Fiala o talentech v devítce: Jsou teprve na začátku, s tlakem se perou

Připravit hráče v žákovském věku na akademické a potažmo i reprezentační kategorie – to je hlavním úkolem mladého kouče Vojtěcha Fialy, který v úspěšné liberecké organizaci šéfuje sportovním třídám. A kromě toho je zapojený i do výběrového projektu Výchova talentované mládeže.

Fiala na klubové úrovni zastřešuje liberecké kategorie starších i mladších žáků a sám má na povel devátou třídu. Do ní letos dorostl výborný ročník, který zatím v lize prohrál jediný zápas a v příštích týdnech by chtěl rozhodnout o postupu na mistrovství republiky.

Své kvality ostatně prokázal i na mládežnickém šampionátu krajů, kde reprezentovali Liberecký kraj výhradně Bílí Tygři. Tým složený z hráčů jediného klubu dosáhl na stříbrné medaile, což je dost unikátním úspěchem.

Na jeho lavičce logicky stál Vojtěch Fiala, který si „prodlužuje“ cestu projektem VTM i ve finiši sezony. Po boku plzeňského Tomáše Pejchara vedl výběr Západu na nedělním turnaji v Havlíčkově Brodě, kde ale neslavil ani jedno vítězství.

Ano, podle sestavy možná lehce překvapivě. Ale to může hráče nejlepším možným způsobem upozornit před nástupem do kategorií, kde už opravdu o něco půjde.

Jaké jste si z turnaje VTM odvezl dojmy?
Pro hráče to byla další zajímavá zkušenost, aby se v takhle konkurenčním prostředí snažili prosadit a něco uhrát pro svůj tým. Zároveň to pro ně byly jedny z nejtěžších zápasů, se kterými se mohli na úrovni svého ročníku setkat. Věřím, že je to v jejich hře posune a také že byla pro všechny čest a motivace mít na sobě poprvé dres s reprezentačním znakem na hrudi.

Do jaké míry vás mrzí dvě porážky výběru Západu? Řešíte na takto specifickém turnaji v první řadě jiné věci než výsledky?
Samozřejmě je hořké, že jsme z těch dvou zápasů dvakrát prohráli. Sice těsně, ale to nic nemění na tom, že je to prohra. Chceme jako tým každý zápas vyhrát. Když se ale zároveň nad to všechno povznesu, kluci toho můžou hodně ukázat i v případě, že prohrávají. Projeví se jejich charakter, jak pracují v těchto vyrovnaných koncovkách a jak dokáží zápas třeba zlomit v posledních minutách. Jinak ale porážky samozřejmě byly v kabině cítit a já věřím, že každý z nich nerad prohrává. Soutěživost by tady u těch kluků měla být automatická a prohra nás musí hryzat.

Domů by se jim jelo lépe s výhrami, to je jasné. Jak se vůbec dá z pozice trenérů tak narychlo složit tým, aby byl opravdu týmem?
Od Milana Razýma to máme s kolegy nastavené tak, že tady to opravdu nemá být o nějakém výrazném koučinku, ale o tom, abychom hráčům nabídli možnosti a provedli je tímto dnem, potažmo turnajem. Všichni se protočí, zahrají si přesilovky, oslabení… Je to pro ně den, kdy na sebe můžou upozornit – jak v dobrých, tak špatných situacích – a vybojovat si nominaci do dalšího turnaje. Hráči mají větší volnost, ale samozřejmě je jako trenér musíte vést a směřovat zápasem, aby to mělo jasné mantinely.

Máte aspoň čas řešit souhru uvnitř jednotlivých formací?
Chtěli jsme se dát k sobě hráče, kteří mají buď nějaké vazby z klubů, nebo naopak kluky, kteří by si mohli rozumět typově. Zároveň to ani není tak, že by se tady ráno před zimákem poprvé potkalo patnáct cizích kluků. Znají se z různých turnajů nebo zápasů, byť třeba nehráli přímo spolu.

Z Liberce jste měli na turnaji gólmana, dva obránce a tři útočníky. Vaše ofenzivní formace patřila mezi úplně nejlepší na mistrovství krajů. Jak se vám líbila teď?
Bezesporu mě těší, jak se naši hráči ukázali v lednu republice v konfrontaci s výběry krajů. Zároveň vím, že jako klubový trenér na ně možná jsem kritičtější, než jaká je realita. Ale řekl bych to takhle: Nikdo si nesmí myslet, že když mi vyšel jeden turnaj včera, tak dneska to půjde samo.

