Loni brali dech, co letošní beci? Cibulka věří: Taky můžeme ukázat parádní hokej
Tomáš Cibulka
|
Foto: Martin Voltr
Pokud jste o minulých Vánocích seděli u televize a doslova slintali nad hrou obránců české dvacítky, pak je s vámi všechno v naprostém pořádku. Otázkou zůstává, jestli si to letos zopakujete... Vynasnaží se o to například Tomáš Cibulka.
Cibulku jako jednoho z mála hokejistů v týmu čeká první mistrovství světa, osmnáctky ho totiž vzhledem k angažmá v Kanadě minuly. Alespoň se ale za mořem stihl parádně vybrousit.
Ve Val-d'Or je aktuálně třetím rokem. S osmi góly a dvaceti nahrávkami vede bodování obránců napříč celou quebeckou ligou, a to ještě hraje za její nejslabší tým! Teď přichází chvíle, aby českým fanouškům vlastně poprvé ukázal, co se v něm schovává.
Bude to potřeba. Protože jestli chtějí čeští junioři obhájit medaili, jejich obránci se musí přiblížit výkonům loňských hrdinů ze zadních řad, které byly prostě fantastické.
Tomáši, hádám, že jako nejproduktivnějšímu obránci ligy se vám na kemp dvacítky letělo dobře.
Liga se nedá porovnávat s reprezentací, je to úplně něco jiného. Samozřejmě to ale potěší a jsem za to rád. Vděčím za to všem spoluhráčům, kteří mi takhle pomohli. Bez nich bych to určitě nedokázal.
„V průměru mám kolem 27 minut na zápas. Důležité je starat se o sebe, o svoje tělo.“
Přitom hrajete v nejslabším týmu soutěže...
Bohužel je to tak, jsme poslední a nedáváme moc gólů. Doufám, že se to zvedne.
Máte tým na začátku přestavby?
Neřekl bych, že úplně na začátku. Hodně mladých kluků jsme měli i minulý rok a taky to podle toho dopadlo, protože se nám nepovedlo udělat play off. Myslím si, že teď po Vánocích to může být lepší. Mladí kluci se budou zlepšovat a taky se nám vrátili kapitán a první gólman, takže věřím, že to na sebe postupně bude navazovat. Asi taky proběhnou nějaké trejdy, to je na manažerovi a trenérovi.
Vy už máte status mazáka? Nejste v týmu nejdéle ze všech?
Nejdéle ne, jsou tam i dvacetiletí kluci a taky kluci stejně staří jako já, se kterými jsem začínal. Ale ano, jsem takový mazák (usmívá se).
Kolik minut na zápas dostáváte?
Někdy i přes třicet, ale myslím si, že v průměru bych měl mít tak kolem dvaceti sedmi. Trenér mi umožňuje hrát přesilovky, oslabení a všechny situace. Jsem rád, že mi věří natolik, že mám takový prostor.
„Obránci parádně podporovali útok, ale skvěle hráli i v obranném pásmu, zakládali a obecně hráli s pukem. Jenom jsem na ně koukal.“
To je pořádná porce. Jak ji zvládáte?
Je to fyzicky náročné. Důležité je starat se o sebe, o svoje tělo. Dodržovat všechno, co je potřeba. Snažím se být stoprocentně připravený na každý zápas, ale i každý den.
V Česku vás „proslavil“ nájezd za Benátky nad Jizerou v Jihlavě, ale i teď dáváte hezké góly. Zdá se, že jste na beka hodně šikovný.
Já to úplně nedokážu posoudit, ale vím, že je to jedna z mých hokejových předností – hra s pukem a jak dokážu zakončit nebo se dostat do šancí. Jsem jenom rád, že mi to tam padá a dávám takové góly. Doufám, že to tak bude pokračovat i tady na mistrovství.
Ten kluk nemá nervy! 16letý Cibulka nádherně rozhodl v Jihlavě
To by se hodilo, protože loni byli obránci skutečně vynikající. Jak těžké bude navázat na jejich výkony?
Samozřejmě jsem si toho vědom, jaký tým a jaká obrana se sešla. Věřím v to, že tenhle rok taky máme super tým. Podle mě můžeme taky konkurovat a když každý z nás odvede svůj kus práce a dá do toho víc než normálně v klubu, tak si myslím, že můžeme taky ukázat parádní hokej.
Koukal jste se loni?
Sledoval jsem celé mistrovství z Kanady, takže jsem nemusel vstávat. Fandil jsem, hráli jsme krásný hokej. Obránci parádně podporovali útok, ale skvěle hráli i v obranném pásmu, zakládali a obecně hráli s pukem. Jenom jsem na ně koukal a byl jsem za to rád. Taky jsem se snažil vzít si od nich něco pro sebe a okoukat detaily.
Dokázal byste k některému ze zadáků připodobnit svoji hru?
Nevím, jestli se to dá úplně porovnat. Každý hraje trochu odlišně a já nevidím věci, které na mě vidí trenéři nebo ostatní. Samozřejmě bych se ale chtěl porovnávat s těmi nejlepšími, jako byli Standa Svozil nebo David Jiříček.
Na žádném mistrovství světa jste ale ještě nehrál. Těšíte se o to víc?
Těším se strašně moc. Minulo mě i mistrovství osmnáctiletých kvůli tomu, že mě tým z Kanady nepustil. O to víc se těším. Je to sen každého mladého kluka, který na dvacítky o Vánocích kouká, jako jsem každý rok koukal já. Obrovský zážitek, největší turnaj v našem věku. Jenom se budu snažit si to maximálně užít, ukázat, co ve mně je, a co nejvíc pomoct týmu.
„Těším se strašně moc. Je to sen každého mladého kluka, který na dvacítky o Vánocích kouká, jako jsem každý rok koukal já.“
Trenér Patrik Augusta ale zmiňoval paradoxní nevýhodu pro český tým, že se hraje v Evropě, když většina mužstva působí za mořem. Jak to cítíte vy?
Je to něco úplně jiného, ten prostor na ledě se nedá moc porovnávat. Tady je daleko víc místa jak pro útočníky, tak pro obránce. Myslím si, že je to i bruslařsky náročnější. Neřekl bych ale, že bych s tím měl mít extra problém, zvládnu se přizpůsobit. A věřím, že i kluci. Přece jenom jsme měli týden kemp v Příbrami a teď máme týden ve Švédsku. Věřím, že se s tím každý seznámí a na první zápas budeme maximálně připravení.
Na co si jako obránce musíte na širokém ledě dávat pozor?
Na ten prostor, jaký mají útočníci. Mohou mnohem víc manévrovat s pukem, i rohy jsou větší. To je pro nás daleko těžší. Na druhou stranu, na útočné modré čáře máme víc prostoru, takže taky někdy budeme mít víc času.
Share on Facebook
