Mandátovo srdce: Soustředění (nejen) na Kacetla, rozjeté nohy i hlas
Jan Mandát slaví branku.
|
Foto: Michal Dědič
„Trochu chraptím, dneska jsem se vyřval…“ omlouval se s úsměvem Mandát, když dorazil na rozhovor po utkání, kde Dynamo dvakrát vedlo. Až na třetí pokus ale vedení udrželo a zvládlo tak zápas urvat – šest minut před koncem spustil radost domácích právě Mandátův útok.
„Mandáta s Poulíčkem a Vondráčkem provází dobrá forma v celém play off, dnes to znovu potvrdil. Díváme se na celý náš tým, ale konkrétně o nich můžu říct, že jsem moc rád, jak kluci pracují,“ pochválil Marek Zadina tři pravidelně bodující útočníky.
Jejich zbraň? Rychlé nohy, souboje, zkušenosti. I když zrovna nejsou na puku, málokdy se dostanou pod tlak ve vlastní třetině. Všimnete si vysokého nasazení, otravného napadání i zodpovědnosti.
Když ale těm třem dáte prostor, vynikne i hokejovost. Oba rozhodující Vondráčkovy góly padly díky zaváhání třinecké obrany a důslednosti třech „Vlčáků“, jak jim v týmu přezdívají.
Jak viděl zápas nahrávač Jan Mandát?
Vstoupili jste dnes do utkání aktivněji?
Přijde mi, že v každé sérii jsme měli po dlouhé pauze první zápas takový kostrbatý. Jediným rozdílem bylo, že jsme i tahle utkání zatím dokázali zvládnout výsledkově. Proti Třinci nám to o gól nevyšlo. Rozjezd je těžší, druhý zápas byl jiný, už ráno na rozbruslení jsem se cítil třeba jinak. Bylo to vidět na ledě.
Hodně jste chodili do Ondřeje Kacetla, měli jste od trenérů takové zadání?
To ani ne. V prvním zápase jsme se do branky netlačili vůbec, teď jsme chtěli být lepší. Ale vůbec nešlo o to, že bychom chtěli po Kácovi nějak lézt. Jen když obránce střílí, je potřeba před ním stát a clonit mu.
Minimálně jednou, při jeho faulu na Hájka, bylo vidět, že jste ho vyprovokovali, ne?
Asi jo. Na druhou stranu ale taky je potřeba myslet na to, že musíme krotit naše emoce. Když to nevyjde, jsou z toho zbytečný fauly. To je prostě velká škoda. Pořád jsme si říkali, že musíme být v klidu. Odvádí nás to totiž od hry, když se necháme vyprovokovat. Přitom ve dvou třetinách jsme toho Třinci moc nedali, ale pak jsme rozhodili akorát sami sebe.
Zbytečný byl hlavně faul Richarda Pánika, po kterém Třinec srovnal na 3:3. Jak v tu chvíli reaguje střídačka?
Stalo se. I gól na 2:3 nebyl povedené, na ledě jsme byli zrovna my a odrazil se puk před branku, kde zůstal nepokrytý hráč – tam, kde je to nejnebezpečnější. Pořád jsme byli ale pozitivní i po třineckém třetím gólu. Říkali jsme si, že budeme hrát zkrátka u nich a uvaříme je. Povedlo se.
Dvakrát jste nahrával Vondráčkovi. Funguje vám spolupráce s Poulíčkem i mimo led?
Jo, snažím se soustředit na naši lajnu. I v mezihře, když se na ledě něco děje, sedíme my tři vedle sebe a snažíme se soustředit na naše úkoly, na další střídání. I když dáme gól, klidníme emoce a začínáme makat nanovo. Zápas jsme odehráli kvalitně, šli jsme si za tím a byli jsme odměnění za tu tvrdou práci.
Byly dva góly výsledkem tlaku do branky?
Dá se to tak říct. Hráč se cítí na ledě lépe, když většinu zápasu jste na puku, neodhazujete ho a vytváříte si šance jednoduchou hrou. Naše hra je na tomhle principu založená a je super, že to nese ovoce.
Vyrovnání Třince na 3:3 ale muselo být pro hlavu těžké hlavně v tom, že Oceláři už pak takové zápasy většinou nepouštějí…
Právě se mi líbilo, že tuhle věc jsme v hlavě dokázali zvládnout. Na střídačce se nedělo nic ve stylu, že bychom si řekl: „Tak, a je to tady zase.“ Pořád jsme se povzbuzovali a byli pozitivní. Věřili jsme, že zápas zvládneme.
Šest vstřelených branek je příjemným bonusem pro sebevědomí?
Důležité je, jak jsme si ukázali, že Kacetlovi góly dát můžeme. Ale série je 1:1 a pořád je to tuhý boj. S nimi to tak bylo vždycky a šest branek na tom nic nemění.
A hlas máte nalomený z pokřiku po výhře?
To je z celého zápasu. Jsem emotivní člověk, často jsem řval na střídačce, ať jsme v klidu. No, je to finále, emoce lítají. Jen se všechno snažíte držet v mezích, ať jsou emoce co nejvíc pozitivní. Někdy je těžké to vyvážit, ale to je právě výzva pro každého hráče, aby měl silnou hlavu a dokázal to korigovat.
Pohled Tomáše Vondráčka:
„Honza Mandát odvedl skvělou práci, našel mě tam. Gól byl jeho. Já nepřemýšlel, kam střílet, jednoznačně jsem chtěl nacpat puk nahoru. Druhý gól prošel trochu se štěstím, třinečtí si tam puk ještě srazili. To byla úleva. Na černé myšlenky totiž po srovnání Třince na 3:3 nebyl čas, zbývalo deset minut. Musíte být pozitivní, nám se tenhle přístup vyplatil. Poučení pro příště? Větší zodpovědnost, trochu krotit emoce. Chtěli jsme ale hrát důrazněji, to se určitě povedlo, vlítli jsme na ně už od začátku. V tomhle zápase jsme to byli my, takhle se chceme prezentovat. Odčinili jsme první nepovedený zápas, ten už je za námi.“
Share on Facebook