Vědí to vaši svěřenci?
My jsme tady na úplném prvopočátku veškerých výběrů. Ti kluci mají všechno před sebou. To, co dokázali doteď, jim dává možnost tady být, ale zároveň jsou všichni na začátku cesty, která může vést k tomu, aby z nich byli profesionální hráči. Z tohoto hlediska jsme zatím nikdo nedokázal nic.

Jasně, ale motají se kolem nich agenti, reprezentační trenéři, hrají o národní dres… Krotíte je, aby jim to nestouplo do hlavy?
Jsou to patnáctiletí kluci, takže je jasné, že se s tím perou. S tím jsou spojené různé nálady – jednou jste nahoře, jednou jste dole. Já jim říkám, aby nebyli ani moc nahoře, ani moc dole. Je před nimi dlouhá cesta a tyto konfrontace je můžou jenom posouvat.

Rád bych se ještě zeptal přímo na libereckou devátou třídu, protože máte jeden z nejsilnějších týmů v soutěži. Prohráli jste jenom jednou na začátku ročníku a pomalu směřujete za postupem na mistrovství republiky. Jste spokojený?
Co se týče postupu, jdeme zápas od zápasu. Situace v naší skupině se jeví tak, že o něj bojují tři týmy – my, Boleslav a Hradec. Chceme se co nejlépe připravit na zbývající vzájemné zápasy a uděláme maximum pro to, aby se nám to ve finále povedlo. Na druhou stranu: To, že jsme uspěli na mistrovství krajů jako Liberecký kraj, zase dává klukům velké terče na záda a každý nás chce porazit. To nás musí držet na špičkách, abychom pracovali den ode dne. Můžu k tomu přirovnat i ten turnaj VTM: V týmu Západu jsme měli z velké části výběr hráčů z prvního a druhého týmu na mistrovství republiky, a přesto jsme dvakrát prohráli. To je asi odpověď.

Na čem si jako trenér zakládáte? Co by mělo být vaším klíčem k úspěchu?
Já bych chtěl, aby co nejlepší individuality udělaly velký tým. A aby to tak hráči cítili. Každý z nich by měl vědět, že v kolektivním sportu, jako je hokej, nikdy nic nevyhrají sami. O to jsou pak sladší ta vítězství, která jsou založena na týmovém fungování. Jsem rád, že v Liberci takový ročník máme.

A z čistě hokejové stránky, co je vaší doménou ve hře?
Určitě jsme tým, který chce hrát na puku. A v momentě, kdy puk získáme, hrajeme nahoru, útočíme, rychle otáčíme hru, přečíslujeme. Absolutně nechceme soupeře nechat, aby se zformoval a cítil se komfortně, naopak chceme šlapat do plných za každou cenu ihned po získání puku. To musí být podtrženo výbornou kondicí.

Věříte, že právě tohle hokejisty nejvíc rozvíjí? Že v nich budujete návyky, které jim pomůžou v dalším postupu kariérou?
Minimálně je to směr, který i jako klub chceme hrát. Hrajeme ho na poli juniorského i dorosteneckého týmu a na to navazují principy v kategorii U15. O to víc mě těší, když po nějakém turnaji – bez ohledu na umístění – dostaneme dobré reference na předvedenou týmovou hru, nejenom na individuality.

Jak máte vůbec poskládaný tým, jsou to většinou vaši odchovanci? Narážím i na to, že ve svém kraji máte hodně málo klubů a při „stahování“ hráčů z regionu asi nemáte moc velký výběr.
Každý ročník je jiný, stejně jako ta přestupová politika. O to víc jsem na tým ročníku 2007 pyšný, jak se prokousáváme aktuální sezonou s relativně úzkým kádrem tohoto ročníku, protože jsme na letošní sezonu doplnili a posilnili sestavu pouze o brankáře Štěpána Bogače. Většinu týmu tvoří hráči, co v Liberci hrají odmala. A zbytek ti, kteří přišli nebo se přistěhovali během své rané kariéry v předchozích sezonách.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter