Další naděje z Klatov. Střelce Tománka inspiruje i Florida: Měla neskutečný chtíč

Každoročně stojí za to sledovat talentované mladíky, kteří se v plzeňské Škodovce prodírají vzhůru. Směrem k extralize, směrem k NHL... Není jich málo a moc rád by se mezi ně zařadil i Matěj Tománek.

Čtrnáctiletý útočník má ke zmiňovaným metám ještě hodně daleko, ale v uplynulé sezoně na sebe poprvé výrazně upozornil. Napříč republikou nebylo v nadstavbě soutěže devátých tříd produktivnějšího hráče.

Matěj Tománek zaokrouhlil svůj příspěvek na sedmdesáti bodech ve 26 utkáních. Konta soupeřů zatížil 32 góly, dalších 38 jich připravil. Ačkoli plných 23 bodů zaznamenal v utkáních proti Havlíčkovu Brodu, nejslabšímu týmu nadstaveb, pořád je to parádní bilance. Vždyť liga deváťáků už měla svou kvalitu.

Posun do dorostu každopádně staví před Tománka další výzvu: Pořádně zabojovat na suché přípravě i na ledě a získat pevné místo v extraligovém kádru.

Jak totiž sám prozrazuje, nerad by kvůli tradičnímu přetlaku u indiánů zamířil do nižší soutěže k Wolves, kteří pro něj dosud představovali největší rivaly...

Matěji, máte za sebou hodně intenzivní a povedenou sezonu. Co ve vás zanechala?
Největší zážitek byla určitě olympiáda, tu jsem si naprosto nejvíc užil. Bohužel jsme to nedotáhli do vítězného konce, což se v hokeji stává. Chtěl bych poděkovat všem spoluhráčům, se kterými jsem na olympiádě hrál. Byl to perfektní turnaj a zkušenost. A v klubu? Tam nám bohužel konec sezony nevyšel. To je velká škoda, protože jsme byli skvělá parta a naprosto jsme si rozuměli.

Na olympiádě se hrály kvalitní a vyhecované zápasy. Připravila vás na ně soutěž devítek?
Určitě nás hodně připravily. Bylo to docela náročné, někdy jsme měli i dva zápasy o víkendu. Soutěž byla dobrá. Celkově jsme hráli víc kvalitních zápasů, kde nebylo jasné, že vyhrajeme velkým rozdílem, ale že můžeme i prohrát.

Za čím jste si v lize šli?
Hned od začátku trenéři říkali, že by byl velký úspěch dostat se do play off. To byl takový náš sezonní cíl a když jsme se tam dostali, tak jsme měli radost. Trochu jsme si to ale pokazili hned prohrou ve čtvrtfinále.

V nadstavbě jste bojovali o první místo s Pilsen Wolves. Byli jste velkými rivaly?
Největšími, co to šlo. Po každém zápase proběhly na instagramech fotky, že Wolves padli nebo že Škodovka padla. Hecovali jsme se navzájem. Zápasy byly tvrdé a skvělé, i atmosféra byla vždycky parádní.

Asi vás mrzelo, že skončili před vámi.
To je pravda. Nám se bohužel konec sezony nevyvedl.

Z play off jste vypadli s Mladou Boleslaví, která nakonec získala titul. Může vás aspoň trochu zahřát, že jste prohráli s pozdějším mistrem?
Trošku jo. I když jsme ji mohli porazit.

Co vám v sezoně celkově šlo?
Myslím si, že hlavně hra pět na pět. A taky oslabení nám hodně šlo. Pracovali jsme na tom, pak jsme se snažili ladit i přesilovky, ale ty nám bohužel moc nešly.

Měli jste nejofenzivnější tým soutěže a vy jste opanoval bodování nadstaveb. Cítil jste se dobře?
Jo, cítil. Narostlo mi sebevědomí, ale hlavní byli spoluhráči, kteří mi krásně připravovali šance a doplňovali jsme se navzájem. Bylo to perfektní.

S kým jste hrál nejvíc?
Asi s Jiřím Maxou a Vencou Pitterem. Už spolu hrajeme dlouho, akorát Jirka hrál nějakou dobu za starší, takže jsme se spolu potkali v lajně zase po pár letech.

Dáváte radši góly, nebo je připravujete? Bilanci jste měl poměrně vyrovnanou.
Je mi to jedno. Spíš ale hru tvořím a snažím se víc nahrávat. Když se dostanu do šance, snažím se dát gól.

Na čem jste nejvíc zapracoval, že se to projevilo na bodech?
Snažil jsem se hlavně pracovat na střelbě, protože to byla moje slabina. Trochu se to povedlo. Doma si třeba vezmu desku a střílím, pak posiluju ruce – dělám kliky nebo různé další cviky.

Kým se inspirujete?
Můj hokejový vzor je Connor Bedard. Líbí se mi, jaký má herní přehled, taky jeho střela a hlavně rychlost.

To asi platí teprve pár let. Co předtím? Třeba nějací hráči z Plzně?
Předtím to byl David Pastrňák. Z Plzně se mi vždycky líbili Dominik Kubalík a taky Milan Gulaš.

Vy jste v Plzni začínal?
Ne, v Klatovech. Byl jsem tam do šesté třídy a tehdy jsem přešel do Plzně.

Nejste zdaleka prvním z tohoto města.
To je pravda. David Jiříček, Adam Jiříček, taky právě Jiří Maxa...

...a předtím Lukáš Kaňák, Michal Moravčík, Petr Kodýtek a další. To je víc než slušná vizitka. Dotáhli to daleko, jaké cíle si před sebe stavíte vy?
Teď bych se chtěl chytnout v dorostu. Pak tam dát nějaké góly a přihrávky, a hlavně to s týmem dotáhnout co nejdál v play off.

Panuje v týmu konkurence?
Velká. Chodí nás trénovat hodně a je to náročné. Musíme makat na sto procent a snažit se, aby si nás trenéři museli vybrat.

Určitě bude mít klub navázanou spolupráci s Wolves, kteří postoupili do Ligy dorostu. Kdo neudělá kádr, mohl by jít tam, viďte?
Je to tak. Už k nám přišli nějací hráči z Wolves a kdo se nedostane do kádru, nejspíš půjde do dorostu Wolves nebo do dorostu Třemošné, která bohužel spadla.

Jak byste to bral, když to doteď byli vaši velcí rivalové?
Upřímně si to nedokážu představit (usmívá se).

A co další vyhlídky?
Kdyby se naskytla možnost jít někam do zámoří, nebo třeba do Švédska, Finska, tak bych určitě šel.

Komu přejete v NHL?
Bostonu, hodně kvůli Pastrňákovi.

Obrečel jste, když letos vypadl?
Bral jsem to těžce. Doufal jsem, že letos to konečně vyjde. Měli výborný kádr, ale bohužel Florida to asi chtěla trochu víc.

Co podle vás rozhodovalo, že se probila až do finále?
Její urputnost a chtíč vyhrát. To bylo neskutečné. Ukázali to ve všech sériích, až ve finále s Vegas jim to nevyšlo.

Může to být inspirace i do vaší osobní kariéry?
Rozhodně. Trenéři nám to říkali: Nemusí se ti vždycky dařit, ale vždycky musíš hrát na sto deset procent pro tým.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter