Mají ze mě bobky v kalhotách, culí se Marcel. Trofej chce pro Lokajíčka
Foto: Karel Švec, Český hokej
Na ledě ho nemůžete přehlédnout. Marcel Marcel je největším tvrďákem finálové série, ba dokonce možná celé juniorské extraligy. Rozdává rány, hrát proti němu hodně bolí. Plzeňský útočník by udělal všechno pro to, aby indiáni urvali vytoužený titul.
V posledních dvou zápasech se to ale ani jemu, ani jeho spoluhráčům nepodařilo. Indiáni promarnili za stavu 3:1 oba mečboly a ve čtvrtek budou muset do Liberce k sedmému duelu. Poslední porážka 0:3 na domácím ledě je hodně štvala.
„Tlačili jsme je, přehrávali jsme je, hráli jsme dobře. Každý do toho šel správně nastavený. Ale když nedáte gól, tak nemůžete vyhrát. Udělali jsme pár chyb, oni nám ujeli a potrestali nás,“ smutní.
Váš trenér Petr Vojan říkal, že série je o hlavě. Souhlasíte s ním?
Jednoznačně, je to těžké. S Pardubicemi jsme odehráli těžkou sérii, se Spartou taky a teď máme další. Nejde o to najít motivaci, tou je samozřejmě medaile, ale ve srovnání se základní částí je to určitě těžší.
Indiáni nevyužili ani druhý mečbol. Takhle mladí Tygři loupili v Plzni
A může vás nahlodat, že jste ztratili vedení 3:1 na zápasy?
To nevím, teď nás nemá co nahlodat. Je to 0:0 a jeden zápas rozhodne. Šedesát minut, a to je všechno. Kdo bude lepší a dá víc gólů, ten si odveze tu trofej.
„Je to 0:0 a jeden zápas rozhodne. Šedesát minut, a to je všechno. Kdo bude lepší a dá víc gólů, ten si odveze tu trofej.“
Jak si užíváte podporu fanoušků? Vy i řada dalších spoluhráčů jste to ochutnali už v A-týmu, zkušeností máte dohromady hodně.
Mně to vyhovuje, je to super. Když dojde energie a teď slyším ty fanoušky, tak mi ji to ještě dobije. Pořád nás to motivuje a strašně žene dopředu. Měli jsme i kotel a nějaké kamarády v Liberci, doma byla neskutečná atmosféra. Docela mě mrzí, že jsme to před lidmi nemohli doma vyhrát, aby to s námi oslavili. Ale věřím, že to přivezeme.
Bavíme se v době, kdy už některé kluby startují letní přípravu na novou sezonu. Jak se cítíte?
Chodím i do oslabení, takže hraju hodně a je to pro mě náročné. Faulujeme a občas nám pan rozhodčí trošku přitíží, takže máme o nějaké zbytečné oslabení navíc a to nás vysiluje. Do každého zápasu ale jdu jako nový a snažím se dělat maximum, abych převedl to nejlepší, co ve mně je.
Díky své postavě máte úlohu tvrdého chlapa. Daří se vám ji plnit podle představ?
Jo, myslím si, že někteří mají bobky v kalhotách. Někomu jsem i ukazoval, ať si je vyklepe (směje se). Ale ne, to musí být. Oni prostě musí vědět, že jakmile dostanou puk a jsem tam já, tak schytají ránu a bude je to bolet. A když je to bude bolet, tak my z toho budeme těžit. Může to být velká výhoda, protože podle mě není příjemné dostat ode mě ránu.
Z tvrdých zákroků na obou stranách ale vznikají emoce, které sérii podle mě hodně ovlivňují. Někdo přibrousí víc, někomu se pak nelíbí, jak rozhodčí vylučují... Souhlasíte?
Ano, bohužel to hraje roli. My se snažíme, aby nás to nerozhodilo, ale když pak třeba vidíte, co rozhodčí nepískne, a vy víte, že to je nebezpečný zákrok... Jde vám do hlavy, nebo třeba teď jsem dostal do rozkroku přímo před rozhodčím, on na to koukal a nic nedělal. Já vím, že je play off a laťka se trošku posune, že nepískají každou blbost, ale myslím, že v posledních dvou zápasech tam byly tvrdé zákroky a jasné fauly, které nebyly písknuté. Bohužel nás to pak taky naštve, není nám to jedno. Když to rozhodčí nefoukne, snažíme se to vrátit nějak čistě.
„Já vím, že je play off a laťka se trošku posune, že nepískají každou blbost, ale myslím, že v posledních dvou zápasech tam byly tvrdé zákroky a jasné fauly, které nebyly písknuté.“
Když si vypůjčím vaše slova, nemáte po posledním zápase bobky z brankáře Daniela Krále, který vás vychytal?
Vůbec. Jemu se první dva zápasy nepovedly a nemyslím si, že by nás teď vychytal. Podle mě to nebylo o něm, ale spíš o nás. Neměl tam nějaké zázračné zákroky, spíš my jsme to netrefili nebo neviděli, že tam byla prázdná brána.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Co podle vás může rozhodnout sedmý zápas? Do takové situace se hokejista dostane maximálně párkrát za život, když má tedy štěstí a probojuje se do velkého hokeje. Sami jste to zatím mohli vidět jedině v televizi.
My jsme takové zápasy pořádně nezažili, kvůli covidu jsme o to přišli. Takže to pro nás bude nové. Doufám ale, že to vezmeme jako každý zápas, i když bude těžký. Určitě musíme hrát pospolu a týmově. Hlavně musíme dát gól (usmívá se) A ne jenom jeden, musíme se cpát do brány. Musíme hrát tvrdě jako třeba v posledním zápase, kde jsme podle mě hráli dobře, akorát nám tam nic nepadlo.
„Když my bojujeme na ledě, blokujeme střely a dostáváme rány od protihráčů, tak to bolí, ale to on je bojovník.“
Navzdory předpokladům s vámi byl ještě i na šestém utkání Jan Lokajíček, který měl přitom už nastoupit na léčbu. To pro vás musí být další impuls, abyste titul vyhráli.
Strašně rád bych domů přivezl tu trofej pro něj. Když my bojujeme na ledě, blokujeme střely a dostáváme rány od protihráčů, tak to bolí, ale to on je bojovník. My jsme se jako tým semkli a ukázali mu naši podporu, a ještě bych mu rád přivezl zlatou medaili. Doufám, že to všechno zvládne, držím mu pěsti. My jsme ho namotivovali, aby bojoval, a on motivoval nás, abychom bojovali za něj na ledě.
Share on Facebook
