Nohama na zemi! Novotný nejen o rekordu: Hrozil mi konec s hokejem
Adam Novotný
|
Foto: Martin Voltr
„Tohle je Adam. Adam už dává góly v extralize a slaví s fanoušky. A co jste dělali v patnácti vy?“ Výstižnější komentář než ten na sítích hradeckého Mountfieldu vlastně nejde vymyslet. Jeho talent Adam Novotný je od 6. října nejmladším střelcem, který kdy skóroval historii české, ba i československé extraligy.
Klenot? Supertalent? Ne, tyhle výrazy by byly moc silné. Kdo se trochu pohybuje v prostředí mládežnického hokeje, ten ví, že je na ně ještě hodně brzo. Adam Novotný má stěžejní roky vývoje teprve před sebou.
Ať už to ale dotáhne kamkoli, jeho jméno zůstane na špici – nebo přinejmenším u špice – historických tabulek nejvyšší domácí soutěže ještě pořádně dlouho.
Vzhledem k extraligovým řádům vlastně ani nejde skórovat o moc dřív, než se to povedlo jemu. Ve věku 15 let a 327 dnů.
Jak vnímáte to všechno, co se kolem vás od zápasu v Kladně děje?
Samozřejmě je ta sláva pěkná. Já v ní ale nesmím zůstat. Musím být pořád nohama na zemi a makat dál.
Jde to vůbec? U kluka v patnácti letech?
Já jsem vůbec nečekal, že by to mohlo být až takové. Je to pro mě překvapení. Snažím se s tím pracovat co nejlíp, protože se s tím musím vypořádat. Nesmí mě to ovlivnit.
„Neuvědomoval jsem si, že to má takhle velkou cenu a pokořil jsem rekord. Až když jsem přišel do autobusu a držel jsem mobil, tak to bylo fakt všude. Až tam mi to pomalu začalo docházet.“
I když jste v juniorce zahájil sezonu skvěle, tipnu si, že jste absolutně nemohl čekat šanci v áčku. Klub má starší talenty jako Lukáše Pajera nebo Petra Moravce, ale přednost jste dostal vy.
Chtěl bych trenérům za tu šanci poděkovat, neskutečně si jí vážím. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych si mohl zahrát v extralize, a jsem za to strašně vděčný. Kdykoli tu šanci dostanu, snažím se ze sebe vydat to nejlepší, co umím.
Vydal jste to hned v prvním zápase. Uvědomoval jste si po gólu, co se vůbec stalo?
Když jsem ho dal, tak jsem sice měl neskutečnou radost, ale vůbec by mě nenapadlo, že to bude mít takhle velký dopad. Neuvědomoval jsem si, že to má takhle velkou cenu a pokořil jsem rekord. Až když jsem přišel do autobusu a držel jsem mobil, tak to bylo fakt všude. Až tam mi to pomalu začalo docházet.
O rekordu jste se ale dozvěděl dřív. Hádám, že při rozhovorech s novináři.
Když jsme odcházeli do kabin, tak na mě asi nějaký fanoušek zařval, že jsem nejmladší střelec ligy (směje se). Pak jsem hned šel dělat rozhovory a tam už mi to řekli. Pořád jsem tomu ale tak nějak nevěřil. Říkal jsem si, že to je neskutečný, že zrovna já mám takový rekord. Ale že je to krásný.
Neříkal vám něco Tomáš Plekanec, který debutoval 25 let před vámi? Nebo třeba mimo led Jaromír Jágr?
Oni ne, ale když se po zápase podávaly ruce, tak mi pár kluků z Kladna gratulovalo. To bylo takové milé.
Jak se vás trenéři snažili udržet při zemi?
Řekli mi, ať slavím do půlnoci a pak se musím zase zpátky vrátit do práce. Já si myslím, že tohle zvládnu sám ukočírovat. Nejsem ten typ, který když dá gól, tak si hned bude myslet bůhvíco.
A jakou vám dali perspektivu? Je to tak, že se během pracovního týdne vždy bude rozhodovat, jestli půjdete o víkendu hrát za juniorku, nebo za áčko?
Určitě. Je to i podle toho, jakou marodku zrovna bude áčko mít. A samozřejmě podle toho, jak se mně bude dařit a jak budu pracovat.
„Nejsem ten typ, který když dá gól, tak si hned bude myslet bůhvíco.“
Jestli vás něco posadilo na zem, a to doslova, byl to hit od Ondřeje Vály v derby proti Pardubicím, že?
Ten mě přivítal do seniorského hokeje (směje se). Je to něco úplně jiného než v juniorce. Pomohlo mi to, abych si uvědomil, že to nepůjde úplně samo. Možná jsem za to i rád. A hlavně jsem rád, že se mi nic nestalo. Zkouška to byla dobrá (směje se).
Na svůj věk jste vyspělý, ale stejně je jasné, že budete potkávat hráče s výraznou fyzickou převahou. Jak na to?
Musím dělat všechno rychleji než oni. Využít toho, že jsem mladší a mám větší dynamičnost. Protože co si budeme povídat, silově je určitě nepřehraju, kilový rozdíl tam je. Musím hrát chytře.
Dva dny po premiéře hned zažil Adam Novotný východočeské derby | Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Ve vašich mírách stojí hodnoty 184 centimetrů a 84 kilogramů. Rostete ještě?
Myslím si, že bych měl ještě trošku vyrůst, i když ne moc. Jsem ale se svojí výškou i váhou spokojený. Samozřejmě kdybych měl ještě o trochu víc, bylo by to dobré, ale ne že bych potřeboval extrémně vyrůst.
Vzpomenete si občas ještě na loňský rok, kdy jste byl dlouhou dobu bez hokeje? O to víc si asi teď všech zážitků ceníte, že?
Vynechal jsem asi půl roku… Bylo strašně těžký se s tím mentálně vypořádat a jenom koukat na kluky z tribuny, když jsem jim nemohl pomoct. Myslím si ale, že jsem se dobře zvládl vrátit a že mi to i hodně pomohlo.
Co přesně se vám stalo?
Měl jsem únavovou zlomeninu obratle, docela špatné zranění. Úplně se nevědělo, jestli ještě budu moct hrát hokej. Já jsem ale pořád věřil, že budu. Musel jsem dělat různé cviky, abych posílil svaly kolem páteře, což bylo taky docela náročné. Ale všechno jsem to zvládl.
Adam Novotný v dresu reprezentace U17 | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Naučí člověka taková zkušenost, aby dělal všechna protahování či kompenzační cvičení opravdu důsledně?
Určitě! Já už jsem si to tak najel, že to dělám automaticky a nepřijde mi to jako něco navíc. Jiným klukům by to mohlo přijít jako zbytečné věci, ale pro mě to je součást hokejového života. Teď vím, že se o sebe musím víc starat.
Všichni řeší zápasy a případně góly, ale možná je to trochu krátkozraké. Mladému hráči musí hodně dát už jen tréninky s áčkem, ne?
Jasně. Řekl bych, že mě určitě posouvají o dost víc. I kdybych jenom chodil na tréninky, pořád mi to bude pomáhat a nutit mě, abych ze sebe vydal to nejlepší.
„Úplně se nevědělo, jestli ještě budu moct hrát hokej. Já jsem ale pořád věřil, že budu.“
Upínáte se teď hodně i k reprezentaci, když vaši kategorii U17 čeká neoficiální mistrovství světa v Kanadě?
Ano, to je největší turnaj sedmnáctky. Každý kluk na něm chce být, každý se snaží ukázat. Chtěl bych tam jet, byl by to obrovský zážitek.
Minulý rok tam ale Češi neuhráli ani zápas. Jak vypadá váš ročník 2007?
Podle mě jsme si sedli hodně dobře. Extrémně se nám povedl i turnaj v Chomutově, který jsme v srpnu vyhráli. Máme dobrý kádr a v Kanadě bychom mohli uspět, nebojím se toho.
Patrně už ale taky přemýšlíte o své budoucnosti. Hradecký generální manažer Aleš Kmoníček zmiňoval, že klub s vaším agentem jedná o podpisu profesionální smlouvy. Jak to probíhá z vašeho pohledu?
Teď úplně ještě sám nevím a moc jsem o tom nepřemýšlel. Musím si všechno nechat projít hlavou.
Foto: Martin Voltr
Nechat si projít hlavou odchod do zahraničí?
Snažím se se tím nezabývat. Soustředím se na zápasy, co mám v Hradci před sebou, a na svoje výkony. Samozřejmě je pro mě pěkné ocenění, že mám příležitost podepsat smlouvu.
Zatím vlastně nejste v Hradci Králové dlouho...
Přešel jsem z Nového Bydžova v sedmé třídě. Na Bydžov vzpomínám strašně rád a v dobrém. Jsem jim vděčný za to, že mi tak pomáhali, a nikdy na to nezapomenu. Ať se mi v hokeji povede cokoli, vždycky na tom budou mít podíl.
A co vás v životě láká?
Myslím si, že každého kluka láká Amerika. To je sen. Jak ale říkám, teď se soustředím na to, že hraju tady v Hradci. Nemám na co stěžovat a co bude v budoucnu, to nechám na osudu.
Share on Facebook
