevím, kolik přesně padá týmů, ale pro Kadaň to bude hodně těžké. Na druhou stranu je to o financích. Když se seženou a přijdou nějací hráči, tak můžou hrát důstojnější roli. Budu jim to přát už jen kvůli klukům a chlapům z města, se kterými jsem měl vždycky dobré vztahy.

Co se týče individuálních statistik, v týmu jste vždycky patřil mezi nejproduktivnější hráče. Byla to pro vás aspoň taková malá náplast?
Člověk to vnímá. Kdo říká, že se na statistiky nedívá, tak podle mě lže. Samozřejmě to každý hráč vnímá a chce bodovat. Nějaká náplast to možná je, ale tím, že jsme moc nevyhrávali, to tak nevnímáte. Já jsem byl rád za každý bod, kterým jsem týmu pomohl. Na druhou stranu, od toho jsem tam byl, abych body dělal.

„Člověk to vnímá. Kdo říká, že se na statistiky nedívá, tak podle mě lže.“

Vyhovovala vám tahle role bodového hráče?
Jo, vždycky jsem na to byl zvyklý. Pro mě byl trochu problém přechod do áčka, kdy junioři úplně nedostávají prostor, pokud to není nějaký velký talent. Pro mě to byl kámen úrazu, když jsem šel do áčka. Jednu dvě sezony jsem se trápil, ale pak jsem si vybojoval nějakou pozici a trenéři věděli, že se mnou mohou počítat do každé situace. Myslím, že jsem důvěru splácel.

Co vaše aktuální příprava? Udržujete se nějak v kondici?
I když jsem koketoval s myšlenkou, že bych nehrál, tak jsem zvyklý na to, že se v červnu něco dělá. Od května pravidelně chodíme na ledy, letos to bylo kvůli pandemii trochu posunuté. Dvakrát třikrát týdně jsem chodil na led, udržuju se tak nějak pořád.  

Otázka na závěr: vaším velkým koníčkem jsou psi. Kdy ve vás tahle vášeň vznikla?
Když jsem se poznal s přítelkyní, která se tomu věnovala. V životě bych do sebe neřekl, že něco takového budu schopný dělat. Na druhou stranu teď si bez toho život neumím představit, protože pro mě je to takový způsob relaxace. Navíc po takových těžkých sezonách v Kadani, kdy prohráváte víc zápasů za sebou. Pak si doma lehnu mezi psy a ležím s nimi dvě hodiny. Psychicky si odpočinu, je to pro mě skvělý oddych.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz