Na severu chytil pomocnou ruku. Tomek o zdravé rivalitě: Nikdo mi nemůže nic slíbit
Matej Tomek
|
Foto: Jan Jindra, hcvl.cz
Litvínov – slovenským gólmanům město zaslíbené. Od podzimu 2015 třímal žezlo pro krále černožlutého brankoviště převážně Jaroslav Janus, po něm na více než dvě sezony připadlo Denisovi Godlovi. A dál? Následovník se hledá. Slušně prošlápnutou štreku může zdolat Matej Tomek.
Rozklikněte si soupisku Vervy a mrkněte na rovnici, ze které vám vzejde maskovaný muž číslo jedna. Reprezentant Tomek, za ním mladí učňové Šimon Zajíček a Lukáš Klika.
Relativně jednoduché, že? Hlavní zápasovou nálož by měl pravděpodobně spořádat šestadvacetiletý rodák z Bratislavy. Nejen s ohledem na jeho solidní hokejový životopis.
Vzletná slova od Tomka ale neuslyšíte. Po turbulentní sezoně si dobře uvědomuje, že prostor mezi třemi tyčemi nedostane zadarmo.
„Jdu do toho s tím, že mi nikdo nemůže nic slíbit.“
„Jdu do toho s tím, že mi nikdo nemůže nic slíbit. V první řadě si to musím vychytat. Je to sport, nic není garantované,“ zdůraznil při nedávném mítinku se zástupci médií.
S identickým přístupem si podmanil brankoviště loni. V říjnu působivými výkony strhl nálepku nechtěného, kterou po příchodu Dominika Furcha schytal v Kometě.
Pod Krušnými horami zavřel krám Pardubicím, pár dní nato vygumoval ofenzivní letku Sparty. Vítr z plachet Tomkovi vzala až fraktura klíční kosti – na marodce strávil těžké tři měsíce.
Mentálně složité období ale překonal. V klíčové fázi ročníku se do Litvínova vrátil s jasně vytyčeným cílem: Říct si o smlouvu!
A tahle mise opravdu dospěla do zdárného konce. Před koncem základní části připomněl podzimní formu a vychytal několik důležitých triumfů. Zejména těsná výhra v Mladé Boleslavi měla pro chemiky cenu zlata.
„V průběhu sezony jsem se tady cítil komfortně.“
„V průběhu sezony jsem se tady cítil komfortně, i když pro mě byla trochu přerušená. Myslím, že jsme si dobře sedli s Orim (trenér brankářů Zdeněk Orct, pozn. red.), Zajdou a celým kolektivem,“ přemítá Tomek zpětně.
„Podali mi pomocnou ruku, když jsem neměl jednoduchou situaci. A po mém zranění mi ji podali znovu. Zachovali se vůči mně více než férově, já jim to teď chci oplatit,“ pokračuje slovenský gólman.
Vzájemná reciprocita se před časem osvědčila na jedničku, i proto obě strany neskrývaly chuť dotáhnout nový pakt co možná nejdříve. „Komunikovali jsme už od konce minulé sezony,“ prohodí Tomek.
„Podali mi pomocnou ruku, když jsem neměl jednoduchou situaci.“
„Samozřejmě jsem rád, že tady můžu pokračovat. Dohodli jsme se na pokračování spolupráce a se Zajdou můžeme navázat na výkony, které jsme podávali,“ těší ho.
Očekávání každopádně visí někde u stropu litvínovského zimáku. A Zajíček jako druhá brankářská volba? Ani nápad, pro Tomka právoplatný konkurent. Vždyť si loni proklestil cestu mezi nejlepší nováčky extraligy a klub ho ocenil netradičním čtyřletým kontraktem.
„Oba jsme mladí, oba chceme být v bráně a pomáhat týmu. Tahle zdravá rivalita nás může jen posouvat dopředu,“ věří Tomek, který se chemikům upsal jen na rok. „Ať už to budu já nebo Zajda, tak vím, že odmakáme tréninky i zápasy na 120 procent.“
Pokud navíc chcete v moderním hokeji uspět, tak potřebujete dva kvalitní gólmany. Spoléhat stále dokola na jedno jméno se z různých důvodů nemusí vyplatit. Nemluvě o play off...
„Oba jsme mladí, oba chceme být v bráně a pomáhat týmu.“
V tom vězí další výrazná změna oproti dřívějšku. Krajan Godla dvakrát po sobě odchytal přes čtyřicet utkání, před dvěma lety dokonce atakoval padesátku. A takový Landon Bow v Kladně tehdy zasáhl do všech klání dlouhodobé fáze soutěže.
„To byl asi trochu jiný případ,“ usměje se Tomek. „Je to na trenérech, já se budu do každého zápasu snažit jít na 100 procent,“ slíbí jedním dechem.
Daleko do budoucnosti nehledí, klíčem k úspěchu je podle něj každodenní práce. Dlouhodobě zapustit kořeny v Litvínově, okusit zase atmosféru velké mezinárodní akce? Ne, nic takového na Tomkově checklistu nenajdete.
„Co je na konci další sezony, nebo v dalších měsících mě až tak nezajímá.“
„Nedívám se až takhle dopředu. Co je na konci další sezony, nebo v dalších měsících mě až tak nezajímá,“ konstatuje slovenský čahoun.
Plusové body u černožlutých fans mu ale naskakují dál. Důvod? Nová výstroj. Jeho modrobílé betony, lapačka a vyrážečka už oči na tribunách dráždit nebudou. „Pomaličku se slaďuju do litvínovských barev,“ vypálí s úsměvem.
Matej Tomek s trenérem brankářů Zdeňkem Orctem | Foto: Jan Jindra, hcvl.cz
Share on Facebook
