Foto: Jan Beneš, Český hokej
Hodně emocí rozvířilo na hokejovém fóru Kabina druhé téma – Akademie Českého hokeje. V těch se mají soustředit nejlepší hráči mezi čtrnácti a dvaceti lety.
Cílem projektu je výchova špičkového mládežnického hráče schopného konkurovat nejlepším hráčům ve světovém měřítku ve spojení s absolvováním středního vzdělání. Chceme, aby se Akademie staly značkou kvality a vrátily nás mládežnický hokej opět na špičku světového juniorského hokeje.
Svazovou citaci starou přesně deset let si manažer akademií Pavel Geffert vytáhl naprosto úmyslně.
Proto, aby popsal, že po deseti letech může stejná slova jedině zopakovat… Český mládežnický hokej se na špičku světové scény nevrátil.
„Když vezmu hlavní turnaje, tedy mistrovství světa do osmnácti a dvaceti let a Memoriál Ivana Hlinky, respektive Hlinka Gretzky Cup, z 28 pokusů jsme až na pomyslný vrchol vystoupali pouze jednou a mezi nejlepší čtyři osmkrát. Na draftech NHL jsme měli 76 hráčů, z toho deset v prvním kole a dva mezi prvními deseti,“ shrnul stručně zásadní výsledky.
Takže když má projekt akademií posuzovat jako celek?
„Nemůžeme si říct nic jiného, než že společně jsme neúspěšní a dosažené výsledky absolutně nenaplnily očekávání, která byla do projektu vkládána.“
Proč?
Hlavně proto, že v akademiích, a potažmo i jejich soutěžích, panuje malá konkurence. „Máme vrcholový výběrový program, do kterého ale podle mého názoru žádný výběr neprobíhá. Místo toho, abychom si vybírali, kdo je lepší, rozhodujeme se, kdo není horší. Pro mě je to zásadní rozdíl,“ pokračoval Geffert.
„Myslím si, že to neštěstí českého hokeje začíná už v žácích, později jen vrcholí a je daleko víc vidět.“
Vypíchl nízkou dovednostní připravenost hráčů, kteří přicházejí do akademií ze žákovských kategorií. „Myslím si, že to neštěstí českého hokeje začíná už v žácích, později jen vrcholí a je to daleko víc vidět. Když budu sledovat trénink dorostenců, spousta má nedostatky v bruslení. Trenér je učí věci, které by už měli obstojně zvládat.“
Ani výsledky testů fyzické zdatnosti, kde mládežníci v klubech stěží vybočují z průměrných hodnot, ho netěší. A taky jejich nízký progres během sezony. Leckdo zapomíná na to, že za sedm měsíců mají být hráči nejen o sedm měsíců starší, ale hlavně zdatnější.
Šéf akademií vidí několik receptů. Samozřejmě – snížit počet akademií a účastníků mládežnických extralig. K obojímu teď už konečně dojde, byť v první věci působí zúžení ze sedmnácti na šestnáct klubů hodně kosmeticky. „Poprvé se aspoň počet nebude zvyšovat, ale snižovat,“ prohodil Geffert.
Mezi jeho podněty figuruje i volný pohyb hráčů do dvaceti let či vyjmutí deváté třídy ze žákovského hokeje a její přiřazení k akademiím, respektive sportovním centrům mládeže (kde akademie nejsou).
Je evidentní, že by dále pomohla diferenciovaná podpora. Kometa Brno, Liberec nebo Plzeň za poslední roky dosahují ve výchově mladých hokejistů nesrovnatelně lepších výsledků než například dřívější extraligové bašty Slavia, Kladno či Jihlava.
Čísla mluví za vše:
Český hokej to akademiím navrhnul. Rád by je odměňoval podle toho, jak si zaslouží.
„Bohužel se to u všech klubů nesetkalo s pozitivní odezvou. Takže dál platí, že všechny akademie jsou podporovány stejnou částkou,“ vysvětlil Geffert. „V České republice je zakořeněná představa spravedlnosti, že dostávají všichni stejně. Za mě by se tohle mělo změnit.“
Za kluby mohli na diskusním fóru reagovat zástupci Komety, Pardubic, Mladé Boleslavi a Vítkovic.
„Určitě by peníze měly být rozděleny na základě výsledků. Aby měly oddíly motivaci pracovat lépe,“ reagoval – nikoli překvapivě – Pavel Zubíček z Komety, která je za posledních pět let nejlepší akademií.
„Ano, stoprocentně. Jen potřebujeme vědět, o jaký rozpočet ‚hrajeme‘. Když to ale zjednoduším: Tenhle socialismus je přežitek, každý by si to měl zasloužit svými výkony,“ řekl Petr Hemský za Pardubice.
„Diferenciace není od věci, ale obecně by se to mělo navázat na celostátní program, ze kterého by mělo do sportu mířit daleko víc peněz. Pokud bychom si chtěli vydobýt ty ‚Lvy‘, náklady nám vzrostou diametrálně,“ upozornil Darek Stránský z Vítkovic.
„My dostaneme částku na tři trenéry, ale každý klub do toho dává ještě mnohonásobně víc. Financování sportu vidím jako velký problém. Stát by ho měl nastavit tak, abychom opravdu mohli říct, že pro sport děláme co nejvíc. Pak přijde covid a my nejsme schopni podpořit sportovce v jejich nejdůležitějším věku,“ souhlasil Petr Haken za mládež Mladé Boleslavi.
Geffert pak zdůraznil, že hokejový svaz musí spoléhat na Národní sportovní agenturu a že přispívá i ze svého rozpočtu.
Nízká konkurence se teď omílá neustále. Juniorská extraliga bude mít za rok 14 účastníků a dorostenecká 24, důsledky ale budeme moci pozorovat až v dalších letech. Od zvýšeného tlaku si týmy slibují zlepšení dalšího nešvaru: Že na sobě hráči budou sami pracovat víc, protože je okolnosti zkrátka donutí.
„Za mě je to především ostuda těch hráčů, jestli něco takového vypustí. Kdo jim tady bránil, aby trénovali?“
Vždyť každý mládežník mířící do Skandinávie opakuje, jak se tam najednou musel kousnout a zabrat. Protože všichni kolem něj to prostě mají v sobě. Nedovolí si nic vypustit. Zatímco v Česku… Mají asi pohodičku.
A tohle je věc, která řadu lidí z prostředí českého hokeje pokaždé spolehlivě namíchne. Na diskusním fóru silně namíchla Pavla Gefferta.
„Za mě je to především ostuda těch hráčů, jestli něco takového vypustí. Kdo jim tady bránil, aby trénovali? Ty články čtu, a oni sami se přiznávají, že tady šidili,“ rozohnil se šéf akademií.
Co dalšího brání českému hokeji v rozletu, to je špatné propojení hokeje se školou. I proto v našich luzích vyrůstají hvězdy v individuálních sportech. Týmové sporty to mají daleko těžší. A za to hokejový svaz opravdu nemůže, tady mají hlavní slovo vyšší kruhy.
Někde ale spojení funguje. Třeba Pardubice patří mezi akademie, kterým spolupráce se sportovním gymnáziem šlape. Vlastně pokračuje z úspěšné minulosti.
„Snažíme se zavést do klubové kultury, že vzdělání jde ruku v ruce se sportem. Velmi malé procento hokejistů bude hrát profesionálně. Kluci často vzdělání upozadí, protože ho nestíhají,“ podotkl Hemský, který gymnáziem sám prošel.
„Kdyby se povedlo pomoci týmovým sportům, aby se dal tréninkový proces lépe skloubit se školou, prospělo by to úplně všemu.“
V současnosti všechno záleží čistě na domluvě konkrétního klubu s konkrétní školou. Ta může fungovat jen v omezené míře, zapojení státu by bylo potřeba.
„Kdyby se povedlo pomoci týmovým sportům, aby se dal tréninkový proces lépe skloubit se školou, prospělo by to úplně všemu,“ věří Haken, jemuž běží těsnější partnerství zatím jen v žákovském hokeji.
I druhým blokem na hokejovém fóru se neslo téma odchodů hráčů z menších klubů do větších. Jak je nastavit, aby z nich měli prospěch všichni? To souvisí s kulturou v celém sportovním prostředí, s rozumným přístupem trenérů i rodičů. Ale taky s nastavením hojně kritizovaného odstupného.
„Je otázka, jestli tabulky upravit například podle švýcarského modelu, kdy by peníze přecházely až po podpisu profesionální smlouvy a dělily by se mezi kluby, které se podílely na výchově hráče. Tabulky by se rušily hodně složitě, protože kluby jako akciové společnosti mají ty hráče v majetku,“ upozornil Petr Hemský.
Za Dynamo oceňuje přínos malých klubů, ale zároveň ve svém kraji tak úplně nepřeceňuje.
„Dodal bych druhou stránku. Pak by s těmi financemi měli v malém klubu nakládat správně. Pokud tam přijde tabulková hodnota za mládežníka, měla by jít zase do mládeže. Ne že se použije na A-tým v kraji. V tom pak nevidím vůbec žádný význam,“ píchl Hemský do „regionálního“ vosího hnízda.
Pravdou ale zůstává – a neškodí to opakovat – že dvě třetiny pozdějších profíků vyrůstají v malých a středních klubech. Jak správně oceňovat jejich přínos, to zůstává pro hokejové hnutí velkou výzvou.
„Když se vyjádřím za sebe, přijde mi nemorální platit za amatéry. Já bych tabulkové hodnoty zrušil, s tím, že třeba i vyšší částku pak kluby zaplatí za hráče po podpisu profesionální smlouvy. Šla by těm, kdo ho vychovali. Ale chápu, že kluby jsou zodpovědné akcionářům a můžou to vidět jinak,“ dodal osobní pohled Pavel Geffert.
Kompletní záznam hokejového fóra:
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
