Pátková o kariéře, čísle 68 a novém angažmá: Chyběla mi rodina
Kristýna Pátková
|
Foto: hcvl.cz
Začínala s krasobruslením, později ale dostala hokejku a nedala ji z ruky. Útočnice Kristýna Pátková hokejově vyrůstala v Litvínově, poté okusila školní soutěže v zámoří a nyní se po ukončení studia vrací zpátky do Evropy. Od nové sezony oblékne 25letá česká reprezentantka dres švédského Linköpingu.
Studium ve Spojených státech dokončila, teď se vrací zpět na starý kontinent. Kristýna Pátková okusí angažmá na severu Evropy. „V Americe už jsem byla sedm let a nechtěla jsem tam zůstat. Chyběla mi rodina, přeci jen je to dálka. Proto jsem plánovala vrátit se zpět do Evropy. Ve Švédsku jsem byla několikrát s reprezentací i po vlastní ose a moc se mi tam líbilo,“ poodkrývá útočnice pro web HC VERVA Litvínov.
„Věděla jsem, že tamní soutěž patří mezi nejlepší ženské v Evropě. Ve skrytu duše jsem si přála dostat se tam. Když přišla nabídka, byla jsem moc ráda,“ líčí mladá hokejistka s tím, že se na novou štaci těší.
Kromě ní ve švédské SDHL působí i její krajanky, se kterými se zná z reprezentace. „Několikrát jsem se s holkami spojila. Třeba Viktorie Švejdová tam žije od 15 let, ta mi radila, jak to tam chodí. Ptala jsem se i ostatních, i ohledně financí. Je to důležitá stránka,“ vypichuje důležité Pátková.
„Ještě bych se chtěla dostat na olympiádu do Itálie. Co se týká osobního života, mám vystudovaný film, chtěla bych se věnovat médiím. Ráda natáčím reklamy.“
Hlavně ve Švédsku vidí příslib hokejového růstu. „Ještě bych se chtěla dostat na olympiádu do Itálie. Co se týká osobního života, mám vystudovaný film, chtěla bych se věnovat médiím. Ráda natáčím reklamy,“ míní.
Právě jako 18letá hráčka se vydala na střední školu do USA. Tam působila v týmu The Gunnery ve středoškolské soutěži USHS. „Líbilo se mi být pouze v týmu plném holek. Byla to zajímavá zkušenost, škola v Česku mi úplně nešla. Ze začátku jsem měla problém s angličtinou, ale poté mi zahraniční systém školství vyhovoval mnohem více. Člověk se lépe vyvíjí, má více času na sport a vzdělává se prakticky,“ zmiňuje hlavní rozdíly a poukazuje na první větší zkušenost v dívčím kolektivu.
Ve studiu pak pokračovala na univerzitě ve Vermontu, kde si vystudovala obor televizních studií a filmu. Celý pobyt v zahraničí ji dal do života spoustu cenných zkušeností. „Musela jsem se osamostatnit, umět vyjít s penězi i s časem. Byla jsem daleko od rodiny a vše musela řešit sama,“ líčí Pátková.
Rozhodnutí přesunout se do zámoří rozhodně nelituje. „Bylo skvělé hrát univerzitní ligu s těmi nejlepšími. Tím, že je studium pro sportovce v Americe již zaběhnuté, učitelé i škola vycházejí hodně vstříc se zkouškami. Zároveň jsem si ale musela dávat pozor na prospěch, jinak by mi mohli sport zakázat,“ zdůrazňuje důležitost známek reprezentantka.
Hokej ale původně nebyl na seznamu koníčků. Jako dítě začínala s jiným sportem. „Maminka měla představu, že budu krasobruslařka. Bruslení mi šlo, ale piruety a další věci nebyly úplně pro mě. Jednou jsem bruslila před trenérem do kolečka, ten uznal, že mi to jde a že mě zkusí dát do litvínovské základny,“ vzpomíná na své začátky.
„Dostala jsem hokejku do ruky, vyrostla jsem s klučičím hokejem od základny až do deváté třídy,“ dodává s úsměvem.
„Když mi bylo 11 let, málem jsem přestala. Byla jsem ve věku, kdy jsem nedávala tréninkům maximum. Tak mě jednou vzal táta na kopec a řekl, že pokud to s hokejem myslím vážně, budeme spolu běhat, dokud neřekne stop.“
Ne vždy to ale měla Pátková jednoduché. „Když mi bylo 11 let, málem jsem přestala. Byla jsem ve věku, kdy jsem nedávala tréninkům maximum. Tak mě jednou vzal táta na kopec a řekl, že pokud to s hokejem myslím vážně, budeme spolu běhat, dokud neřekne stop. Člověk musí makat, aby se dostal dál než ostatní,“ vypráví mladá hokejistka.
V cestě za snem ji držela především obrovská podpora rodiny. „Táta mě podporoval a stál za mnou. Na univerzitě jsem hrála s číslem 68. Nebylo to kvůli Jaromíru Jágrovi, ale kvůli tátovi, který se v roce 1968 narodil,“ odkrývá příběh svého dresu v zámoří.
Pátková se podílela na zisku hned tří bronzů národního týmu, dva má z mistrovství světa a jeden z univerziády. Právě díky výsledkům se ženský hokej dostává více do povědomí sportovních fanoušků. „Jsem moc ráda za to, co se děje. Když se řekne ženský hokej, bere se to jako normalita. Když se podívám zpětně na olympijskou kvalifikaci, mohly jsme inspirovat malé holčičky, aby to taky zkusily. Znamená to pro mě mnohem víc než získat medaili. Vidí v nás vzory. Jsem ráda, že se sport posunul a je více medializován,“ usmívá se Pátková.
Share on Facebook
