Nejmladší lídr? Chci být vidět a vynikat, hlásí Frolo. Vsetín neodmítne
Jakub Frolo
|
Foto: Vojtěch Jurák, beranizlin.cz
Teprve čtrnáctiletý reprezentant Jakub Frolo se minulý týden výrazně podepsal pod dvě vítězství zlínského dorostu a po osmi kolech vede bodování svého týmu. Se svými výkony ale příliš spokojen není a ví, že se může ještě zlepšit.
Dorost Zlína posbíral v minulém týdnu plný počet bodů po těsných výhrách. Jaké to byly zápasy?
Oba dva byly dost vyrovnané. Myslím si, že proti Přerovu jsme byli celý zápas lepší a měli jsme to ve svých rukou. Akorát jsme neproměňovali šance. Řekl bych, že ten stejný problém byl i v zápase se Šumperkem, ale musím říct, že v tomto případě jsme se dost natrápili. S Šumperkem je to totiž vždycky těžké. Nicméně jsem rád, že jsme oba zápasy zvládli, i když jsme měli oslabenou sestavu, tak jsme se semkli a dopadlo to dobře.
Proti Přerovu jste vyhráli 1:0. Co bylo v tomto zápase nejdůležitější?
Hráli jsme hodně do obrany a hlavně nás dost podržel gólman. Dost nám pomohl a my jsme mu také celou dobu pomáhali, takže jsme to zvládli a vyhráli za tři body.
„Rad dostávám hodně a beru to všechno pozitivně.“
V obou zápasech jste otevřel skóre. Je to váš styl hry?
Myslím si, že to spíš byla náhoda. Od začátku jsem si ale všímal, že já osobně mívám slabší starty do zápasů a první třetinu promrhám. Začal jsem si na to dávat větší pozor a odměnilo se mi to dvěma góly, které jsem v posledních dvou zápasech dal hned na začátku. Řekl bych, že aspoň nějaké zlepšení jde vidět.
Všímáte si často vlastních nedostatků?
Poslouchám trenéry, kteří mi hodně radí, nebo tady mám tátu, který mi radí asi nejvíc. Doma to spolu pořád rozebíráme. Rad dostávám hodně a beru to všechno pozitivně. Vždycky je totiž na čem zapracovat, což na své hře vidím. Osobně si myslím, že mám slabší hru v obranném pásmu a málo se tlačím do střelby, což bych chtěl určitě změnit. Budu na tom pracovat.
V zápase s Šumperkem byla vaše formace u všech gólů. Sedli jste si v lajně?
Myslím si, že ve formaci jsme si s kluky dost sedli. Hrajeme spolu od přípravy a musím říct, že lajnu mám opravdu super. Na to si určitě nemůžu stěžovat.
Foto: beranizlin.cz
Vy jste ale vedli 2:0 a soupeř vyrovnal. Jaké to pro vás v tu chvíli bylo?
V té situaci jsem udělal chybu, beru to na sebe. Bylo to nepříjemné, ale ukázali jsme, že se dokážeme zvednout i v těžších chvílích. Nijak výrazně jsme to neřešili, a nakonec jsme dokázali skóre otočit. Myslím, že to ukázalo sílu našeho týmu, kterou určitě máme.
Aktuálně se nacházíte ve středu tabulky. Jste s pozicí spokojení?
Určitě jsme chtěli být výš, máme mnohem vyšší cíle. Chceme postoupit do čtverky a bojovat o co nejvyšší příčky. Na druhou stranu to není úplně špatné, ale spokojení nejsme. Věříme, že se teď jako tým zvedneme a pojistíme si místo ve čtyřce, protože je to hodně vyrovnané.
Vy osobně po minulém týdnu vedete bodování týmu. Co na to říkáte?
Jsem rád, že dokážu pomoct týmu i nějakými body. Popravdě jsem nevěděl, že vedu bodování týmu, ale mám radost, že jsem prospěšný. Myslím si ale, že mé statistiky jsou spíš průměrné. Čekal jsem od sebe víc bodů, ale myslím si, že se to postupně zápas od zápasu zlepšuje. Budu věřit, že mé výkony budou mít vzestupnou tendenci, ale jak říkám, pro mě je nejdůležitější týmový úspěch.
„Je to v jednání mezi kluby.“
Kromě Zlína jste ale v minulém týmu nastoupil také za Vsetín v nižší soutěži. Jak k tomu došlo?
Tento týden se nehraje extraliga, takže jsem měl možnost jít hrát za Vsetín. Za každou takovou příležitost jsem strašně rád a vždycky, když to půjde, tak za Vsetín hrát půjdu, protože se tady pořád cítím jako doma a chci tomu týmu pomoct. Pořád cítím, že za ty šance, které mi Vsetín dal, bych mu měl pomoct.
Přidáte teď během pauzy další zápasy za Vsetín?
Je to v jednání mezi kluby. Možná tedy nastoupím i v tomto týdnu.
Foto: Helena Hegeďová, Facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Co říkáte na nižší soutěž?
Je to hodně jiné. Hraje se víc fyzicky, není to tak rychlé a spíš se hraje do těla než bruslařsky. Tímto je to určitě specifické.
I v zápase proti Třebíči jste si připsal tři kanadské body...
Body jsem měl, ale spokojený s výkonem jsem nebyl. Možná se na tom trochu podepsala i únava z obou dvou předchozích zápasů za Zlín, ale čekal jsem od sebe víc. Hlavně jsem byl ale rád, že jsme vyhráli za tři body.
Vývoj utkání jste museli otáčet. Bylo to pro vás o to náročnější?
Ano, fyzicky to bylo hodně náročné. Věděl jsem ale, že máme lepší tým než soupeř a je otázkou času, kdy naše hra Třebíč zlomí a my to otočíme.
„Chci, abych byl v této sezoně hodně vidět a vynikal nad ostatními.“
Na startu sezony se vám tedy zatím daří. Jak jste spokojen v porovnání s minulým rokem?
Minulý rok jsem byl področák, takže to pro mě byl spíš svátek, když jsem dal gól. Bylo těžší hrát s o dva roky staršími kluky. Tento rok už se beru spíš jako druhoročák a chci, abych byl v této sezoně hodně vidět a vynikal nad ostatními, protože nejvyšší dorosteneckou soutěž hraju už druhým rokem. Myslím si, že letní přípravu jsem měl dobrou, zlepšil jsem se asi ve všech věcech, z čehož mám radost.
Stále ale patříte k mladším hráčům v týmu. Jaká je vaše role?
Ano, řekl bych, že jsem v týmu pořád nejmladší, ale beru se jako jeden z lídrů. Myslím, že naše hra stojí na prvních dvou lajnách, měli bychom celý tým vést, dávat góly a rozhodovat zápasy. Takhle se beru.
Jaký je váš cíl pro tuto sezonu?
Určitě bych chtěl, abychom se dostali do play off a zkusili zabojovat o titul. Vím, že sílu v týmu na to máme. Osobně bych chtěl udělat dobrou sezonu, a to herně i bodově. Jedním z mých velkých cílů je také reprezentace. Rád bych se dostal na oba turnaje, které v blízké době budou. Další cíle si budu dávat postupně.
Foto: beranizlin.cz
Zmiňujete reprezentaci, vy ale máte české i slovenské občanství…
Táta je ze Slovenska, máma je z Česka. Půlku rodiny mám na Slovenku, půlku v Česku, takže rodiče mi nechali udělat slovenské občanství, už když jsem byl mladší. Mohl jsem si vybrat, kde budu hrát. Cítím se napůl jako Slovák a napůl jako Čech, a nakonec jsme se rozhodli pro Česko, protože tady žiju od malička. Sice jsem si nakonec vybral takhle, ale třeba doma občas normálně mluvíme slovensky.
Kde jste začínal s hokejem?
S hokejem jsem začínal v Plzni. Narodil jsem se ale v Českých Budějovicích a vždycky jsme bydleli tam, kde táta hrál. Byla to Plzeň, potom Litvínov a na konec jeho kariéry jsme se vrátili zpátky do Vsetína, kde se cítím doma.
„Já teď ve Zlíně bydlím sám, což je pro mě zase něco nového.“
Nebyly pro vás časté změny prostředí těžké?
Jako mladší jsem to moc nevnímal, ale pamatuju si, že začátky byly vždycky těžké. Mamka s taťkou mi ale hodně pomáhali, takže jsem si vždycky rychle navykl a postupem času to bylo v pohodě.
A jaké byly začátky teď ve Zlíně?
Já teď ve Zlíně bydlím sám, což je pro mě zase něco nového. Je těžké starat se sám o sebe a ze začátku to bylo trochu složitější. Myslím si ale, že jsem si na to zase zvykl a už to beru jako normální součást života.
Školu máte také ve Zlíně?
Ano, chodím ještě do deváté třídy, takže musím dodělat základku. Přešel jsem do Zlína, ať to mám snadnější. Zatím je všechno bez problémů a jsem spokojený.
Share on Facebook
