Naše výsledky mě ničí, líčí Prospal. Po sezoně v Motoru skončí! A co posily?
Foto: Josef Pavlíček, hcmotor.cz
Pouhých jedenáct bodů, dvě vítězství za osmnáct utkání a poslední místo v tabulce. Motor se po návratu mezi tuzemskou hokejovou elitu výsledkově trápí, což těžce nese také hlavní kouč Václav Prospal.
„Porážky mi nikdy nevoněly, nevoní a vonět mi nebudou. Způsob, jakým prohráváme, je pro mě něco úplně neakceptovatelného a něco, co nedokážu překousnout. Je to pro mě těžká doba a hlavou se mi honí spousta věcí. Věřil jsem, že výsledkově na tom budeme lépe. Herně to není hrozné, není to tak, že by týmy přijely a vystřílely nás ze zimáku. Ale výsledkově je to tristní, ta bilance je zoufalá!“ přiznává šéf českobudějovické střídačky v otevřeném rozhovoru pro klubový web, kde mluvil také o dalších zajímavých tématech...
„Sakra, jak já bych na ten led sám vletěl a ten gól tam dorval.“
O faktorech, které stojí za výsledkovým trápením
„Obrovský problém máme s tím odehrát zápas celých šedesát minut. Obrovský problém máme s proměňováním šancí. Ale možná největší potíž je spojena s tím, o čem často mluvím v pozápasových hodnoceních, že ne všichni hráči si zvykli na ten vyšší level. Je krásně vidět, že určití hráči už se adaptovali a jestli se to tak dá nazvat, jsou tahouny týmu, oproti hráčům, kteří si na úroveň extraligy ještě nezvykli a kteří prostě neodvádějí to, co jsem od nich čekal.“
O hráčích, kteří se dokázali přizpůsobit extralize
„Zářný příklad je Čenda Pýcha, tomu to trvalo šest sedm zápasů a teď už je z něj ten lídr, kterým být měl. Renda Vydarený – je to zaprvé profík, zadruhé někdo, kdo má herní myšlení, dobré bruslení a kdo na tomto levelu pořád může hrát. Extraliga není extrémně rychlá soutěž, a Renda se dokáže adaptovat. Dokázal to v první lize, dokazuje to teď. Dalším je Karel Plášil, což je hráč, který do extraligy trochu nakoukl v minulosti a teď se do ní vrací. A z útočníků? I když ztrácí dost kotoučů a některé věci se mi na něm nelíbí, tak pro mě je jeden z nejlepších Martin Novák. Martin Beránek měl výborný start do sezony. Ale z těch, kteří by to tu měli táhnout? Nikdo.“
„V útoku to prostě absolutně nedáváme. Nechci tímto nikoho srážet, ale to je prostě fakt. Minimálně dva tři útočníci by měli přijít, aby nám pomohli. Byl bych rád, aby se to tu protrejdovalo.“
O výkonech předsezónních posil z Chance ligy
„Přivedli jsme Dana Voženílka jako nejlepšího útočníka první ligy. Ještě se s extraligou nesrovnal. Přivedli jsme Víťu Jonáka, který ovšem měl ve Vsetíně úplně jinou roli, než má u nás. U něj nemůžu říct, že by pro mě byl obrovským zklamáním, i když samozřejmě bych od něho chtěl víc. Navíc je teď se třemi góly mezi našimi nejlepšími střelci (hořce se pousměje). A to nechodí na přesilovky a do ofenzivních situací, je to pro mě hráč spíš na černou práci. Přivedli jsme gólmana, který měl být naším absolutně nejlepším hráčem. Nemůžu říct, že by se ti kluci nesnažili, ale čekal jsem od nich víc.“
O případných změnách v hráčském kádru
„Potřebujeme přivést nové hráče, čerstvý vítr, kluky, kteří už mají něco za sebou, nebo jsou extraligoví hokejisti. Protože v útoku to prostě absolutně nedáváme. Nechci tímto nikoho srážet, ale to je prostě fakt. V útoku je to tristní! To, že máme bojovnost, nasazení, srdce, to jsou takové atributy do identity, kterou chceme mít. Ale k tomu taky sakra musíme mít nějakou produktivitu, a ta tam schází. Sakra, jak já bych na ten led sám vletěl a ten gól tam dorval. Minimálně dva tři útočníci by měli přijít, aby nám pomohli. Byl bych rád, aby se to tu protrejdovalo. Teď přišel Martin Adamský, což je kluk, který má odehráno x extraligových let ve špičkové organizaci, kde s nimi zažil ty největší úspěchy. Chci, aby útočníkům pomohl, třeba zkušenostmi a tím, co prožil.“
O nezvládnutých třetích třetinách při skóre 7:25
„Bojíme se hrát! Hrajeme na to, abychom neprohráli, a ne, abychom vyhráli. A to je obrovský rozdíl. Jestliže se budeme koncentrovat na výsledek místo na proces, tak budeme prohrávat dál. Není to otázka systému, je to o individuálním přínosu, co který hráč dokáže přinést, aby jeho tým prosperoval, aby dokázal uhrát zápas ve třetí třetině. Jestli se někdo cítí pod tlakem v soutěži, kde se nepadá? Tak to nevím, co by dělal, promiňte mi to srovnání, kdyby ho nedej bože někdo poslal do mototechny, kam by přijel někdo, komu by se nelíbilo, jak mu vyměnil pneumatiky. Z čeho máme strach v soutěži, kde se nepadá? Z čeho?“
O tom, jak ho dosavadní průběh sezony žere
„Trápí mě ty tristní výsledky. Trápí mě individuální chyby. Nemůžu říct, že bych nebyl spokojen s tím, jak kluci pracujou, nic neflákají. Ale chyby, disciplína a vyloučení, to nás ničí. S prohrami pak padá sebevědomí týmu. Někdo z hráčů v kabině taky musí bouchnout do stolu a říct: „Ku***, tak dost! Je třeba to uhrát! I kdybychom tam měli padat po držce!“ Ale my opakujeme jedny a ty samé chyby! Prohráváme zápasy, ve kterých máme daleko víc šancí než soupeř. Kromě domácích utkání s Hradcem, Plzní a Spartou, ve kterých byl soupeř jasně lepší a vyhrál o parník, tak v dalších zápasech platíme daň za chyby jako nezkušený mančaft, který se v extralize neetabloval dostatečně rychle. A ta daň je krutá. Výsledkově je to zdrcující!“
„Já osobně neumím prohrávat ani v kuželkách a v Člověče, nezlob se!, a tady v extralize mě to štve několikanásobně, vždyť jsme všem na očích. Nemáme se kam schovat, lidi, sponzoři na to čekali sedm let.“
O svém dalším pokračování na střídačce Motoru
„Nahlásil jsem, že po sezoně končím, ať už to dopadne, jak to dopadne. Já už prostě bez rodiny být nechci. Pro mě je tento rok už extra. Je to definitivní! Ví to vedení, vědí to hráči, nebudu se schovávat a říkat, že ještě nevím. Já už se rozhodl a ulevilo se mi. Ten důvod je rodina, o ničem jiném to není. Mám čtyři děti, které nevidím, nechci být otec a manžel na dálku. Počítal jsem původně s dvěma lety, že zvládneme postoupit hned v první sezoně a když by byl zájem, vyzkoušel bych si trénování v extralize. Trvalo nám to o jeden rok navíc, a já dostal zelenou od manželky, která mě neskutečně podporuje, abych ještě mohl zůstat. Rodina tu se mnou není a prostě mi chybí. A já chybím jim. Tak to je.“
O tom, co by vzkázal českobudějovickým fanouškům
„Že začneme vyhrávat. Chápu jejich frustraci, ta je oboustranná, protože vím, jak moc to trápí kluky. Dělají maximum, ale svým způsobem přicházíme na to, že někteří hráči jsou limitovaní, a přes ten limit se nedostanou. Musíme tak najít jiné hráče. Je to sezona, kdy díky nesestupu máme možnost poznat, zda na to kluci mají, nebo ne. A poznáváme to. Je nutností tým oživit, přivést nové hráče a začít ho přebudovávat. Snažíme se o to, činíme s vedením kroky. Je důležité, aby veřejnost věděla, že nám to není jedno. Není nám to jedno! Nikdo z nás nechce prohrávat. Já osobně neumím prohrávat ani v kuželkách a v Člověče, nezlob se!, a tady v extralize mě to štve několikanásobně, vždyť jsme všem na očích. Nemáme se kam schovat, lidi, sponzoři na to čekali sedm let.“
Share on Facebook
