Nevšední kariéra i domácí úkoly od psychologa: Lhoták zase dává góly a je v repre
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Říct mu někdo pár týdnů nazpátek, že před Vánoci zažije premiéru v nároďáku, Lukáš Lhoták by se smál. Na kontě neměl jediný gól a v Ambri-Piottě cestoval sestavou. A zmínit se někdo o reprezentaci v jeho sedmnácti, kdy hledal cestu, jak vůbec získat své místo v hokejovém prostředí a nespokojený využil možnost odejít do Švýcarska, smál by se ještě víc. V obou případech se ale situace cílevědomého útočníka vyvinula správně. V Helsinkách dnes poprvé obleče dres národního týmu.
V neděli po zápase s Červenkovým Fribourgem sednul do auta a vyrazil na osmihodinovou štreku. Utahaný po náročné šichtě, jíž pomohl rozštípnout dvěma góly. Na nekonečných německých dálnicích ale nehrozilo, že za volantem usne. V hlavě mu pracovaly hordy myšlenek.
Jaké to bude, jaké to bude…
Coby náhradník totiž krátce předtím dostal Lukáš Lhoták pozvánku do reprezentace. On, kluk, který coby dorostenec ne a ne najít ten správný klub v Česku, kde by cítil, že trenérům záleží na jeho rozvoji. On, který proto v sedmnácti využil možnost a vyrazil do neznáma. Do Švýcarska, kde z něj vyrostl hokejista, o něhož projevili zájem z národního týmu.
„Promítal jsem si celou cestu, co a jak bude vypadat. Ani jsem pak doma nakonec nemohl usnout,“ vyprávěl s úsměvem Lhoták po úterním tréninku v Praze, který poprvé absolvoval jako člen elitního výběru země. Telefon měl stále zahlcený gratulacemi,
Ani nemusel čekat na čtvrteční hymnu před duelem s Finy v Helsinkách, nervozita ho na chvíli sevřela, sotva vstoupil na led po boku mazáků se zkušenostmi z NHL, KHL a světových šampionátů. „Hned při prvním tréninku to se mnou cloumalo. Ještě když jsme jeli první cvičení, byl jsem docela nesvůj. Při takové premiéře to je asi normální,“ přiznal.
Jako junior nabral jen pár zkušeností s výběrem do 19 let, jinak jde o jeho první reprezentační akci. V létě si ho už coby adepta k pozdějšímu povolání spolu s dalšími mladíky pozvali trenéři na kemp do Rokycan, start sezony se však Lhotákovi zle nevyvedl. Zatímco v minulém ročníku přidal ke stabilnímu místu v týmu Ambri-Piotty i rostoucí produktivitu a přesnou střeleckou mušku, tentokrát se zaboha nemohl trefit. Prvních 26 zápasů nic. Nula. „Hrozný. Nebyl jsem se sebou spokojený, i v týmu ode mě po minulé super sezoně čekají víc,“ uvědomuje si.
Po tréninku zaškrtával, jestli mám pozitivní energii, jestli jsem hrál tvrdě, srovnával jsem špatné a dobré věci.
Cestoval se sestavou, každý zápas střádal šance, ale produktivita ne a ne naskočit. Ve čtvrté sezoně už je přece jen jedním z klíčových členů sestavy a sám má sen vypracovat se do NHL, proto je potřeba, aby se prosazoval.
„Zkoušel jsem všechno možné, abych to protrhnul. Pomohl mi až mentální trenér,“ přiznal pomoc, díky níž se za posledních šest utkání zapsal mezi střelce pětkrát. „Dal mi domácí úkoly, třeba jsem po tréninku zaškrtával, jestli mám pozitivní energii, jestli jsem hrál tvrdě, srovnával jsem špatné a dobré věci. Radil mi taky, co si říkat na střídačce, před zápasem, jak zůstávat pozitivní. Zabralo to. Snažím se totiž vnímat všechny možné rady.“
V národním týmu začne Lhoták ve čtvrté formaci, tam se od něj klíčové zásahy zatím neočekávají. S tím je srozuměný, jeho přednosti totiž spočívají i v jiných aspektech hokeje. Umí se zakousnout u mantinelů nebo před brankou, zvládá dorážky, fyzické střety, svou pevnou podsaditou postavu dokáže využít k získávání prostoru pro spoluhráče. „Chci i tady hrát tvrdě, jednoduše a přímočaře,“ plánuje. „Nabudím se tím, souboje pomáhají mému hokeji.“
Jestli přemýšlíte o tom, že jste jméno Lukáš Lhoták doteď nezaregistrovali, není se co divit. I trenéři národního týmu ho mají následovaného hlavně přes internet, důkladněji ho přímo ve Švýcarsku skautoval Jiří Fischer. Donedávna byl ale dravý útočník skrytý úplně mimo domácí pozornost. Však je to taky sedm let, co z letňanského dorostu vyrazil do neprobádaného zahraničí.
„Když to vidím zpětně, udělal jsem dobře, že jsem odešel,“ netají se. „Nevím, v jaké situaci bych teď byl, kdybych tady zůstal. Určitě mi odchod pomohl po hokejové stránce i z lidského pohledu, otrkal jsem se v nové zemi i odlišném v prostředí, naučil jsem se italsky.“
O své nevšední cestě vyprávěl Lhoták v letním rozhovoru pro hokej.cz (můžete si ho přečíst zde). Ač doma slýchal, že je jen přehnaně ambiciózní a neustále si stěžuje, on se přes mládežnické celky a nižší soutěže prokousal do elitního týmu Ambri-Piotty. „Těm, co mi nevěřili, jsem chtěl dokázat, že když odejdu, tak se posunu. Kdybych pak skončil nebo hrál blbě, tak jejich názory teď taky beru z jiného pohledu. Takhle si ale myslím, že mi možná někdo i dneska závidí. Byla spousta hráčů i trenérů, kteří mi to nepřáli. Teď se to obrátilo,“ vyprávěl ve zmíněném rozhovoru.
Dnes už v soutěži nastupuje se švýcarskou hráčskou licencí, takže není technicky brán za cizince, a od dvaceti stabilně hraje ligu, v níž se poslední dobou prosazuje jen minimum českých hokejistů.
„Musím přiznat, že už si připadám napůl jako Švýcar, protože s tamníma klukama přece jen vyrůstám delší dobu. Srdcem ovšem dál zůstávám Čech, nikdy nezapomenu, odkud pocházím,“ zdůraznil.
Zemi, kde se narodil a nabral hokejové základy, teď bude poprvé reprezentovat.
Share on Facebook
