Nedorost: Chci, aby mě děti viděly hrát v Motoru. KHL? Ještě nebalím
Václav Nedorost.
V Kontinentální lize patří k ostříleným mazákům, Václav Nedorost v ruské soutěži načne svou sedmou sezonu, když po působení v Novokuzněcku, Popradu a Doněcku zakotvil v Bratislavě, kde působí třetí sezonu. "Slovan je pro mě nejlepší destinace, mám to kousek domů. Nevím, jak bych snášel, kdybych hrál někde v Rusku a domů za rodinou se vůbec nedostal," přiznává zkušený útočník v rozhovoru pro hokej.cz.
"Takto se dostanu domů několikrát během sezony, mám to jen dvě a půl hodiny cesty autem, takže se to dá. Rodina se navíc za mnou snaží jezdit. Když třeba hrajeme doma čtvrtek, sobota, tak se děti omluví ze školy a přijedou na čtyři dny. Někdy to sice nevychází, ale aspoň jedenkrát za měsíc to vyjde. A když dostaneme nějaký den volna, pokaždé se snažím jet domů za rodinou," líčí čtyřiatřicetiletý hokejista, jenž v KHL působí už sedmou sezonu v řadě.
"Nevím, jestli se mi soutěž tak zalíbila, ale nějak se v ní pořád držím. Peněžně je jistě jiná, než by to bylo u nás. A pořád je o mě zájem. Snažím se pořád hrát jak nejlépe můžu a v co nejlepší lize," prozrazuje Nedorost. Za ta léta ho neštvou ani mnohdy nepříjemné, daleké tripy. "Mi to osobně vůbec nevadí. V letadle máme každý tři sedadla pro sebe, takže si můžeme i lehnout. Je to pohodlnější, než cestovat autobusem z Budějovic do Ostravy," hlásí.
"Ve 28 letech jsem si říkal, že tři roky a vracím se z KHL domů. Dnes je mi 34 a stále se v ní držím."
V momentě, kdy o něj v KHL nebudou mít zájem, má o svých dalších krocích jasno. "Vrátil bych se do Českých Budějovic, je to má priorita. Prostě chci, aby mě děti viděly hrát. Ale tím nechci říct, že to tady už chci zabalit," usmívá se Václav Nedorost. "Když na to budu mít a bude o mne zájem, tak tady budu hrát. Do 45 let? Tak to zase ne. Třeba dva, tři roky, ale nedávám si nějaký termín. To jsem si říkal jen ve 28 letech, že tři roky a vracím se," přiznává.
Ale dnes už je mu 34 a patří ke starším borcům v dresu Slovanu. "Necítím se ale vůbec špatně, nic mě nebolí a nohy poslouchají. Uvidíme, jak se bude dařit v sezoně. Podle toho se pak dost věcí odráží a člověk třeba i jinak přemýšlí. Loni se naší lajně dařilo. Pokud to bude stejné a dál o mě bude zájem, tak se chci v KHL udržet. Jakmile jednou člověk spadne níž, tak je pak hodně složité se znovu vracet," uvědomuje si bývalý hráč slavné zámořské NHL.
Soustředění v Litoměřicích? Člověka to ubíjelo, nebyl ani čas si odpočinout
Se Slovanem se na sezonu připravoval také v Litoměřicích, kde Miloš Říha své svěřence vůbec nešetřil. "Bylo toho fakt dost, ale překvapivě jsem to dobře snášel, asi jsem se v létě dobře připravil. Trvalo to třináct dní v kuse. Dávky nebyly náročné, ale bylo to hrozně dlouhé. Každý den osm hodin na zimáku, dvakrát na ledě, v posilovně, tělocvičně. Člověka to ubíjí, nebyl ani čas si odpočinout, jen nějaká hodina. Probudíte se, jste rozbití, a zase..."
To všechno absolvovali také další Češi, jejichž počet se letos o něco rozšířil. "Loni jsme byli tři, teď je nás tady víc. Ale člověk to vůbec nerozeznává, jestli jste Slovák nebo Čech. Mi to přijde stejné. Není to tak, že jenom proto, že je někdo Čech, bych se s ním bavil víc. Nerozdělujeme ani slovenštinu s češtinou. Každý se v kabině snažíme bavit s každým, teď tam máme i celkem dost Kanaďanů." To všechno pod taktovkou českého hlavního trenéra Miloše Říhy.
Nároďák? Nikdy jsem neřekl, že bych nejel. Ale je trend dávat šanci mladým
Ten patří k impulzivnějším trenérům. "Každý je nějaký. Já se snažím dělat svou práci a nedívat se, jestli někdo řve nebo neřve. Když makáte, tak tomu všemu utečete a vůbec to nevnímáte. Všechno dělám poctivě a naplno, proto ani trenér na mě neřve. Ale když někdo nepracuje, jak by měl, tak asi každý kouč zvedne hlas, to mi přijde normální," říká bývalý reprezentant, který už dva ročníky neobdržel žádnou pozvánku do českého národního týmu.
"Moc to neřeším a snažím se odvádět co nejlepší práci pro klub. Nikdy jsem neřekl, že bych na nějakou akci nejel. Když budu mít výkonnost a trenéři mě pozvou, tak proč bych nejel. Ale teď je trend dávat šanci mladým. Když na to mají, tak proč by se o to neporvali," líčí smířeně. "Když je reprezentační přestávka, tak se na kluky mrknu v televizi a hrozně rád jedu domů za dětmi. Ten starší je hokejový blázen, chybí mi vidět je každodenně," zakončuje.
Share on Facebook
