Před patnácti lety sťal ve čtvrtfinále Rusy. Můj nejsilnější moment, vzpomíná Irgl
Foto: Facebook
V novodobé historii jde o jednu z nejpamátnějších bitev proti Rusku. Psal se 18. květen 2006 a nervy drásající čtvrtfinálová řežba mezi národním týmem a sbornou dospěla v lotyšské Rize až do prodloužení. Jeho hrdinou se v 68. minutě stal tehdy mladičký Zbyněk Irgl, který překonal brankáře Sokolova a zajistil Česku postup do semifinále.
Byl to váš nejvýraznější moment v reprezentační kariéře?
To asi ano. Myslím, že tenhle moment byl pro mě v reprezentaci tím nejsilnějším. Ale musím říct, že jsem si užíval všechna léta a turnaje, kdy jsem hrál za nároďák. Měli jsme super partu a já se na reprezentaci vždy těšil.
Prý šlo o nacvičený signál, na kterém jste se s Davidem Výborným domluvili.
David Výborný byl tehdy lídr, takže jsme se nedomluvili. Řekl mi prostě, že to tak bude. (směje se) Řekl mi: Já zahraju buly dopředu, ty si najeď na druhou tyčku a budeš to mít do prázdné.
„Myslím, že tenhle moment byl pro mě v reprezentaci tím nejsilnějším."
Věděl jste, že brankáře Sokolova vykoupete, nebo to spíš vyplynulo z jeho postavení?
No… Ono to spíš vyplynulo z toho, že jsem to docela pokazil. (usmívá se)
Vážně?
Jojo, kdybych hned střílel, měl jsem to defacto do prázdné branky. Já ale udělal kličku s tím, že bych střílel do forhendu, jenže gólman šel se mnou a na forhendu už tím pádem nebylo místo. Naštěstí se mi to ještě na poslední chvíli podařilo zaseknout do protipohybu a dopadlo to, jak to dopadlo.
Chutnalo to o to víc, že Rusové byli tehdy favority, že?
Já bych dokonce řekl, že byli velkými favority. Jeli tam s tím, že by měli udělat zlato. Když vypadli ve čtvrtfinále, byl odvolán trenér Krikunov a myslím si, že to pak pro české hráče zanechalo u něj pachuť do budoucna.
Jak to myslíte?
Čechy neměl moc rád. Když pak začal trénovat v klubech, kde hráli Češi, ti pod ním neměli zrovna na růžích ustláno.
Možná, že u Krikunova ještě doznívala rivalita vůči Čechoslovákům z bitev v sedmdesátých nebo osmdesátých letech.
Nemyslím si, že šlo o tuhle rivalitu. Ale Rusové prohráli ve čtvrtfinále s týmem, který papírově neměl mít šanci. Samozřejmě, že na trenéra se pak vždycky snese kritika.
„Když pak začal trenér Krikunov trénovat v klubech, kde hráli Češi, ti pod ním neměli zrovna na růžích ustláno."
Nakonec jste došli až do finále proti Švédsku a získali stříbrné medaile.
Určitě to byl úspěch, to je bez debat. Už z toho pohledu, že nám tehdy nevěřil snad vůbec nikdo. Když to řeknu upřímně, tak jsme si možná nevěřili ani my sami, ačkoliv při zpětném pohledu musím říct, že náš kádr v Rize 2006 nebyl vůbec špatný. Měli jsme tam řadu zkušených a relativně hvězdných kluků, kteří byli doplněni o ty mladší, ti měli pro změnu kariéru před sebou. Takže si myslím, že to mužstvo nebylo tak špatné, jak se před turnajem kritizovalo.
Tehdy šlo o historicky první mistrovství světa v Lotyšsku. Jaký dojem na vás udělalo zázemí a Riga Arena, kde se mimochodem hraje i letos.
Pro mě to tenkrát bylo první seniorské mistrovství světa, takže jsem hltal každý okamžik. Hrát za nároďák na takové akci bylo vždycky mým snem. My jsme hráli v Riga Areně, ne v té druhé „provizorní hale“, takže jsme ten komfort měli. Osobně si nemůžu na nic stěžovat, organizace byla fantastická.
Máte pocit, že šampionát v roce 2006 přispěl v Lotyšsku ke zvýšení popularity hokeje?
Určitě ano. Podle mě jsou tady dva základní aspekty, jednak tohle mistrovství a pak také vstup Rigy do KHL. To lotyšskému hokeji hodně pomohlo. Ale je to i o tom, že do té doby bylo Lotyšsko mnohdy vnímáno jen jako jakási součást bývalého SSSR. Když pak lidé viděli, že Riga je moderní město, začalo se měnit i vnímání Lotyšska jako takového.
„Měli jsme tam řadu zkušených a relativně hvězdných kluků, kteří byli doplněni o ty mladší, ti měli pro změnu kariéru před sebou."
Mimochodem, Lotyši jsou dost hákliví, když se o nich mluví jako o bývalé součásti SSSR, že?
Je to tak, Lotyši jsou mnohem víc orientováni na Evropu, kdežto třeba Bělorusko, kde jsem poté hrál, tak je politicky mnohem víc orientováno na Rusko. Jak jsem každopádně řekl, Lotyši se snaží být proevropským národem.
Filip Pešán řekl, že si skrz proticovidová opatření připadá jak v lágru. Kam jste v Rize chodili vy?
Chodili jsme po skupinkách třeba na sushi. Navíc jsme měli z geografického pohledu blízko centrum města, takže jsme často chodili tam. Organizace byla opravdu na špičkové úrovni.
Jaký dojem máte z letošního šampionátu?
Když to řeknu upřímně, zatím jsem moc zápasů neviděl. Spíš vnímám tu kritiku, která se na naše snesla a nesouhlasím s ní. Turnaj teprve začíná, přičemž s hodnocením bych počkal. Český fanoušek je takový, že chce, aby se dařilo, to chápu, ale už jsme několikrát zažili, že národ je schopen vás po porážce zakopat do země. Pak se to najednou otočí a všichni vás zase vynáší do nebes. S hodnocením bych opravdu počkal až po turnaji.
„Pro mě to tenkrát bylo první seniorské mistrovství světa, takže jsem hltal každý okamžik."
Tým máme dobrý…
Přesně tak, navíc ostatní mančafty nepřijely s až takovou kvalitou, takže si pořád myslím, že máme velkou šanci uhrát medaili.
Přijde mi, že jsme v těžší skupině a například čtvrtfinálové konfrontace s USA nebo Kanadou se letos vzhledem k jejich nominaci bát opravdu nemusíme.
Tady s tím souhlasím. Viděl jsem kousek zápasu Němců proti Kanadě a je pravda, že Němci hráli hodně houževnatě. Kanada taky mohla dát góly, ale nedala je. Je to právě o té kvalitě soupisek, která letos není nijak závratná, což nám otvírá dveře k případnému úspěchu.
Ve třetím zápase základní skupiny nám dalo zabrat Bělorusko, přičemž vy jste v Minsku před lety hrál. Jak hodnotíte posun běloruského hokeje?
Vezmu to zase od těch soupisek. Pokud top týmy nepřivezou svoje rozdílové hráče, hokej se hodně vyrovná. Dnes umí všichni bruslit, všichni umí vystřelit, všichni hráči jsou dobře fyzicky připravení. Proto mohou uspět. Ale zase… Pokud by Kanada a USA dovezly top mančafty, tak na ně asi nikdo kromě Švédů, Rusů nebo Finů nemá. Tahle pětka momentálně světu odskočila – pokud přiveze na turnaj to nejlepší.
„Už jsme několikrát zažili, že národ je schopen vás po porážce zakopat do země. Pak se to najednou otočí a všichni vás zase vynáší do nebes. S hodnocením bych opravdu počkal až po turnaji."
Není to ale jen o hokejovosti, mám pocit, že týmy jako Bělorusko nebo Lotyšsko udělaly za poslední dekádu velký pokrok i v taktické připravenosti na zápasy.
Samozřejmě, ale já si myslím, že je to v prvé řadě hlavně o té hokejové stránce. I před deseti lety mohli mít Bělorusové dobrou taktiku, ale pořád ještě neměli tolik hokejové kvality. Dnes už skoro všichni hrají pravidelně KHL a další kvalitní soutěže, někam se to vyvíjí a je to vidět. Ale znovu dodávám, pokud by top mančafty přivezly to nejlepší, tak tyhle státy jim nebudou moci konkurovat.
Kdybyste si měl tipnout, které tři týmy nakonec dosáhnou na cenný kov?
Já jsem špatný tipař! Ale nahoře by mohli být Rusové, nebál bych se označit ani Švýcary nebo Němce. Je samozřejmě otázka, kdo komu ještě přijede z NHL. A samozřejmě bych to přál našim – jak jsme oba řekli – ty soupisky letos nejsou tak našlapané, takže šance uspět je velká.
Foto: hc-vitkovice.cz
Share on Facebook
