Prezident Třince o odchodech hvězd nebo covidu: Jsme pro začít i za zavřenými dveřmi
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Ve vedení Ocelářů působí už 25 let. Za tu dobu z Třince vybudoval jednu z nejúspěšnějších organizací v České republice, navrch oslavil dva mistrovské tituly. Prezident klubu Ján Moder v rozhovoru vypráví o dopadech koronaviru, receptu na úspěch nebo výchově mladých hráčů.
Před začátkem sezony bylo jasné, že ji budou provázet četné problémy. Extraliga se ale od pondělí 12. října nadobro zastavila, počítal jste s podobným scénářem?
Se scénářem, že by se extraliga zastavila, jsme nepočítali. Od začátku jsme chtěli hlavně hrát. Kabině se po dvou odehraných kolech bohužel koronavirus nevyhnul, ale hrát jsme chtěli co nejdříve. Místo toho teď čekáme, co vlastně bude.
Pro hokejové kluby je to další rána po zrušení loňského play off a diváckých omezeních. Jak se s ní konkrétně Třinec vypořádává?
Vyrovnáváme se s tím velmi složitě. V tomto směru plně podporujeme vedení Českého hokeje v jejich snaze, aby se extraliga hrála prozatím za zavřenými dveřmi.
„Máme věrné a spolehlivé partnery, kteří za námi stojí i v těchto nelehkých časech.“
Když se nehrají zápasy, tak nejsou vidět ani kluboví sponzoři. Dají se z jejich strany očekávat nějaké penalizace, odstupování od smluv, nebo něco podobného?
Máme věrné a spolehlivé partnery, kteří za námi stojí i v těchto nelehkých časech. Jsou to velcí milovníci hokeje, kteří Oceláře chtějí podporovat za každé situace. Nevím, jak to ale bude dál, protože mnozí z nich se v důsledku poklesu výkonu ekonomiky taky potýkají s problémy.
Nakolik se v této době klub upíná k finanční pomoci od vlády?
K tomu bych se raději vyjadřoval až poté, co peníze přistanou na klubovém účtu. Věřím, že rozdělování bude spravedlivé. Zároveň si uvědomuju, že je těžké najít férový klíč. Nemůžu říct, že bychom se k finanční pomoci vlády upínali, ale očekáváme ji jako všichni ostatní, jejichž činnost byla krizí zasažena.
Podle některých by soutěž za zavřenými dveřmi mohla pokračovat, s ohledem na to, že většina klubů už je nemocí covid-19 promořena. Souhlasíte s tímto názorem?
Ano, souhlasím. Navíc si musíme uvědomit, že pro profesionální hokejisty jsou extraligová utkání jejich zaměstnáním. Je velmi těžké udržet profesionálního sportovce v plném tréninku, když pro něj nemáte motivaci, aby své umění předvedl v ostrém zápase. Momentálně bychom uvítali, kdyby vláda v co nejkratším čase povolila trénovat na tuzemských stadionech.
Foto: Vladimír Prycek, hcocelari.cz
Oceláři se v období pauzy připravují v zahraničí, což ministr zdravotnictví Roman Prymula označil jako neseriózní. Co na to říkáte?
Plně dodržujeme krizová opatření Vlády ČR. Zavřeli jsme obě WERK ARENY. K práci, kterou je pro profesionálního hokejistu i trénink, musíme využívat zahraniční ledovou plochu. Novináři udělali konstrukci, podle které profesor Prymula hovořil přímo o Ocelářích, tak to ale ve skutečnosti nebylo.
Věříte, že se extraliga v nejbližší době znovu rozjede?
Mezi kluby panuje velká vůle hrát. A to i bez diváků. Chci věřit tomu, že se extraliga brzo znovu rozběhne.
Co si myslíte o zápasech bez diváků? Jste pro, nebo podle vás za současných podmínek nemá cenu hrát vůbec?
Oceláři jsou jednoznačně pro to, aby se hrálo. Je to sice velmi smutný pohled, jak už jsem říkal, profesionální hokejista ale potřebuje hrát.
„Při skladbě kádru jsme pandemii nebrali v potaz, skládali jsme jej tak, abychom i v této sezoně hráli o titul.“
Třinec patří mezi nejbohatší kluby extraligy, pandemie ho přesto výrazně zasáhla jako jiné. Hrálo to roli například i při skladbě kádru na novou sezonu?
Nemoc si své oběti nevybírá podle stavu na účtu. Při skladbě kádru jsme pandemii nebrali v potaz, skládali jsme jej tak, abychom i v této sezoně hráli o titul. Dlouhodobě se snažíme vynaložit peníze co nejvíc efektivně, například investováním do rozvoje mladých talentů z regionu. Razíme Ocelářskou cestu. Jejími produkty jsou například bratři Kovařčíkové, Lukáš Jašek, Miloš Roman, Marian Adámek nebo Adam Raška, kterého si teď na draftu vybrali San Jose Sharks.
Právě tito hráči by se postupně měli stát novými lídry…
V kádru skončila řada našich hvězd. Lukáš Krajíček ukončil kvůli vleklým zdravotním problémům kariéru. Dalším klubovým ikonám, jako Martinu Adamskému nebo Jiřímu Polanskému, jsme po skončení jejich kontraktu nabídli působení v partnerském Frýdku-Místku formou střídavých startů. Za práci odvedenou pro klub jim patří naše velké poděkovaní, pevně věřím, že se nám podaří jim poděkovat oficiálně před plnými tribunami.
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Ve vedení Ocelářů působíte už 25 let. Jak vzpomínáte na začátky?
S láskou. Do hokeje jsme skočili rovnýma nohama bez hlubších znalostí problematiky. Museli jsme učit za pochodu. Právě proto to asi mělo své kouzlo. V jistém směru to v minulosti bylo o dost jednodušší, protože jsme jednali přímo s hráči. Tehdy totiž ještě neexistoval zaběhnutý systém agentů jako dnes. Bylo to o dost rychlejší, a to i navzdory tomu, že v průběhu devadesátých let byly problémy ekonomického charakteru, kdy tam bylo období s dočasnou platovou neschopností mnohých firem. Už tehdy ale měly společnosti zájem o podporu sportu, takže shánění sponzorů a partnerů byla taky velká jízda.
Hokej z pozice majitele klubu nejde dělat pro peníze, že?
Máte pravdu, že v našich podmínkách se hokej nedělá pro peníze. Bez lásky a vášně se hokej opravdu nedá dělat. Je to dáno především zájmem velkých nadnárodních partnerů, kteří do hokeje dávají jen zlomky z částek, které putují do fotbalu. Neexistuje trh s hráči, takže i když vychováte budoucí hvězdu NHL, dostane za něj klub jen 260 tisíc dolarů, což je necelých 6 milionů korun.
„V našich podmínkách se hokej nedělá pro peníze. Bez lásky a vášně se hokej opravdu nedá dělat.“
V čem se organizace za tu dobu podle vás nejvíce posunula?
Především se klub po organizační stránce profesionalizoval. Zavedl se jasný ekonomický režim s důrazem na sledování cash flow, aby se nestávalo, že hráči dostávají peníze se zpožděním. Mezi první kroky, které jsme v 90. letech udělali, patřilo i to, že jsme koupili juniorskou soutěž od Hradce Králové. Okamžitě s tím jsme se zaměřili na výchovu mládeže. Novým a významným impulsem bylo postavení WERK ARENY, tím jsme obrovským způsobem zlepšili podmínky pro naše fanoušky. Díky ní si dnes hokej v Třinci můžou užít celé rodiny.
Třinec dříve kvalitní hráče hlavně nakupoval, nyní si vychovává množství vlastních hokejistů. To vás musí těšit, ne?
Ano, velmi mě to těší. Jsem na jednu stranu sice smutný, že od nás mladí hráči odcházejí. Zároveň mě těší, že už i v jiných extraligových týmech působí hráči, kteří prošli mládežnickou strukturou klubu.
Pokud pomineme sportovní úspěchy, za co jste v souvislosti s třineckým hokejem nejvíce rád? Co se podle vás nejvíce povedlo?
Jsou to dvě věci. Vývoj třineckého fanouška jako takového. Z pozice toho věčně nespokojeného a pískajícího člověka v hledišti se propracoval do fanouška, který tým podporuje i za situace, že se zápas nevyvíjí podle jeho představ. Druhou věcí je výstavba WERK ARENY a mini WERK ARENY pro mládež.
„Z pozice toho věčně nespokojeného a pískajícího člověka v hledišti se propracoval do fanouška, který tým podporuje i za situace, že se zápas nevyvíjí podle jeho představ.“
Jaký máte recept na to, aby se klub dál držel na vrcholu?
Nepolevovat v práci. A i nadále udržovat rodinnou atmosféru v klubu.
Přestože je letošní ročník plný nejistoty, budete i tak cílit na obhajobu titulu z roku 2019?
Samozřejmě, říkám to od doby, co v klubu působím – sport děláme proto, abychom vyhráli. Takže ano, chceme vyhrát. V téhle souvislosti bych se ještě rád vrátil k Generali Česká Cupu a vyzdvihl hokejový svaz, který letní pohár zorganizoval. Velmi mě mrzí, že kvůli koronavirové pandemii se semifinálových bitev neúčastnili naši velcí konkurenti, tedy Liberec a Plzeň. Tím pádem to nemůžeme brát jako plnohodnotné play off ročníku 2019/2020.
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Share on Facebook
