Muellera mám rád, ale masa se kvůli němu nevzdám, směje se Haščák
Foto: Martin Kocourek, hc-kometa.cz
Návrat šampiona. V Brně se letos po třech sezonách znovu objeví Marcel Haščák, průbojný slovenský útočník, který se soupeřům umí vrýt pod kůži. Jaké má cíle do nového ročníku? Proč se mu (ne)líbilo v Rusku a přemýšlí ještě o slovenské reprezentaci?
Pro Poprad byl v uplynulé sezoně klíčovým hokejistou. Ve 48 zápasech zaznamenal 69 bodů a i v play off sbíral více než bod na zápas. Haščákův tým ale skončil těsně pod vrcholem, a tak se vicemistr světa z roku 2012 rozhodl pro návrat pod Špilberk. Hlavní výzva? Dostat Kometu zpět na piedestal.
Proč jste se rozhodl pro návrat do Brna?
V Kometě jsem zažil úžasné dva roky. Vyhrál jsem dva tituly, narodil se mi syn a cítil jsem se tady prostě úžasně. Jsem rád, že mám tu možnost užít si Brno znovu.
A s jakým cílem přicházíte? Ať už týmově, nebo individuálně.
Na konci sezony bych si chtěl říct, že jsem svoji práci odvedl na sto procent. Doufám, že budu nejlepší nováček týmu (směje se). Hlavní cíle jsou ale týmové, chceme dokázat, že Brno patří mezi českou špičku.
Jaká bude vaše role v týmu? Stejná jako při předchozím angažmá?
Myslím, že bude trochu jiná. Ale je to spíš otázka na trenéra. Já budu vděčný za každou šanci, chtěl bych splnit očekávání, s jakými se vracím.
Před třemi lety jste Kometu opustil proč? Chtěl jste se zkrátka jen vrátit domů?
Ano, chtěl jsem být blíže domovu a když přišla nabídka z Košic, tak jsme se dohodli. Už jako mladý jsem tam hrál tři sezony a měl jsem na ně dobré vzpomínky. I poslední dva roky v Košicích byly super. Před loňskou sezonou jsem se pak vrátil do Popradu, kde jsem s hokejem začínal. Došli jsme až do finále extraligy, užíval jsem si to.
Jak vnímali fanoušci váš přestup mezi Košicemi a Popradem?
Zas taková rivalita mezi kluby tam není. Všichni jsme „Východniari,“ takže žádnou nenávist nebo naštvání jsem necítil. Ale třeba bitvy s Bratislavou vyhrocené byly.
Právě o vás je známé, že se na ledě dokážete poprat. Vyhovovala by vám i role zlého muže Komety?
Je mi 34 let, pral jsem se, když jsem byl mladší (směje se). Ale samozřejmě, pokud je na ledě taková situace, tak do toho jdu a zastanu se svého spoluhráče. Nemám problém s ničím, chci být důležitý pro tým a tohle k tomu občas patří.
V čem bude Marcel Haščák jiný než ten z roku 2018?
Budu se snažit hrát sebevědomě, chci více střílet a být lídrem. Mám zas o trochu více zkušeností, na hokej se koukám trochu jinak a umím to na ledě využít ve svůj prospěch.
Přichází pro vás v úvahu ještě návrat do reprezentace?
Určitě. Moc rád bych si ještě ve slovenském dresu zahrál. Po loňské sezoně o mě trenéři měli zájem, ale ve finále jsem se bohužel zranil. Takže jsem musel odmítnout, nechtěl jsem podávat poloviční výkony. Kdyby ale nepřišlo to zranění, tak bych na to určitě rád kývnul. Jsem nicméně moc rád, jak Slováci na mistrovství světa hráli. A že se mohli ukázat i mladší hráči.
Co říkáte na čerstvý postup Slováků na olympijské hry do Pekingu?
Mám z toho velkou radost, klukům jsem fandil. Líbilo se mi, jak bojovali za Slovensko. Na olympiádu podle mě patříme.
Vy jste mezitím doléčil zranění a zase naskočil do hokejového kolotoče. Jaká byla vaše letní příprava?
Sezonu jsem kvůli finále skončil dost pozdě. Po pár týdnech už jsem pak jel do Brna a odtrénoval tam celou přípravu. Jsem rád, že jsem mohl poznat kondičního trenéra Martina Iterského. Musím říct, že pod jeho dohledem se cítím velmi dobře.
V jednom z rozhovorů jste zmiňoval i to, že se s Martinem Iterským bavíte o stravě. Inspiroval vás k nějaké změně?
V hokeji rozhodují maličkosti a strava určitě dokáže zlepšit výkon hráče. Navíc bych chtěl být co nejvíce zdravý, takže podle mě se to určitě vyplatí řešit.
Je strava tématem i v kabině? Například Peter Mueller je vegetarián a hodně si to pochvaluje…
Tak já jsem oproti Peterovi úplný opak. Maso miluju a jím ho hodně, takže Petera mám sice rád, ale z jeho stravy jsem si nic nevzal (směje se). Ale snažím se mít vyvážený jídelníček a rád se o jídle dozvídám více informací, abych mohl zlepšit svůj výkon.
Na webu Komety zase máte napsáno, že vaším koníčkem je střelba zbraní. Jak moc se tomu věnujete?
To souhlasí, baví mě střílet na ledě i mimo něj. Každého baví něco jiného, někteří chodí na golf, já si jdu radši zastřílet. Mám to tak už dlouho. Je to fajn, když se potřebuju odreagovat. Ale v poslední době jsem na střelbu moc času neměl.
Vlastníte nějakou zbraň?
To zase ne, baví mě spíše sportovní střelba. Mít zbraň doma podle mě není potřeba. Ale moje partnerka má zbrojní průkaz.
Vaší oblíbenou hudbou je pak ruský rap. Ten se vám zřejmě zalíbil během angažmá v KHL.
Přesně tak, i celkově mám Rusko rád. A aniž bych to nějak prosazoval, tak ruskou hudbu posloucháme i tady v kabině. Mám ji rád, je libozvučná.
Máte i nějaké typické ruské zážitky?
Hrál jsem v Chabarovsku, tam byl jediný problém v tom, že to bylo daleko. Já osobně jsem si jinak Rusko užil, líbí se mi a rád se tam vracím. Navíc se mnou v týmu byli i Michel Miklík a Rastislav Špirko.
Jak složité pro vás bylo právě cestování?
Hodně náročné, protože nerad létám. Takže pro mě to bylo strašné. Nedivím se, že mladí Rusové, co tam hrají, pak vypadají, jak kdyby jim bylo 50 (směje se).
Jak jste se dokázal vypořádat se strachem z létání?
Tabletkami, vším možným… Ne, snažil jsem se zkrátka nějak přizpůsobit. Taky jsem vždy první tři noci chodil spát podle chabarovského času. Zkoušel jsem všechno možné, a postupně jsem přišel na to, co mi vyhovuje. Ale každopádně to nebylo jednoduché, každý, kdo tam hrál, má pro mě určitě pochopení.
Share on Facebook
