O2 arena tleskala gestu Havelky: Pochvala i hořkost. Vždy je to na hráči, řekl kouč
Martin Havelka
|
Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Do finálního hvizdu bývalo zhruba jedenáct minut. Drama mezi Spartou a Litvínovem gradovalo, hosté ze severu Čech se před takřka vyprodanou arénou bránili ve čtyřech. A po jednom ze střetů na ledě přistál Martin Havelka...
Rozhodčí bez mrknutí oka signalizovali trest, který by síly na obou stranách vyrovnal. Litvínovský útočník ale okamžitě vstal a avizovaný trest pro domácího kapitána Michala Řepíka odvolal.
Jeho fair play gestu zaplněné hlediště bouřlivě aplaudovalo. „Nebylo to tak hrozné,“ povídal po utkání v mixzóně Havelka.
„Spoluhráči mě pochválili. Ale byli trochu hořcí, že to nebyl faul,“ usmál se člen čtvrté formace Vervy, který se specializuje na výhradně defenzivní úkoly.
Podobné situace přitom nevyvolávají jen obdiv. Vzpomínáte na slova Miloslava Hořavy z loňského prosince? Současný asistent sparťanského kouče tehdy připustil, že taková gesta nemá příliš v lásce.
„Spoluhráči mě pochválili. Ale byli trochu hořcí, že to nebyl faul.“
„Hráče k tomu nenabádáme, ani jim to nezakazujeme. Je to vždycky na něm samotném. Když to takhle cítil a přiznal se, je to z mé strany v pořádku,“ reflektoval hostující trenér Karel Mlejnek.
S disciplinárními tresty za přihrávání se letos navíc v extralize roztrhl pytel. „Vidím to každý druhý zápas. Kolikrát si i myslím, že je to faul a stejně dostanou 10 procent pokutu. Radši jsem to odvolal,“ vysvětlil Havelka.
„Zaráží mě, že je strašně moc trestů za nafilmované pády. Až mě z toho mrazí. Každý týden je někdo potrestaný. Jestli se něco pískne, tak se to písklo a nemělo by se z toho ustupovat,“ oponoval domácí trenér Pavel Gross.
„Jestli se něco pískne, tak se to písklo a nemělo by se z toho ustupovat.“
„Tohle pravidlo nemám moc rád. Buď se něco pískne, nebo ne. Buď tam zahrají nějakou komedii, nebo ne,“ doplnil Gross.
Karma každopádně tentokrát Havelkovi a spol. smysl pro fair play nevrátila. Chemici za minutu a půl inkasovali rozhodující branku a na Spartě prohráli 1:3.
Baránek o venkovní bídě: Nevím, čím si to vysvětlit
Deset zápasů, jedenáct bodů. Litvínov od zranění kapitána Matúše Sukeľa přestává připomínat postrach, který válcoval ligu první dva měsíce základní části.
Z posledních osmi duelů dovedli chemici do zdárného konce jen dva. Třikrát dokonce vyšli gólově naprázdno, ofenzivní letka kolem bratrů Kašových tak trochu polevila ze zběsilého tempa.
„Já nevím. Nevím, čím si to vysvětlit. Doma jsme silní, ale nějaké body musíme sbírat i venku. Zatím se nám to nedaří,“ naráží obránce Marek Baránek na zjevný vzorec ve výsledcích Vervy.
Jako den a noc. Specifické prostředí pod Krušnými horami týmu svědčí, v černožlutém úlu dokáže svými žihadly ubodat jakéhokoliv protivníka. Ale venku má třetí nejhorší bilanci...
„Doma jsme silní, ale nějaké body musíme sbírat i venku.“
„Zaspíme první třetinu, pak se do toho těžko dostává. Musíme se na to připravit od první buly. Říkáme si to a zase to tak není,“ lamentuje Baránek po porážce v metropoli.
Hostující hráče trápilo především to, že si víc nepomohli v početních výhodách. „Přesilovky rozhodují zápasy. Bylo jich dneska dost, nebyly špatné… Bude to dobré,“ věří osmadvacetiletý bek.
I přes venkovní strádání se Litvínov může spolehnout na skvělou podporu svých příznivců. „Myslím, že máme nejlepší fanoušky. Jezdí za námi, což je super. Dneska jsem viděl plno žluté barvy,“ považuje si Baránek.
Marek Baránek | Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Share on Facebook
