V Hodoníně jenom vyhrávám, culí se Málek. Se Vsetínem chce extraligu

Reprezentační kariéru „nakousl“ teprve letos v dubnu, jen kousek přes hranice v Piešťanech. Teď už si Jakub Málek poprvé zachytal i doma – a slavil první vítězství.

Málek v dubnu neúspěšně čelil Slovákům, při porážce 2:5 tehdy inkasoval čtyři branky. Teď v Hodoníně jistil parádní vítězství dvacítky 9:3 nad Švédy.

Ano, možná dostal jen o gól méně, přesto je slovo „jistil“ na místě – hned na začátku zápasu sice za záda propustil střelu z velkého úhlu, ale pak se rychle zvedl a ve stěžejních momentech nedopustil švédský obrat.

Nebyl to zápas brankářů, přesto se musím zeptat: Jak jste si ho užil?
Užil jsem si ho hodně, vážím si té šance, kterou jsem dostal. Od začátku tam góly hodně padaly, takže jak říkáte, nebyl to úplně gólmanský zápas. Ale myslím, že jsme to zvládli dobře.

Byl jste před druhým reprezentačním startem nervózní?
Nervozita tam je vždycky, taková ta menší, zdravá. Škoda toho prvního gólu, kterým jsem nás trošku srazil, ale potom jsme to naštěstí nakopli a dotáhli do vítězného konce.

Oklepal jste se z něj rychle?
Ano. Když to řeknu špatně, na takové góly jsem zvyklý (směje se). Říkám: Hlavní je si takový gól nebrat a jít dál, přejít to. Potom si ho rozeberu až po zápase, v jeho průběhu na to není čas.

Myslím, že v dalším průběhu jste to odčinil. Utkání nebylo tak snadné, jak by napovídal výsledek, že?
Samozřejmě, nebylo jednoduché. Švédové měli spoustu těžkých akcí, v první třetině přečíslení dva na nikoho, které se mi podařilo zneškodnit. Potom ve druhé třetině taky tlačili a hráli nepříjemný hokej v útočném pásmu, byli svižní a rychlí.

Vy jste ale byli svižnější, rychlejší a ofenzivnější. Dívalo se vám na to z branky dobře?
Jo, na to se dívá vždycky dobře, když góly padají na druhé straně (usmívá se). Ale říkám, nebylo to pro nás vůbec jednoduché. Měli jsme to štěstíčko, že nám tam všechno padalo. Kluci hráli výborně.

Když už bylo na konci opravdu rozhodnuto, měl jste čas podívat se do publika a chvilku si užít, jak fanoušci skandují „deset, deset“?
Ne ne. Já jsem takový, že se do hlediště nedívám. Mě to spíš rozhodí, protože bych hledal, kdo kde sedí a podobně. Ale samozřejmě to slyším a je to pěkné.

Vy jste na Moravě doma. Máte nyní v Hodoníně hodně příbuzných a kamarádů?
Měl jsem tady rodinu. Vlastně tady v Hodoníně jsem si připsal první výhru ve druhé lize za Valašské Meziříčí a chytal jsem tady i za Kroměříž, takže místní prostředí znám. Jsem rád, že jsem se sem mohl vrátit za reprezentaci.

Takže oblíbený zimák?
Jo, určitě. Vždycky jsme tady s Kroměříží vyhrávali. Zatím jsem tady jenom vyhrával, takže jsem rád, že to pokračuje.

Teď před vaším týmem stojí obrovská motivace – s Ruskem hrajete o první místo.
Věříme si, do každého zápasu dáváme sto dvacet procent a každý chceme urvat. Ať je to proti Finům, Švédům, nebo Rusům. Ještě nemáme vyhráno.

Máte s brankáři nastaveno, že třetí zápas odchytá třetí gólman, tedy Michal Postava?
Zatím ještě nevíme. (v pátek večer, pozn. red.) První zápas chytal Nick, druhý já, a teprve uvidíme, kdo nastoupí proti Rusku.

S parťáky jste si sedli?
Myslím, že máme dobrý vztah a tvoříme výborné trio. Navzájem se doplňujeme a povzbuzujeme. Samozřejmě je mezi námi rivalita, ale ta zdravá. Není to tak, že bychom se nesnášeli.

Až proti vám bude stát Michal Postava v Chance lize, bude to podobně přátelské?
Mimo hřiště jsme přátelé. Ale na hřišti samozřejmě hrajeme proti sobě, není to nějaké bratříčkování. Až po zápase si vždycky pokecáme a jsme zase kamarádi.

Co vůbec očekáváte od sezony ve Vsetíně, kde byste měl dostat hodně prostoru?
Asi bych měl, ale uvidíme. Nikde není napsané, že bych měl chytat celou sezonu. I když bych za to byl rád. Chceme se každopádně porvat o postup do extraligy.

Očekávání budou velká, i přímo od vás. Jak se coby mladík s tlakem vypořádáte?
Samozřejmě na mě bude tlak, ale na ten jsem víceméně zvyklý třeba už z přetlaku v brankovišti. Tenhle bude trošku jiný, ale myslím, že se to dá v pohodě zvládnout.

Jak říkáte, chcete se porvat o extraligu. Láká vás si ji potom zachytat, nebo byste spíš myslel na vysněné zámoří?
To je teďka hodně složitá otázka, je to hodně daleko. Ale samozřejmě bych asi byl rád, kdybych si mohl za Vsetín zachytat extraligu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter