Na titul budeme vzpomínat do konce života, rozplývá se Ducháč. Děkuje fanouškům
Filip Ducháč
|
Foto: Karel Švec, Český hokej
Za Spartu hraje Filip Ducháč od šesté třídy, teď před necelými dvěma tisíci diváky zvedl v Holešovicích nad hlavu pohár pro vítěze juniorské extraligy. Coby kapitán dovedl ve své poslední juniorské sezoně Spartu k titulu. Doma, na místě, kde to tak dobře zná.
Filipe, po utkání jste titul oslavili i s fanoušky. Jak jste si to užil?
Je to super, hodně silný zážitek. Jsme za to neskutečně rádi a moc fanouškům děkujeme. Hodně nám pomohli, byl plný kotel, to tady nebylo ani, když áčko hrálo Ligu mistrů. Velmi si toho vážíme, pro většinu kluků to bylo něco úplně nového, nikdy předtím nic takového nezažili. Myslím si, že na titul i atmosféru během finále budeme vzpomínat do konce života. Tímto bych chtěl fanouškům poděkovat za to, že přišli, protože nám to opravdu hodně pomohlo. A taky mě těší, že jsme jim mohli udělat radost, když se áčku play off nevydařilo.
Příznivci vás taky během obou domácích zápasů finále hlasitě podporovali…
Jsme zvyklí se podporovat a povzbuzovat jenom na střídačce sami navzájem, protože v halách je ticho. Teď tady celou dobu někdo řval, podporoval Spartu, a to všechny hnalo dopředu. Byl to náš šestý hráč. A když vidíme, že s námi chtějí lidi slavit, chtějí se s námi fotit, tak je to něco krásného.
Sparta ukončila čekání na titul v juniorce. Ve finále smetla Třinec
Taky jste pro Spartu vybojovali juniorský titul po 29 letech. Jak se to poslouchá?
Asi si to s kluky ještě úplně neuvědomujeme. Za sezonu jsme udělali kus práce, a kdyby nám na začátku někdo řekl, že teď zvedneme pohár, tak bychom si mysleli, že je blázen.
Jakto?
Po minulé sezoně hodně kluků odešlo, pár se jich naopak vrátilo zpátky, teď taky pomohlo několik kluků z Chance ligy. Na začátku by tomu určitě nikdo nevěřil, ale jakmile začalo play off, tak jsme si postupně sedali. Nechci říct, že jsme věřili úplně na titul, ale věřili jsme v sílu týmu. Věděli jsme, že to můžeme dotáhnout daleko, když budeme tahat za jeden provaz. Teď jsme za to všichni rádi a pořádně to oslavíme.
„Věděli jsme, že to můžeme dotáhnout daleko, když budeme tahat za jeden provaz.“
Do play off jste šli z šestého místa, což není úplně nejlepší pozice. Jaké to pro vás bylo?
Z prvního místa by to bylo asi jednodušší. Týmy, proti kterým jsme hráli, byly velice kvalitní a myslím si, že jsme si s nimi skvěle poradili. Byli jsme výborně připraveni jak takticky, tak fyzicky, za což patří dík trenérům. Myslím si, že jsme všechny týmy přehráli, jednoduše jsme na ně našli recept.
Předpokládám ale, že semifinálová série nebyla úplně jednoduchá…
Boleslav hrála nepříjemný hokej. Byli tvrdí, dobří do defenzivy. Ty zápasy bolely, bylo to na doraz, výsledky se tahaly o gól. Jsme moc rádi, že jsme je přejeli, protože to pro nás byl opravdu těžký soupeř.
Finále dopadlo zcela jednoznačně ve váš prospěch. Očekával jste, že by mohla mít série takovýto průběh?
Určitě jsem skóre 4:0 nečekal. Myslím si ale, že Třinci hodně došly síly po semifinále s Jihlavou. Trošku bychom za to Jihlavě měli poděkovat (usmívá se). Třinečtí měl kvalitní tým, byli úplně jiní než Boleslav. Hráli jsme víc hokej, řekl bych, že to bylo i hezčí na koukání. Je to hodně ofenzivní tým, akorát tu defenzivu měl horší. My jsme taky měli výborný útok a dokázali jsme trestat jejich chyby. To si myslím, že bylo v sérii klíčové.
Jak těžké to pro vás i přes jednoznačný výsledek bylo?
Do Třince jsme jeli s tím, že musíme urvat jednu výhru, abychom se sem vrátili za stavu 1:1. Doma jsme si docela věřili. Tady jsme v play off neprohráli ani jeden zápas, tady se nám hraje dobře. Takovýto průběh, jaký série měla, jsme nečekali. Ale věděli jsme, že když hrajeme svou hru, tak jsme lepší než soupeř a v takovém případě to i dotáhneme do konce. Třinec rozhodně nebyl špatný, byl naopak velice kvalitní. My jsme měli i trochu štěstí.
„Už po třetím zápase jsme tady měli s fanoušky velké oslavy, takže to bylo těžké hlavně mentálně.“
Ve třetím utkání jste vyhráli vysoko 9:2. Bylo důležité se rychle vrátit nohama na zem?
Určitě ano, nastavit se do čtvrtého zápasu pro nás bylo hodně těžké, protože za stavu 3:0 už všichni mysleli na oslavy. Už po třetím zápase jsme tady totiž měli s fanoušky velké oslavy, takže to bylo těžké hlavně mentálně. Zvládli jsme to ale výborně.
Mohlo hrát roli také to, že jste měli o něco zkušenější tým než Třinec?
Určitě to hrálo roli. Měli jsme v kádru kluky, kteří už hráli dospělý hokej, taky jsme tu měli hodně starších kluků. Trošku víc víme, máme trošku víc zkušeností. Myslím si, že to jde nejvíc vidět v těch těžkých, nebo rozhodujících zápasech. Tam se vyplácí mít starší a zkušenější tým. Jsem klidnější, víme, co čekat a jak to uhrát.
Jaké pro vás jako pro kapitána bylo vést takový tým?
Je to něco neskutečného. Hlavně, když se vyhraje titul. Minulý rok jsme skončili třetí, už to bylo super, ale teď… Být mistři… To je třešnička na dortu za juniorskou kariérou. Jsem na všechny strašně pyšný, že jsme to dotáhli až sem.
„Znám se tady se všemi. Od vrátných až k ledařům. A když pak vidím, jak i oni s námi oslavují, tak je to něco neskutečného.“
Na Spartě hrajete už od žáků, teď jste ve své poslední mládežnické sezoně dovedl tým k juniorskému titulu…
Myslím si, že mi to úplně ještě nedochází. Jsem tady od šesté třídy, takže skoro od začátku své kariéry. Znám se tady se všemi. Od vrátných až k ledařům. A když pak vidím, jak i oni s námi oslavují, tak je to něco neskutečného. Řekl bych, že si to uvědomím až za pár týdnů, ale už teď je to krásný pocit.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Share on Facebook
