Děti se hrou učí nejvíc a ani o tom nevědí, říká regionální trenér Štětina

Foto: Pojď hrát hokej

Projekt regionálních trenérů rozjel Český hokej v roce 2013 a jeho součástí je i David Štětina, který má pod palcem šest pražských klubů. Jak v nich funguje trojúhelník hráč–trenér–rodič? Jak důležitá je hra?

Jak vypadá vaše činnost regionálního trenéra?
Primárně zastávám funkci vedoucího žákovských kategorií ve Spartě. Pozici regionálního trenéra vykonávám jako vedlejší pracovní činnost. Neřadím se tedy do skupiny profesionálních regionálních trenérů, kteří mají na starost třeba dvanáct týmů i víc. Spolupráci s Českým hokejem mám nastavenou formou přidělených klubů po Praze, kterým se věnuji převážně ve svém volnu. V klubech se snažím provést alespoň šest návštěv za sezonu, kde sleduji a konzultuji především průběh tréninků a zápasů.

Když máte na starosti kluby v hlavním městě, jaké to čítá výhody a nevýhody?
Výhoda je v tom, že nemusím tolik cestovat jako ostatní kolegové, jenom si objíždím kluby po Praze – Spartu, Slavii, Kobru, Hvězdu, Letňany a Smíchov. Nevýhody žádné nevidím, jenom v tom, že je to časově náročné, ale to není o blízkosti. Mám na Spartě na starosti celou mládež po devátou třídu a k tomu svoje dvě kategorie, což je hlavní náplň. Podle volného času si plánuji návštěvy v pražských klubech, abych si časově našel jejich tréninky a zhlédnul je ve všech kategoriích.

Liší se pro vás práce v menších a větších klubech?
V mládeži to chceme mít všechno nastavené na jednu notu, aby tréninky probíhaly podobným způsobem. V tomto duchu mluvím i s hráči a trenéry v jednotlivých klubech, není tam žádná rivalita. Jde o pomoc a zpětnou vazbu mezi trenéry a svazem, abychom věděli, co od nás potřebují a co my od nich vyžadujeme. Od aktuální sezony mají kluby další výhody, že dostávaly každý měsíc tréninky pro nejmenší kategorie. Tréninky si pak v klubech zkoušeli a byl to pro ně námět s novými cvičeními, která si můžou poupravit. Viděli nová cvičení, ze kterých si mohou vzít něco, co se jim líbí.

Chtěl byste někoho konkrétně pochválit?
Obecně po Praze, ale i v dalších krajích, se situace z hlediska tréninkových jednotek na ledě i na suchu ohromně zvedla. Ať už co se týče dovedností, což je hlavní náplň, nebo hry, protože chceme, aby se hráči hokejem bavili a nebyl to jenom dril. Hry jsou důležitá součást tréninků, mělo by to být s dovednostmi 50 na 50, aby to bylo zábavnou formou, což se nám velice dobře podařilo nastavit. Všichni kluci – kolegové trenéři – hodně dobře pracují a kvitují tuhle náplň.

Jak jste spokojený s fungováním v trojúhelníku hráč–trenér–rodič?
Dříve, když jsem začínal u nejmenších kategorií a celé si to prošel až po starší kluky, cítil jsem tlak rodičů na trenéry i malé děti. Postupem času už to ale není tolik znát, rok od roku se to zlepšuje, když trenéři komunikují s hráči i s rodiči, jak se mají chovat. Je potřeba nechat dětem volnost, aby ony tvořily a nehrály pod tlakem. Nesmí se na ně křičet a zvyšovat hlas, spíš je to o pozitivní motivaci, aby to zkusili udělat příště lépe.

V čem vnímáte mezery?
Samozřejmě se v každé kategorii i v každém týmu najde někdo z ambiciózních rodičů, kteří tlačí na své děti, aby hrály tak a tak. Na zápase na ně pokřikují a gestikulují, aby přihrály a jely, ale to je to, co nechceme – aby dostávaly návodné pokyny. Je to pak hlavně na trenérovi, aby hráči nevnímali své rodiče na tribunách. Snažíme se tohle vymýtit, aby rodiče do toho nezasahovali a byli spíše spojovací bod mezi dítětem a trenérem. Chceme, aby hráli tak, jak umí, měli volnost a neohlíželi se na trenéry a rodiče. Protože hrou se učí nejvíc a ani o tom nevědí. Je to podvědomé učení, protože si můžou všechno vyzkoušet a nejsou svázaní taktikou.

Vzděláváte se v trenérství navíc?
Každý trenér musí splnit určitý počet kreditů pro prolongaci své licence. Český hokej pořádá několik seminářů, kde se trenéři schází, diskutují a poslouchají přednášky, čímž se obohacují. Pak už je to na každém trenérovi, aby se sebevzdělával. Já se kromě seminářů vzdělávám pomocí sledování videokonferencí, sledování práce jiných trenérů a četby odborných publikací.

Přesuňme se na Spartu. Jak jste tam spokojený s žákovským hokejem?
Nejde nám o výsledky, ale primárně o to, aby hráči získali vztah k hokeji a vydrželi u něj co nejdéle. To se snažíme získat herní formou v tréninku. Druhou velice důležitou součástí tréninkového procesu je učení se a zdokonalování hokejových dovedností, které potom děti uplatňují během utkání a jejich dalšího hokejového růstu. Je nejdůležitější probudit v dětech zápal, chuť a bojovnost pro tým.

Začleňování mladých hráčů do dorostu jde dobře?
Ze Sparty, ze Slavie i z dalších klubů chodí hráči od sedmé třídy do výběrů talentované mládeže, kde se potkávají v ročnících ti nejlepší. Začleňování do dorostu se nám docela dobře daří a jsme konkurence schopní. Se Spartou se snažíme v dorostu i v juniorce patřit ke špičkám českého hokeje.

Jak vzhledem k situaci aktuálně probíhá trénování?
Každá kategorie má nastavený svůj program od našich kondičních trenérů, je to v oblasti mobility a prevence zranění. Kluci mají naposílaná videa, podle kterých cvičí. Zpětnou vazbou jsou krátké šoty, které posílají trenérům, takže jsme ve spojení s hráči i s rodiči. Někteří hráči mají i své aplikace, do kterých si dávají, že mají odcvičeno. Děláme i různé challenge. Další skvělou inciativou je cvičení doma od bratrů Kašových, kteří natáčí každý týden videa na cvičení s hokejkou a míčkem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter