Oldřich Svoboda vyměnil led za sklo, kromě podnikání také řídí klub z Českého Krumlova

2. února 2009, 12:14

Václav Jáchim

Dlouhé roky válel domácí nejvyšší soutěž, prosadil se do reprezentace, s níž získal medaile na mistrovství světa či olympijských hrách. Poznal atmosféru Kanadského poháru, vyzkoušel si angažmá ve Finsku, Německu či Rusku. Oldřich Svoboda platil za jednoho z našich nejlepších gólmanů 90. let minulého století, ale po odchodu z vrcholové scény se najednou vytratil. Naposledy působil v Liberci, v roce 2004 zamířil do Českého Krumlova a s milovaným sportem zvolna končil. "Dostal jsem nabídku od tchána, abych přešel k němu do firmy. V podstatě ze dne na den se mi změnil život," vypráví.

Nový fanshop

Svoboda se usadil na jihu Čech. V Českém Krumlově chytal krajský přebor, ale jinak podnikal. "Tchán řídil firmu na  výrobu oken, dveří, skleněných doplňků staveb či vybavení interiéru. Tchánovi zrovna zemřel vedoucí provozu, tak tu pozici nabídl mě. Asi to byl osud. Skočil jsem to toho po hlavě, od ledu jsem plynule přešel ke sklu, kterému se věnujeme nejvíc," pokračuje.

Připomíná, že začátky v nové životní etapě nebyly jednoduché. "Když hrajete hokej, staráte se vlastně jen sami o sebe. Dopoledne trénink, odpoledne volno. Tedy pokud není dvoufázová letní příprava. Třikrát týdně zápas. Teď mám starostí mnohem víc. Máme zhruba 25 zaměstnanců, je třeba, aby bylo na výplaty. Aby měli lidé práci, takže každý den přemýšlím o tom, co nás čeká zítra. Chci, ať firma běží co nejlépe, hodně se tomu věnuji," říká.

Hokej nebo podnikání? Obojí má výhody i nevýhody!

V dobách dospívání se vyučil zámečníkem, má maturitu, jenže od té doby utekla spousta času. "Když něco neděláte dvacet let, všechno víceméně zapomenete. V novém oboru jsem se musel nejdřív zorientovat, dostával jsem se do toho za pochodu. Ta činnost mě strašně baví. Hledám na internetu, různé možnosti spojení skla s architekturou a výstavbou sleduji v odborných knihách. Učím se od lidí, kteří mají spousty zkušeností," přiznává.

Zatímco někteří hokejisté úplně nezvládnou přechod z vrcholové scény do běžného života, Svoboda se přeorientoval velmi rychle. "Hokej je pryč, dneska je náplní mých dní něco jiného. Se sportem jsem zažil příjemné i horší věci, každopádně je na co vzpomínat. Hokej i podnikání mělo své výhody a nevýhody. Dneska jsem třeba rád, že se mohu víc věnovat rodině. Ve firmě je to sice neustálý kolotoč a stres, ale jakmile skončím, jedu domů a jsem se svými blízkými."

Zázemí si Svoboda vybudoval v Křemži. "Je to třináct kilometrů od Českého Krumlova, kousek pod Kletí. Mým sousedem je Martin Štrba, postavil jsem si dům v nádherném místě, odkud to máme blízko do Českých Budějovic i do Rakouska," vypráví. Před necelými pěti odstartoval podnikatelskou činnost, po vytvoření společnosti ručeným omezeným se Svoboda stal ve firmě Sklo Jelínek ředitelem. "Snažím se, aby se dařilo co nejlépe. Věnuji tomu hodně času," reaguje.

S chytáním je konec, ze slávy se žít nedá

Kromě toho ale stále svým způsobem zůstal u hokeje. Někdejší výtečný brankář už sice nechytá, nicméně zastává funkci předsedy ve Slavoji Český Krumlov, který hraje regionální přebor. "Když jsem tam končil s hokejem, měnil se výbor. Byl jsem osloven a posléze nastoupil do funkce. Chtěl jsem to zkusit a řekl si, že do toho půjdu. Dneska končím čtvrtý rok, někdy toho mám opravdu dost," připomíná.

Vedení hokejového klubu je v současné době každodenním bojem. "Ročně potřebujeme získat rozpočet zhruba na úrovní tří a půl miliónů korun. Město není zase tak bohaté, jak by se mohlo zdát. Sice vypisuje určité granty, ovšem abychom zabezpečili činnost oddílu, máme starostí nad hlavu," tvrdí. Svoboda prý zvažuje, že z funkce odejde. "Máme špatné zázemí. Po povodních se tady udělaly provizorní podmínky, které jsou pro hokej skutečně nedůstojné," vysvětluje.

Hráči se převlékají v buňkách mimo stadion, situace je delší dobu neutěšená. "Naděje nám svitla po jednáních s jedním potenciálním investorem, který by na okolním pozemku realizoval komerční činnost a klubu by za to na oplátku zajistil kvalitní podmínky k hokeji. Ale všechno se protahuje, uvidíme, zda dojde k dohodě. Kdyby ne, byla by to veliká škoda," konstatuje Svoboda.

Sám už prý brusle ani výstroj neobléká. Jednak nemá čas, jednak ho aktivní hokej prý moc neláká. "Věnuju se jinému oboru, ten dělám naplno. Nejezdím moc ani na extraligu. Loni jsem byl v Budějicích snad dvakrát nebo třikrát. Špičkový hokej mi nechybí. Ze slávy se žít nedá, jsem šťastný, že jsem si našel novou práci. Firma mě baví, zajímá," podotýká.

Je ale znát, že na sportovní časy Svoboda rád vzpomíná. "Určitě. Bylo to fajn. Jsem strašně rád, že jsem se mohl hokeji věnovat tak dlouho. Když tak pátrám pamětí, vybaví se mi třeba první zápas za Jihlavu. Titul s Duklou. Skvělé časy v Českých Budějovicích nebo sezony ve Znojmě, i když tam se nepovedl konec angažmá. Ale aspoň jsem si udělal určitý obrázek o některých lidech. Zažil jsem toho dost, určité věci mě posílily. Například pobyt v Rusku, to byla škola. Neměl jsem to jednoduché, ale poradil si," líčí.

Medaile mám pořád na očích v kanceláři

Nejslavnější trofeje má pořád na očích. "V kanceláři jsem si udělal vitrínu s medailemi z mistrovství světa a olympiády. Když přijdou lidé na jednání do firmy, někteří lidé si uvědomí, že jsem ten bývalý gólman. Ocení třeba, jak jsem se zařadil v jiné oblasti, při kontaktech ve stavebnictví to není na škodu," usmívá se. Ačkoli se Svoboda narodil v Hradci Králové, dneska je doma na jihu Čech.

"V Hradci mám rodiče, bráchy. Jednou za měsíc jedu za nimi, pak zase oni k nám. Ale jinak je to pro mě minulost. S druhou manželkou a naší devítiletou dcerkou bydlíme na jihu, je nám tu dobře," říká spokojeně. Když má čas, vyrazí bronzový medailista z olympiády 1992, účastník šampionátů 1991-92 a Kanadského poháru 1991 do přírody. "Poslední dobou mě baví lyžování. Máme to kousek do Rakouska i Itálie, takže sedneme do auta a jedeme," naznačuje.

Milovaným hokejem už nežije jako dřív, ale sleduje ho pořád. Třeba i kvůli synům z prvního manželství. "Ten starší chytá za druholigové Milevsko, kde je dalším gólmanem Dalimil Svoboda, mladší bratr Adama Svobody. Druhého syna jsem měl loni u nás v Krumlově, nyní studuje třetí ročník stavební školy v Jihlavě, kde by se chtěl před novou sezonou pokusit o místo v juniorce," upozorňuje. 

Zato Oldřichova dcerka z druhého manželství dá zřejmě přednost jiné oblasti. "Věnuje se tanci, hezký zpívá, baví ji zkrátka umění," uzavírá spokojeně gólman, jenž v domácí nejvyšší soutěži chytal za Jihlavu, Vítkovice, České Budějovice, Znojmo či Liberec. Za hranicemi pak Svoboda hájil barvy finského Turku, německého Essenu a také ruského Permu.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz