Na Brno padla deka, vyčnívá nenápadný bojovník. A gólmani? Věříme všem, tvrdí Okál
Zdeněk Okál
|
Foto: Vít Golda, hc-kometa.cz
Na Kometu padla prosincová deka, a to pořádně těžká. Těžko byste v extralize hledali tým, který má za posledních pět zápasů horší formu. Brňané z nich vytěžili jediný bod. Ve čtvrtek se po více než měsíci představili doma, vyprodanou halu ale potěšily jen trefy Zdeňka Okála s Radkem Kučeříkem. A ty na body zdaleka nestačily.
Okál je vůbec v brněnské sestavě rarita. Loni přišel z Přerova a nic moc se od něj nečekalo, teď v krizi ale patří k nejživějším, ne-li i nejlepším hráčům. V úterý se v Mladé Boleslavi trefil jako jediný a proti Motoru přidal další zářez.
„V mých očích jsme byli dvě třetiny lepším soupeřem. Ve druhé nám tam ale po našich vlastních chybách padly tři góly,“ mírnil kritiku Okál. „Byla tam chuť, drajv, všechno, co je potřeba k obratu. Bohužel se to ale nepovedlo,“ pokračoval.
Kometa sice výkonem nijak neoslnila, šancí ale měla dostatek. Poslední dobou jí mlčí střelci – Steve Moses se trefil naposledy 3.12. v Liberci, kdy zazářil hattrickem. V důležitých momentech ale šance spíš pálí. Podobně jsou na tom i Kristián Pospíšil nebo Jakub Flek.
„Neřekl bych, že to bylo o smůle, nedali jsme góly.“
„Neřekl bych, že to bylo o smůle, nedali jsme góly. Musíme se zaměřit na to, abychom naše šance proměňovali. Kolikrát jsme byli sami před brankářem… Nedat takovou šanci je jako udělat chybu vzadu a nepomoct gólmanovi,“ měl jasno Okál.
Gólmani jsou na jihu Moravy v posledních týdnech také žhavým tématem. Už osm zápasů vynechal kvůli zranění Dominik Furch, kterého zaskakuje Štěpán Lukeš. Ten ale nepůsobí ani zdaleka tak jistě a úspěšnost má hluboko pod devadesáti procenty. Sporadicky dostává šance i teprve osmnáctiletý Kavan.
Do brankoviště se dostal i proti Motoru, když vystřídal Lukeše po třech inkasovaných gólech. Kometě to pomohlo a dostala se na dostřel. Mladičký gólman působil sebejistě, těžko mu vyčítat naivní vyjetí proti Přikrylovu úniku při gólu na 2:4.
Okál ale oba gólmany podržel a vinu hledal jinde. „Nevím, jestli nás to střídání nakoplo. Myslím, že Lukýno (Štěpán Lukeš, pozn. red.) je stejně kvalitní gólman jako Furch nebo Kavan. Neděláme v tom rozdíly, jsme jeden tým a je jedno, kdo nastoupí v bráně. Věříme všem,“ tvrdil.
„Myslím, že Lukýno je stejně kvalitní gólman jako Furch nebo Kavan.“
Rošády se ale kromě brankoviště dějí i v útocích, které Modrého trenérský tým po mdlém výkonu v Boleslavi kompletně překopal. Nejvíc to prospělo čtvrté formaci, kterou dirigoval Holík, jenž měl po ruce Zbořila právě s Okálem. „Zlínská“ spolupráce navíc vedla i ke gólu.
„Holas (Petr Holík, pozn. red.) mi to tam dal parádně do jízdy. Tohle on umí, zpomalil hru a fantasticky mi to předal do rychlosti,“ popisoval Okál. „S Petrem jsme hráli i ve Zlíně, takže jsem rád, že jsme dali zase dohromady. Doufám, že vedle nás ve čtvrté lajně netrpí,“ zavtipkoval.
Zlínský vousáč je na rozdíl od Holíka na úkoly ve čtvrtém útoku zvyklý. A nejen to, nezlomného bojovníka staví trenéři od začátku sezony, kde se dá. Lepit díry v sestavě mu ale podle všeho nevadí, svou roli vždy akceptuje s maximálním nasazením.
„Doufám, že moje práce aspoň trochu nese ovoce.“
„Snažím se splácet jejich důvěru. Jako čtvrtá lajna musíme pomáhat vším, čím se dá – měnit utkání, vytvořit šance třeba i pro další lajny, když jim vybojujeme pásmo. Nechci říct, že se daří, prohrálo se. Já ale doufám, že moje práce aspoň trochu nese ovoce,“ zakončuje Okál.
Share on Facebook
