Z WHL volali úplně všichni. Musím se víc učit slovíčka, směje se Formánek

Dva body na zápas sbíral František Formánek v extralize dorostu. V loňské sezoně díky tomu dostal šanci ve Vrchlabí, kde v 22 zápasech zaznamenal pět bodů. Teď je před ním nová výzva. Po draftu CHL chce zkusit prorazit v A-týmu Pardubic. Kdyby to nevyšlo, láká ho i zahraničí.

Na Hlinka Gretzky Cupu hrál v průměru jen devět minut na zápas. Na ledě ale odevzdával maximum, přestože v reprezentaci dostal jinou roli než v pardubické juniorce.

Jaké máte pocity ze svého působení v českém výběru U18?
Je super být součástí reprezentace. Vážil jsem si už toho, že jsem byl nominovaný a dostal se ze širšího výběru na přípravné zápasy do Švýcarska. A na Hlinka Gretzky Cupu jsem byl nadšený, byl to pro mě velký zážitek, úspěch a také motivace do další práce.

Jak na vás zapůsobila atmosféra v Břeclavi?
Bylo to úžasné, konečně jsme si mohli zahrát před fanoušky. Povzbuzovali nás každý zápas, byli neskuteční. Pomáhali nám, i když se nedařilo. 

Nebyli jste kvůli nim i o trochu více nervózní? Před tolika diváky hrála většina z vás poprvé…
Ani si nemyslím, soustředili jsme se na vlastní hru. Pokud fanoušci nějak ovlivnili náš výkon, tak jedině pozitivním směrem.

Byla se za vámi v Břeclavi podívat i rodina?
Jasně, přijeli úplně všichni. Bylo super, že jsem je mohl pozdravit.

V týmu osmnáctky jste dostal roli bojovníka. Jak vám pozice ve čtvrté formaci vyhovovala?
Byl jsem na ni zvyklý už z Vrchlabí, kde jsem plnil podobné úkoly. Cílem bylo nedostat branku, podržet puk, hrát tvrdě a unavit protihráče, aby naše první dvě lajny mohly skórovat. Myslím, že se nám to s Markem Soukupem a Adamem Barešem docela dařilo.

Umíte hrát nepříjemně, díky svým fyzickým parametrům výborně zvládáte hru do těla. Několikrát jste se i pošťuchoval se soupeři. Tahle role vás očividně baví.
Díky tomu, že už jsem si ji vyzkoušel v dospělém hokeji, vím, co mám na ledě dělat. Snažím se ale probojovat i do prvních dvou formací, abych se dostal třeba na přesilovku, dával góly a měl v reprezentaci co nejdůležitější roli.

Vyhovuje vám i herní styl trenéra Jakuba Petra?
Taktika mi v reprezentaci hodně sedla. Jedno křídlo přejíždí na druhou stranu a strháváme beky soupeře. Podobně hrajeme i v Pardubicích, využíváme krátkých přihrávek, navzájem si pomáháme.

Juniorský hokej je hodně odlišný od stylu hry například v Chance lize. Jaké rozdíly jste vnímal?
Dospělý hokej je o dost tvrdší, souboje se hodně dohrávají a hned je u vás protihráč. V juniorce je na hru s pukem více času, můžete si ho podržet, udělat kličku.

Na Hlinka Gretzky Cupu jste se mohl porovnat se světovou elitou svého ročníku. Jak si myslíte, že z toho vycházíte?
Neřekl bych, že za těmi hvězdami nějak moc zaostávám. Ale pilovat se dá všechno, do budoucna musím pracovat na střele, rychlosti i bruslení.

Řešili jste v kabině přítomnost skautů na Hlinka Gretzky Cupu?
Já jsem se na to nijak nesoustředil. Snažil jsem se hrát nejlépe, jak umím. Uvidíme, třeba si mě někdo všimnul a napsal o mně něco dobrého.

A co mediální pozornost? Po každém utkání jste dělali rozhovory, sledovala vás celá hokejová republika.
Neděláme si z toho těžkou hlavu. Když už je ale nějaká příležitost, tak chci na veřejnosti působit dobře a slušně. Vždycky se na to soustředím se a snažím se říct něco zajímavého.

Už jsme naťukli téma skautů. Nedávno vás do juniorské WHL draftoval Red Deer, dokážete si tam představit svoji budoucnost?
Hodně jsem se o tom bavil s rodinou, s agentem i trenéry. Každý mi řekl svůj názor, ale mé konečné rozhodnutí je zůstat v Pardubicích. Uvidím, jak se bude vyvíjet sezona, v zámoří by se mi každopádně líbilo.

Máte už nějaké informace od pardubického vedení ohledně své pozice v Dynamu?
Měl bych pomoci pardubické juniorce k co nejlepšímu umístění v tabulce, chceme hrát na vrcholu a postoupit do play off. Když se mi bude dařit, tak věřím, že dostanu šanci i v extralize.

Jak vidíte šance juniorů Dynama v nové sezoně?
Do nižší soutěže může spadnout až šest týmů, bude to velký boj. Podle mě nás čeká hodně kvalitní soutěž, protože všichni budou chtít hrát nahoře a stáhnou si všechny talenty z dospělých soutěží. My ale máme hodně kvalitní tým, takže tu vidím velkou naději na úspěch.

Jak zvládáte současně s hokejem stíhat i školní povinnosti?
Je to hodně náročné. Když jsem hrál v sezoně za Vrchlabí, tak mi dost známek chybělo, protože jsem nestíhal spoustu písemek. Když jsem se pak vrátil, musel jsem se každý den učit, abych to dohnal.

Sportovní gymnázium v Pardubicích navíc nepatří zrovna mezi nejlehčí školy. Máte alespoň nějaký individuální plán?
Když třeba chybím u testu, tak ho nemusím psát hned další hodinu, ale můžu se s vyučujícím domluvit na jindy a pořádně se připravit. Učitelé mi vycházejí vstříc, často za nimi chodím i po vyučování a oni mi látku dovysvětlují. V ostatních ročnících jsou další kluci z Dynama, dva moji spolužáci hrají za dorost, takže si taky vzájemně pomáháme.

Co je teď vaším hokejovým cílem do budoucna?
Určitě mistrovství světa do osmnácti let, na které bych se chtěl dostat. A samozřejmě následný draft. Doufám, že uspěju, ale kdyby náhodou ne, nic se nestane. Budu na sobě pracovat i tak a třeba si mě vyberou v dalších letech.

Mluvil s vámi už někdo ze skautů?
Ze skautů NHL zatím ne, ale z Red Deer Rebels už mě kontaktovali.

Co všechno je zajímalo?
Ptali se na různé věci okolo hokeje i mimo něj. Ať už ohledně mojí hry, o tom, jak se mi daří, jak se cítím. Zajímal je můj život, moje záliby, rodina. Probrali jsme snad úplně všechno.

Po draftu vám taky volali?
Jasně, hned potom mi gratulovali. Dokonce mi volal každý trenér jednotlivě – hlavní, kondiční i asistenti. Takže jsem trochu procvičil angličtinu (směje se). Těším se, až se do zámoří někdy v budoucnu podívám.

Jak jste na tom s angličtinou?
Není to úplně nejlepší, ale domluvím se poměrně dobře. Jen jsem trochu líný učit se slovíčka, takže na těch musím zapracovat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter