Od titulu až k hořké tečce. Velké zklamání, ale budu rád vzpomínat, říká Havlíček

Kapitán předposledního týmu extraligy. Ne, to není nijak lichotivý „titul“, ale pořád je daleko lepší než být kapitánem týmu sestupujícího do nižší soutěže. Matěj Havlíček se rozloučil s mládežnickou kariérou ročníkem, ve kterém s juniorkou Hradce Králové klopýtal a hokejové radosti si příliš neužil.

Závěrečná prohra ve východočeském derby dala juniorům Mountfieldu definitivu, že v letošní sezoně DHL extraligy skončí na předposledním, třináctém místě.

Na sestupující Olomouc si nakonec vytvořili poměrně solidní náskok a na play off ztratí ne tak propastných třináct bodů, ale to jim dojmy z ročníku příliš nevylepší.

Vždyť v sestupové „kaši“ byli dlouho namočení.

Aktuální generace si přitom zvykla na jiné mety. Když Matěj Havlíček do Hradce Králové přišel, v první dorostenecké sezoně s ním slavil republikový titul a ve druhé – už jako kapitán – bronz.

S céčkem na hrudi nakonec ve čtvrtek dohrál i svou mládežnickou kariéru.

Matěji, jaké dojmy ve vás převládají?
Samozřejmě po téhle sezoně dojmy úplně dobré nejsou. Nebudeme si nic nalhávat, je to poměrně velké zklamání. Celou sezonu se nám nedařilo. Bylo tam pár lepších momentů, kdy jsme si mysleli, že se můžeme dostat do play off, ale bohužel se tak nestalo. Jinak na všechny sezony v Hradci vzpomínám rád. Našel jsem si tady skvělé kamarády, skvělou partu, a zažil jsem tady asi všechna důležitá léta toho věku v dospívání.

Už uběhlo dost času od chvíle, kdy jste se zachránili, a taky jste už nějakou dobu věděli, že do play off nepostoupíte. Měli jste tím pádem čas si v hlavách všechno sesumírovat. Kde vidíte klíčové faktory nepovedené sezony?
Když půjdeme od začátku, tak vstup do sezony byl poměrně katastrofální. Měli jsme spoustu zápasů, kde nám stačilo dát jeden gól, ale bohužel naše disciplína a přístup nebyly dobré celou sezonu. Točilo se to okolo stejných věcí. Když zbývalo do konce nějakých deset zápasů a měli jsme šňůru tří výher, tak jsme hráli doma s Plzní, kde se to asi zlomilo. První třetinu jsme vyhořeli 0:3, pak jsme srovnali, ale ve třetí třetině jsme zase inkasovali. Potom jsme sice porazili Spartu, ale rozhodující zápas s Libercem jsme prohráli na plné čáře. Řekl bych, že největším problémem téhle sezony byla bojovnost, základní atribut hokeje, bez kterého to prostě nejde.

Projevoval se ten horší přístup i někde jinde než v zápasech? Třeba na trénincích?
Těžko se to hodnotí... Na tréninku asi přístup vždycky stoprocentní nebyl, to si musíme všichni sáhnout do svědomí. Všichni se z toho musíme poučit.

Když jste měli po třinácti zápasech pouhé dvě výhry, mysleli jste na nejhorší? Jak jste v tu chvíli reagovali, abyste zabránili největšímu průšvihu?
Do každého zápasu jsme logicky šli s tím, že ho chceme vyhrát. Klíčové zápasy ale byly většinou s tou Olomoucí, se kterou jsme byli o bod nebo dva. První tři se nám nepovedly, oni to uhráli jenom na bojovnost. To nás provázelo celou sezonu – oni prostě byli bojovnější, vždycky to víc chtěli urvat. Byly to s nimi těžké časy, protože nás dotáhli, nebo i předstihli. Když to nejde, tak se těžko hraje, nemáme klid na hokejkách... Vůbec to nešlo.

Bylo to v tu chvíli o hlavách, a ne o hokejovém umu?
Rozhodně to bylo o hlavách. Ročníky 2003 a 2004 byly zvyklé vyhrávat nebo být nahoře. I v loňské sezoně jsme s 2002kami hráli střed, bylo to úplně v klidu. A to padalo šest týmů. A teď přišla úplně nová situace, na kterou jsme nebyli zvyklí. Bylo to pro nás těžké.

Loučíte se jako kapitán předposledního týmu, ale pořád je to daleko lepší než se loučit jako kapitán sestupujícího týmu. To musíte uznat.
Samozřejmě. Jsem rád, že jsme se zachránili, protože vzít si na triko sestup Hradce by nebyla úplně dobrá vizitka. Nemyslím teď jenom moje, ale úplně všech, co jsme v sezoně nastoupili. Díkybohu za to.

Už jste to nakousl v první odpovědi: Jaké budou vaše vzpomínky na mládežnická léta v Hradci Králové?
Úplně každý člověk, který hraje hokej nebo dělá jakýkoli sport, má nějaká těžší období. Tím si projde každý a já jsem je samozřejmě měl taky. Na druhou stranu si nemůžu stěžovat skoro na nic, protože mě to i vychovalo. Myslím, že mám poměrně dobrou disciplínu a trošku jsem se tady osamostatnil. Jak jsem říkal, našel jsem si tady kamarády – doufám – do konce života. Snad se budeme scházet, nebo nás cesty zase svedou, ať ty hokejové, nebo jiné. Rozhodně na to budu vzpomínat rád a těším se, až se jednou budu moci se starými známými podělit o zážitky.

Velké úspěchy jste zažil.
Jasně, byly tam dobré sezony. Hlavně v dorostu jsme měli snad každou sezonu výbornou. První místo, třetí místo, pak se to nedohrálo, tam jsme byli snad třetí v nadstavbě. To byly skvělé roky. Pak v juniorce byl první rok covid, takže to bych úplně nehodnotil, loni nám o bod uteklo play off a letos, o tom už jsme se bavili.

Teď budete ještě trénovat?
Budeme trénovat, dokud bude hrát A-tým. Rozhodně se s klukama ještě neloučím. A jinak mě čeká studium.

Co studujete?
Na univerzitě v Hradci Králové tělesnou výchovu, jednoobor.

Dáváte do studia už nějakou dobu hodně úsilí? Abyste nepočítal jen s hokejem?
Abych byl upřímný, tak já jsem si v životě nemyslel, že živit se hokejem je nějaká jistota. Jsem tak vychovaný, abych si nemyslel, že jsem nějaká hvězda a že mám někde jisté místo za pořádný balík. V tomhle jsem nohama na zemi. Školu jsem se vždycky snažil v rámci možností plnit, jak to šlo. S hokejem to samozřejmě bylo trochu komplikovanější. Tréninky a někdy i zápasy se kryjí se školou, navíc jste unavení... Snažil jsem se to vybalancovat. Děkuju všem učitelům hlavně ze střední školy, protože nám vyšli strašně vstříc. Teď na vejšce už to tak jednoduché není, takže uvidíme, jak to dopadne.

Na konci sezony si tedy ještě užijete univerzitní derby?
Je to tak, jestli dostanu nominaci (usmívá se). Čtvrtého dubna je univerzitní derby, tam si ještě můžu zahrát.

A potom zkusíte ideálně zabojovat o místo v Kolíně?
Samozřejmě by to bylo pěkné, kdybychom s klukama ročníku 2003 dostali v přípravě šanci zabojovat o sestavu. Ale jak to bude, to ještě nevíme.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter